Vysoké nad Jizerou - Ve Vysokém nad Jizerou na Semilsku se 26. prosince 1860 narodil pozdější první československý premiér Karel Kramář. Jeho vila v Praze na Letné slouží dnes jako sídlo českých premiérů. V rodném městě připomněla výstava v muzeu Kramářovy kořeny: rodinu a jeho finanční nezávislost i ducha rodného města. Kramář pocházel z rodiny zámožného stavitele a dostalo se mu hlubokého vzdělání. V Praze vystudoval práva a znalosti si poté rozšířil studiem politických věd, národního hospodářství a historie na zahraničních univerzitách, dokonale ovládl několik cizích jazyků. Zemřel 26. května 1937 a je pochován v kryptě pravoslavného kostela na pražských Olšanských hřbitovech.
Na politickou scénu vstoupil v 80. letech 19. století. Společně s Tomášem Garriguem Masarykem hájil myšlenky takzvaného realistického hnutí, které po několika letech splynulo s Národní stranou svobodomyslnou (mladočeši). V 90. letech byl zvolen poslancem rakouské říšské rady a českého zemského sněmu a počátkem 20. století se stal uznávaným vůdcem mladočeské strany. Ústřední myšlenkou Kramářovy politiky byl boj proti vídeňskému centralismu a nebezpečí germanizace. Pilířem jeho zahraničněpolitické koncepce byla idea jednotného postupu slovanských národů v rámci Rakouska-Uherska.
Vratislav Doubek, historik:
„Kramář stejně jako realisté a stejně jako další příslušníci nebo reprezentanti české politiky 90. let - to je generace, která vstupuje do politiky, můžeme ji označit za poslední prorakouskou generaci - dává Rakousku poslední šanci.“
Kramář byl odsouzen k smrti za vlastizradu
Později se angažoval v plánech na slovanskou federaci vedenou Ruskem a zastával program politického neoslavismu - slovanské vzájemnosti. Kramářovo rusofilství mělo kořeny v jeho návštěvách carské říše, odkud též pocházela jeho žena Naděžda Abrikosovová. Po vypuknutí první světové války se Kramář zapojil do domácího odboje a stanul v čele jeho ústřední organizace nazvané Maffie. Za svá veřejná prohlášení byl, mimo jiné spolu s budoucím ministrem financí Aloisem Rašínem, v květnu 1915 zatčen a v červnu následujícího roku ve Vídni odsouzen k trestu smrti za vlastizradu. Díky amnestii po změně na trůnu byl však v červenci 1917 propuštěn na svobodu.
Hodnocení Kramářovy politické kariéry:
„Na začátku roku 1919 byl Karel Kramář předsedou vlády a oblíbeným politikem, ověnčeným aureolou mučedníka, aureolou vůdce národa, která se zachovává ještě z dob první světové války. Na konci roku 1919 už byl Kramář v uvozovkách pouhým poslancem a lídrem své národně-demokratické strany.“
Do Prahy se vrátil jako hrdina a společně s Rašínem založil stranu státoprávní demokracie, jež se v březnu 1919 přejmenovala na Československou národní demokracii a Kramář stanul v jejím čele. Již předtím, v červenci 1918, se stal předsedou Národního výboru, zastřešujícího orgánu české politiky. Památného 28. října 1918, v den vyhlášení státní samostatnosti, byl sice právě v čele delegace Národního výboru v Ženevě, ovšem ihned po návratu se zapojil do řízení nového státu. Dne 14. listopadu 1918 na první slavnostní schůzi revolučního Národního shromáždění vyhlásil Kramář sesazení Habsburků z českého trůnu a republikánskou formu nového státu. Na téže schůzi byl Masaryk zvolen prezidentem a byla ustavena první vláda takzvané všenárodní koalice. Jejím předsedou se stal právě Kramář.
Kramářova vláda ani ne po roce padla
Na vrcholu kariéry o dva měsíce později však málem ukončila jeho život střela atentátníka, jež se naštěstí svezla po Kramářově náprsní tašce. Popularitu si pak u veřejnosti získal omilostněním zoufalého mladého střelce. Ve funkci prvního československého premiéra Kramář zůstal jen osm měsíců. Jako ministerský předseda odjel v lednu 1919 na Pařížskou mírovou konferenci, kde prosazoval názor, že by měly vítězné mocnosti intervenovat proti bolševické vládě v Rusku. S tímto požadavkem však pro odpor Edvarda Beneše neuspěl. Domácí politiku přitom podcenil, po komunálních volbách v červenci 1919 jeho vláda padla.
Do vrcholných funkcí státu se Kramář, jenž byl od roku 1919 poslancem Národního shromáždění, už nevrátil, naopak se stal odpůrcem politiky Hradu reprezentované Benešem a Masarykem. Vila na pražské Letné, kterou si nechal postavit v roce 1914 a jež nyní slouží jako sídlo premiérů, si tehdy vysloužila označení „vzdorohrad“. Kramářova snaha o sjednocení pravicových sil jej vedla v roce 1934 k založení strany Národní sjednocení. Uskupení však v následujících volbách do Parlamentu získalo jen malý počet mandátů.
Kromě právě končící výstavy v muzeu si Vysoké svého největšího rodáka oficiálně jinak nepřipomíná. Busta z Kramářova pomníku zůstává od 48. roku schovaná neznámo kde a nové městské zastupitelstvo po volbách žádné oslavy nebo alespoň pietní akt připravit nestihlo.
- Alois Rašín zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/85/8492.jpg
- Karel Kramář autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2059/205804.jpg
- Sborník autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2203/220258.jpg
- Kramářova vila autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1215/121476.jpg
- Karel Kramář zdroj: wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1168/116746.jpg
