Praha - Nečasův kabinet chce pravidla, která by měla politickým stranám ztížit svržení vlády, prodiskutovat s opozicí. Ministři proto dnes na měsíc přerušili jednání o tomto zákoně. Pro zavedení institutu konstruktivního vyslovení nedůvěry vládě je třeba změnit ústavu a k tomu koalice potřebuje hlasy opozičních zákonodárců. Návrh by byl účinný až od roku 2014, tedy od dalšího volebního období, současné opozice by se tedy změna netýkala. ČSSD i komunisté přesto změnu ústavy odmítají.
Pokud by podle návrhu opozice chtěla vyvolat ve sněmovně hlasování o nedůvěře vládě, musela by se předem shodnout na jménu budoucího premiéra a pro svůj záměr by musela získat podpis 50 poslanců. „Bude muset mít plán B,“ uvedla Peake.
Podle premiéra Petra Nečase (ODS) si nynější kabinet nechce situaci usnadnit. „Tato vláda to nedělá kvůli sobě. Datum účinnosti této ústavní změny je až v dalším volebním období,“ uvedl Nečas. Podotkl, že od roku 1996 do roku 2010 vládly v Česku kabinety, které měly za sebou jen stovku poslanců. Pokud opozice chtěla vyvolat hlasování o nedůvěře, podle Nečase „zkoušela věrnost“ dvou či tří poslanců a vytvářely se „permanentní vládní krize“.
Podle návrhu po neúspěšném pokusu o vyslovení nedůvěry by to mohli kritici kabinetu znovu zkusit až za půl roku, nebo by museli získat na svou stranu 80 poslanců.
Vláda dnes projednávání návrhu ústavního zákona na měsíc přerušila. Tento čas chce využít k debatám s opozičními stranami, „a to jak s opozicí v Poslanecké sněmovně, tak i se zástupci senátních klubů, abychom si nijak nenaběhli,“ uvedla vicepremiérka Peake. Koalice totiž k zavedení nových pravidel potřebuje ústavní většinu, kterou bez opozičních hlasů nesloží.
Sobotka: Vláda by měla řešit skutečné problémy
Levice ale už dříve avizovala, že návrh nepodpoří. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka tvrdí, že jde o nadbytečnou a amatérsky koncipovanou úpravu. „Myslím si, že by bylo na místě, aby se vládní úředníci věnovali mnohem potřebnějším tématům a aby vláda svou energii a čas věnovala řešení skutečných problémů země, prohlásil na dnešní tiskové konferenci lídr sociální demokracie. Za posledních dvacet let se podle něj o nedůvěře vládě hlasovalo “jenom devětkrát„, přičemž jen jednou opozice uspěla. “To není ani nadměrné využívání tohoto institutu, ani to není něco, co by destabilizovalo náš politický systém," tvrdí Sobotka. Podobně podle poslance KSČM Vladimíra Koníčka není důvod pravidla měnit.
Politolog Kopeček: Vlády by mohly být efektivnější
Podle politologa Lubomíra Kopečka může tlak na opozici při vyjádření nedůvěry přispět ke stabilitě českého politického systému. „Pokud si vezmu, že posledních patnáct dvacet let českou politiku neustále provázejí vládní krize, tak je to způsob, jak jejich počet snížit, jak poněkud uklidnit vládnutí,“ myslí si o navrhovaných pravidlech odborník z brněnské Masarykovy univerzity. Nový instrument podle něj by také mohl vést k vyšší efektivitě vlád. „Budeme-li mít stabilnější vlády, tak je tu větší šance, že budou efektivněji vládnout. Nebudou stále řešit otázku, jak přežít,“ dodal.
Institut vyslovení konstruktivní nedůvěry byl poprvé v Evropě zaveden v Německu, kde se pováleční zákonodárci snažili předejít večně nestabilním vládám z doby výmarské republiky. V SRN se nová pravidla osvědčila a ke svržení spolkového kabinetu docházelo minimálně. V 90. letech se proto inspirovali také v Polsku, Maďarsku a Slovinsku.
S ústavní změnou navrhovanou Nečasovým kabinetem souvisí také změny v jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Podle novely by mohla dolní komora parlamentu vyslovit nedůvěru vládě za předpokladu, že návrh předloží nejméně 50 poslanců, kteří se současně shodnou na jméně nového předsedy kabinetu. Sněmovna by pak návrh projednala na schůzi, která by se konala nejdřív nejpozději do týdne. Lhůta podle autorů významně snižuje riziko přijetí „rychlých a překvapivých politických řešení“.
Aby byl návrh přijat, musela by se pro vyslovení nedůvěry vládě a současně i pro kandidáta na premiéra vyslovit nadpoloviční většina všech poslanců, tedy stejně jako to dosud platí pro vyslovení nedůvěry. O novém kandidátovi na premiéra by pak šéf sněmovny informoval prezidenta, který by byl návrhem vázán a musel by nového předsedu vlády jmenovat. Tím by hlava státu přišla o část kompetencí.
