Petr Vybíral strana 4 z 5

Já rád řád, ty rád řád. Řádově ty řády rádi všichni… Řádově je divné slovo. Nebo možná to řeknu jinak: řádově začíná hovět rádoby intelektuálnímu vyjadřování. Co tím mám na mysli? Prosím vás, neříkejte mi, že jste si nevšimli, že se tohle příslovce začalo užívat v dalším - dosud neznámém významu - místo původního asi. Neuvěřitelně se rozmohlo v politickém žargonu. "Tohle je otázka řádově na premiéra, ne na ministra vlády.“ "To byl řádově omyl, za který byla úřednice potrestána.“ Další příklady třeba napadnou i vás.

Čeština je jazyk vtipný, a platí-li, že Češi mají smysl pro humor a ironii, pak kombinací vtipného jazyka a uživatele dostaneme smíchu habaděj. Laskavý čtenář Češtiny před kamerou promine, dnes nevytvořím nic originálního. Rozhodl jsem se, že vám napíšu nejkurióznější hlášení, se kterými se musely vypořádat české pojišťovny, a poprosím vás, abyste mi tuto sbírku kdyžtak pomohli rozšířit.

O slovech a frázích roku už jsem tady psal, šibala a přeběhlíka netřeba představovat. Protože ale každá doba s sebou nese svou oficiální propagandu a k té patří samozřejmě i jazyk, začal jsem se dopiďovávat po floskulích a slovech roků z dob před rokem 1989. Jenže v tom je problém. ČTK totiž uvádí přepisy teprve od roku 1988, takže jsem se musel spokojit s poskytnutými daty a svou historickou pamětí. Nepřekvapím vás asi, když řeknu, že vedou spojení dělnická třída, svazek dělníků a rolníků, imperialistické snahy, budování socializmu aj.

V prosinci proběhly tiskem zprávy o tom, že byly uděleny nominace na Kyselou žábu. Ta (žába) se uděluje sexistickým výrokům, které zazněly v televizi, rozhlasu nebo byly k přečtení v printech. Protože autor Češtiny před kamerou už několikrát na tohle téma psal a protože ho právě tohle téma zajímá velmi, rozhodl se otisknout nashromážděné nominované výroky s prosbou: Co si o tom myslíte vy? Jak se vám ty věty líbí?

V minulé Češtině před kamerou jsme si začali povídat o jednom slovu. Tím slovem bylo přeběhlík a vy jste dostali jakýsi domácí úkol. Za odpovědi a reakce vám všem děkuju. A teď k věci gramatické, resp. slovotvorné.

"Výraz \"přeběhlík\" mi připadá prostě idiotský, nezlobte se na mě,“ řekl v rozhovoru Martin Bursík a dál konkretizoval, proč mu ten výraz připadá idiotský (kráceno): "Protože je třeba rozlišovat. Pokud by to bylo tak, že tady Marek Dalík nakupuje nějaké poslance pro předsedu vlády a sežene jednoho dva, je to věc eticky zcela nepřijatelná a není na tom možné založit vládnutí. Je docela dobře možné, že se najde skupina poslanců, která z důvodů existenčních (protože bude chtít zůstat ve sněmovně celé funkční období) nebo principiálních (protože jim například přijde potřebné některé programové body umožnit), celý projekt podpoří. Pak bych nemluvil o přeběhlících. Ten termín má pejorativní nádech a znamená to, že jsou to zaplacení poslanci, kteří se najednou rozhodnou a budou hlasovat pro vládu druhého tábora. Přitom to může být vnitřní přesvědčení těch lidí.“

Češtinu před kamerou zaujaly současné diskuze o tom, že Santa Claus nepatří do Česka, a sleduje teď i cvrkot, který kolem toho probíhá na internetových stránkách anti-santa.cz. Tvůrcům těchto stránek jde o to, aby poukázali na cizorodost a nepřirozenost tlustého fousatého pána, který je symbolem Vánoc, a je tedy ježíškem???

Stala se věc nemilá,blecha štípla Emila.Emil nebyl cikán,Emil se jen nemyl.

Rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci musí společnost Bauhaus zaplatit za porušení autorského zákona herci a scenáristovi Zdeňku Svěrákovi 200 tisíc korun. Soud tak rozhodl proto, že firma Bauhaus bez Svěrákova povolení neoprávněně změnila a užila část jeho textu písně Dej cihlu k cihle pro reklamní účely. V jejich podání pak text vypadal: Upeč třeba … zeď namísto původního Upeč třeba chleba, postav třeba zeď. Slova písničky, kterou napsal v roce 1980, a která zazněla v pohádce Princové jsou na draka, se tak stala předmětem soudního sporu.

V roce 1865 zakládají Vojta Náprstek a Karolina Světlá Americký klub dam, jakési první feministické sdružení u nás. V roce 1918 získávají ženy volební právo. O dva roky později Ústava Československé republiky právně stanoví, že výsady podle pohlaví (gender) se neuznávají. Rok nato promuje první česká architektka, která prolomí představy o tom, že tuhle profesi může zastávat jen muž. Jde o Miladu Petříkovou Pavlíkovou. Snad jako poděkování navrhla mj. dům Českého klubu ženského ve Smečkách, kde dnes sídlí Činoherák.

„…a tak se jazyk ocitá buď v rukou nedovzdělanců, nebo intelektuálů, kteří nepřemýšlejí nad tím, co říkají. O vytrácení logiky z jejich promluv svědčí pak to, že z úst vážené vědkyně, jistě otitulované zepředu i zezadu, můžete slyšet, že nejoptimálnější řešení snad nalézáme… I chce se mi, pane redaktore, vykřiknout, když tohle slyším – při vší úctě k ženám: "Babo, zmlkni a jdi vařit!“ Tolik krátká citace z dopisu pana Halady z Žatce.

Přečkali jsme cunami, teď jsme přišli s holocaustem. A opět prý chybně. Dokonce se o tom psalo i v televizním týdeníku. Divák obvinil veřejnoprávní televizi z toho, že vybírá koncesionářské poplatky, a není schopna podívat se do slovníku, jak se píše holokaust. Chtěl-li bych být jízlivý a existovala-li by byť jen nějaká souvztažnost mezi řádným placením koncese a počtem zakoupených slovníků v Redakci zpravodajství, pak bych musel konstatovat, že vybrané peníze šly i na nákup právě těchto knih. Ale k věci.

Ema má mísu a máma má Emu. Místo mísy má ale dnes Ema empétrojku, a Emina máma je byzy. Neříkejte pětapadesát, to je německé; česky jen padesát pět. V době národního obrození mohla sice Elis pucovat fotýnkovi vinterok u vasrlajtunku někde na konci konku (mohla Eliška čistit otci zimník u vodovodu na konci chodby), dnes by zřejmě emancipovaná Eliška seděla u písí a z netu by downloadovala nějaký soubory a pak by šla do fitka, aby byla cool na grand opening party.

Sprostá slovaKdyž v roce 1964 vyšla poprvé Hrabalova povídka Jarmilka, přišli si jazykoví cenzoři na své. V rámci jazykové kultury i toho, že socialistický spisovatel by neměl užívat v próze vulgarizmy, nechali promlouvat hlavní postavy spisovným jazykem a v poetických hrabalovských větách: „Jarmilko, kdypak budeme mít svatbu? A ona odpovídá: „Až pokvetou hovna.“ „Ale Jarmilko, copak vy měuž nemáte ráda?“ „Ne, protože lítáte, jako byste měl v prdeli šípy.“ Byla hovna nahrazena kravinci a prdel pak zadkem. Čtyřicet let poté se zamyslíme nad tím, jak se ke sprostým slovům chovat v televizi, a to v těch případech, kdy je vysloví ti, o nichž je řeč v reportáži. Vynechat je úplně? Naznačit jen jejich začátek? Vypípat? Přeložit opisem do jazyka spisovného?

Tohle spojení známe všichni. Okurková sezona přichází v době prázdninových měsíců, kdy jsou média víceméně nucena psát o tom, o čem by jinak nepsala, nebo hrát to, co si pozornost často ani nezaslouží. Tohle spojení užíváme všichni, všichni mu asi taky bez problémů rozumíme, ale doma je okurková sezona hlavně ve sféře žurnalistického vyjadřování. Proč ale právě okurková?

Už delší dobu si Čeština před kamerou všímá toho, že když parlament projednává nějaký návrh zákona, slyší nebo často čte pak následující větu přibližně tohoto znění: „Poslanecká sněmovna přijala návrh zákona, který ještě musí schválit senát a podepsat prezident.“

„Naši moderátoři mluví jazykem našeho rádia,“ řekl tak před třemi lety myslím ředitel Frekvence 1 M. Fleischman. Ta věta je velmi pěkná, trefná a výstižná, lze s ní souhlasit. Čeština před kamerou dnes zabrousí do svých vlastních řad a podívá se na to, jakým jazykem mluví Zpravodajství České televize. Vzhledem k tomu, že je léto, téma odlehčíme a celé ho budeme traktovat jako povídání o tom, co všechno se taky může před kamerou stát, a nebo se dokonce stalo; a k té vážnější části některých vašich ohlasů a připomínek se vrátíme po dovolených. Cimrmanovská moudrost praví, že s názory je možno souhlasit, nebo nesouhlasit… (nelze je ale ignorovat). I já se proto k některým z vašich dopisů nebo mejlů ještě vrátím.

Debata rozpoutávající se kolem slova Česko mě nepřekvapila. Ohlasy, které dorazily, a nadávky, jimiž někteří nešetřili, mě utvrdily v tom, že se k tomuto tématu ještě jednou vrátím; počítám někdy po dovolených. Předpokládám, že se vás pak taky víc vyjádří, protože těch, kteří čtou naše deníčky i v tomto zatím krásném létu, je málo, a jen naivní nebo hloupý by se domníval, že se to zlepší, když je venku tak krásně. Nechci si zkrátka vystřílet tak vděčné téma. A vám, kteří čtete, i vám, kteří nadáváte, děkuju. A o čemže to bude dneska? Banální téma - číslovka dvě a pak jedno jakoby nové slovo proslulý.

Česká televize nabídla i letos své volební televizní studio. V něm moderátorka Marcela Augustová prezentoval průběh voleb a volební odhady. Pár dnů po skončení voleb obdržela Česká televize dopis, v němž si Matice slezská stěžovala na chybné označování státního území slezské části naší republiky a taky na to, že Marcela mluvila o Slezanech jako o Moravanech a o Slezsku jako o Moravě.

Když jsem psal Češtinu před kamerou (25), netušil jsem, že mou závěrečnou výzvu vezmete někteří doslova a napíšete mi místo mejlů dopisy, v nichž budete vyjadřovat své rozhořčení a nespokojenost s politikou vůbec. Zklamu všechny ty z vás, kteří ode mě očekávají povolební diskuzi nebo konfrontaci. Tyhle sloupky jsou lingvistické, a jestli je na politice něco zajímá, tak je to především způsob politické komunikace a argumentace, metody a prostředky přesvědčování, jazyk politické komunikace a způsob vyjadřování - a to taky komentujeme a komentovat budeme. Jakkoli politickou situaci v Česku sledujeme, a nemůžeme nesledovat, na těchto místech se k ní nevyjadřujeme a vyjadřovat nebudeme.

Mé minulé povídání věnované verbální a argumentační předvolební strategii politických stran bylo trochu delší, a proto se dnes ukázním a budu stručnější. Vlastně se budu jen omlouvat, i když tu chybu, o které budu psát, jsem věru nezavinil.

Volby skončily a s nimi i (před)volební kampaň. Politické strany zvolily různě úspěšné strategie s cílem získat voliče na svou stranu. V argumentaci se tahle strategie komunikace označuje jako persvazivní (přesvědčovací) a právě ona byla charakteristická pro všechny typy předvolebních reklamních politických upoutávek. Česká televize musela ze zákona vysílat hodinový blok reklam a možná i mezi vámi jsou ti, kteří to hodinu vydrželi a všechny zhlédli.

Nominace nebo jmenování. A za příčinou nemoci dnes neordinujeme.Čeština před kamerou se dnes zastaví u jednoho slova, které se na nás v době předvolební valí ze všech stran. Jde o sloveso nominovat. Chceme totiž upozornit na to, že se ho začíná užívat ve zúženém významu, než původně mělo.

Tímto dílem ještě navážu na Češtinu před kamerou č. 22, kde jsme řešili (a snad vyřešili), jestli je možné, abych v Čechách přišel někam dýl, neboje lepší chodit na Moravě pozdějc (déle - později).Kromě vašich reakcí, které jsou přístupné na webu zpravodajského kanálu ČT 24, mi přišel i dopis od pisatele z Újezda u Brna.