Petr Vybíral strana 3 z 5

V prvním dílu trocha teorie, protože je nezbytné uvést některá fakta a souvislosti. V dalším dílu totiž Čeština před kamerou zareaguje na snahu emancipovaných žen. Čeština je jazyk, kde rod tvoří spolu s číslem a pádem tzv. gramatickou kategorii. Rod mívají jazyky různého typu a jeho počet se různí. Slovanské jazyky rozlišují většinou maskulinum, femininum a neutrum, kde např. v češtině sehrává nesmírně vlivnou roli to, že ten mužský rod se nám rozpadá na životný a neživotný; baltské, keltské a románské jazyky znají dva rody (mužský a ženský, s výjimkou trojrodé rumunštiny). Germánské jazyky ostrouhaly, rod totiž buď vůbec nemají (angličtina), nebo mají dva (skandinávské jazyky mají utrum a neutrum, tedy rod společný a střední, trošku jinak je na tom norština). Němčina a islandština drží rody tři.

Američtí jazykovědci přišli s novým lingvistickým termínem. Linguicida. Označují tak záměrnou smrt jazyka. Odhady hovoří o tom, že na světě je v tuto chvíli něco kolem pěti tisíc jazyků. Poměrně málo jich je v Evropě, zatímco takové Tichomoří je pro badatele hotový poklad. Entomolog Vojtěch Novotný psal v časopisu Vesmír o papuánských jazycích. Uvádí tam krásný příklad toho, jak by Papuánci, kteří mluví údolí od údolí jiným jazykem, nechápali, jak mohl Haškův Švejk na své zbloudivší pochodové trase z Tábora přes Milevsko, Horažďovice, Putim, Strakonice, Vodňany do Písku mluvit pořád česky a všude se bez problémů domluvit.

Divačka z Valašského Meziříčí napsala moderátorkám pořadu Sama doma: "Vážené dámy, děláte velmi záslužnou práci, ale, kdy budete mluvit správně česky, tenhleten, támhleten a další popražské výrazy mi rvou srdce a uši. Je smutné, že Moraváci musí Čechy učit mluvit správně česky," spílá. Rád bych reagoval.

Dnes se zamyslím nad dotazem čtenářky Týdeníku Rozhlas. Ptá se, proč se v předpovědi počasí říká, že bude vát vítr nárazový, jindy zas nárazovitý. Domnívá se, že druhý tvar už tak korektní není. Věc se má asi takhle. Jde o přídavná jména vztahová, jejich základem je jméno podstatné (náraz). Příponou -ový se vytvářejí adjektiva označující nejčastěji něco neživého. Jména takto získaná jsou jak abstraktní (citový), tak konkrétní (papírový).

O tom, jak jsme nebo nejsme komunikačně úspěšní, rozhoduje především to, jak umíme využívat jazyka, v našem případě tedy češtiny. Obecně platí, že novinářská čeština odráží, jakýže ten jazyk v současnosti vlastně je. Nikoli nevýznamné je ale i vyjadřování politické a v poslední době se mluví o velkém vlivu jazyka reklamního.

Pro ty čtenáře, kteří začnou číst tento příběh, nezbytné jest, aby srozuměni s obsahem předchozí Češtiny před kamerou (64) byli. Etymologickým pátráním zjišťujeme, že milý/milá je slovo všeslovanské se spoustou odvozenin: miláček, milánek, miliskovati se, milounký, milej, a dokonce se objevuje jako spřežka v některých jménech: Bohu-mil, Vlasti-mil. Tvar mil existoval už v praslovanštině s původním významem milý. Etymologický slovník říká, že v některých souvislostech má odstín až láskyplného soucitu s ubohým nebo hříšným.

V nějaké zemi žil nějaký pán. Ten pán byl ženatý. Dlouho. Jak už to tak někdy bývá, začal si rozumět s jinou ženou. Byla fajn. Byla chytrá. Byla mladá. Rozuměli si oba a asi se začali mít rádi. Lásce neporučíš. Slovům ale taky ne. Tomu pánovi se ale pramálo líbilo, že se o jeho nové známosti začalo mluvit jako o milence. A protože vládl dostatečným puvoárem, rozhodl se najmout si dobrého právníka. Ten mu měl pomoct v jeho bohulibé snaze domluvit všem vypravěčům, aby o té ženě nepsali a nemluvili jako o milence. Mají ji titulovat jako jeho přítelkyni. Proč? Je snad milenka slovo hanlivé? Podle heslářů českých reprezentativních slovníků není. Označují tak ženu v milostném poměru k muži. To je základní významová (sémantická) náplň tohoto slova.

V jazyce je vždy nejvíc podezřelé to, co je nové. Příklady uvedené v minulém dílu Češtiny před kamerou jsou směsicí toho, jak by dnes mohla taky vypadat čeština lidí různého věku a profesí; a ne tedy příklady toho, jaká čeština opravdu je. Nelze z nich vyvozovat, že takováto čeština je projevem úpadku jazyka, a stejně tak je zbytečné obávat se, že češtině jako jazyku malého národa hrozí nebezpečí. Rozumím těm, kteří tyto obavy vyjadřují, prožili válku a vědí líp než já, jaké to bylo žít s „českoněmčinou“. Tu dnes vystřídala angličtina a lidé pochybují o prospěšnosti jejího vlivu na češtinu. Dubitando ad veritatem pervenimus – Pochybováním dojdeme k pravdě. Pojďme tedy pochybovat společně.

"Kdo nechodí na rauty, není in. Buď ti kólnu večer, nebo ti to hodím do mejlu. Je to cool trip. Teleshopping televizím zvyšuje, nebo snižuje rating? Je to pořád to samé. Startujeme go sms chat. Chtěli ho ovlivnit. Opilec měl zabít svou družku i jejich dítě.“ Tak co s tím? Mluvíme ještě česky? Je tohle ještě čeština? Obracejí se naši obrozenci v hrobě?

Dvacáté druhé číslo časopisu Týden má na obálce titulek Nejkrásnější jazyk mají lidé ve Slezsku. A ze Slezska mi taky přišel dopis čtenářky Kramarzové. Pisatelka konstatuje povšechný úpadek civilizace a tedy i jazyka. Je přesvědčena, že Neruda i Bezruč se musejí v hrobech obracet, a dovolává se stavu a morálky věků předcházejících. Dopis končí výčtem pražských nešvarů. Vadí jí třeba, že spisovné slovo dívka vytlačila jakási česká holka a chlapce pak kluk, a zmiňuje i odporné slovo, které (cituji) z kanálu prosáklo na veřejnost. Jde o obecně český nespisovný tvar prej nebo halíř. Ponechme teď stranou silnou expresivitu zvolené metafory o kanálu a podívejme se na to, jak si paní Kramarzová trochu protiřečí, když se dovolává historické krásy jazyka.

No přece oslovujeme nebo voláme. Čeština ten pátý pád má právě proto. V mluveném úzu je však stále častější to, že se pád pátý srovnává s pádem prvním, a to zejména u některých mužských příjmení (viz náš příklad: Pojďte dál, pane Kureš). Chci upozornit – a doufám, že ti starší mi dají zapravdu – že nejde o novodobý nešvar. Pátý pád nám zkrátka tak trochu zaniká už delší dobu. Všimněte si toho třeba u filmů pro pamětníky.

Dnes to nebude ani tak Čeština před kamerou, ale čeština za kamerou. S menšími úpravami a zkrácený vám nechám přečíst dopis jedné čtenářky a divačky. V dopisu jsem neprováděl žádné opravy. Vás jen poprosím o vyjádření, o vaše názory.

Možná ano, ale tentokrát kvůli němu totiž nebude muset určitě na policii, a ani se nebude muset seznamovat se spisem. Čeština se obohatila o některá další slova. Vesměs mají společnou kombinaci dvou hlásek/písmen č + u a jde např. o čuntejner, vyčunkovat, čunkofleky. U jména čuntejner je paralela ke slovu kontejner jasná. Význam tohoto nového slova pak také z původního vychází.

Jak se která příjmení vyvíjela, se dá zjistit jen tehdy, máte-li k dispozici historické zápisy dokladující proměny jména - a taky víc místa k tomu, abyste svá zjištění mohli publikovat. Nemajíce ani jedno, jen krátce se podíváme, jakže to je s příjmeními lidí, kteří nám denně vstupují - ať už přímo nebo nepřímo - do života.

Ty si kretén, vole řekl před časem verbální i nonverbální kutil Mirek Topolánek svému kolegovi z vlády Jiřímu Čunkovi. Nikoli naštvaně nebo ublíženě tak stručně zhodnotil to, že se Čunek nedíval na Nedělní partii, kde proběhl souboj titánů: oranžového Paroubka a modrého Topolánka. Mirek Topolánek měl zase smůlu, zas u toho byl televizní štáb s pohotovým zvukařem a zas to je všechno zaznamenáno a následně pak použito i využito proti němu samému. Obyčejná reakce tak dostává svou přidanou hodnotu: ta spočívá v poněkud netradičním, a přesto veřejném slovníku našeho premiéra. Slovo se tak stává nikoli skutkem, ale zbožím. A to se líp prodává a víc zaujme, čím zajímavější přidanou hodnotu má. Mirek Topolánek asi netuše, že kamera už jede, zhodnotil - spíš v legraci než vážně - Čunkův prohřešek. Čunkovi to nevadilo, smál se. Sám sice ještě nemá tak pevný tým poradců jako jiní jeho kolegové, o to pevnější má ale slovník. (O tom ale příště.)

Zcela chybná stylistika a dvě předložky vedle sebe. Pro češtinu věc poměrně novátorská, netypická, a to proto, že gramatickým posláním předložky je stát před jménem. Díky předložkám mění jména své tvary, a tak jako nemá smysl dávat předložku třeba před sloveso, je zarážející, s jakou razancí jsme se pustili do toho, že nám teď už nestačí jedna, ale před jméno dáváme rovnou dvě. I tady to jako by postrádalo logiku.

No možná ano, možná ne. Čeština ten pátý pád má právě pro tuhle kontaktovou funkci. V mluveném úzu je však stále častější to, že se pád pátý srovnává s pádem prvním, a to zejména u některých mužských příjmení (viz náš příklad: Pojďte dál, pane Kureš). Chci upozornit - a doufám, že ti starší mi dají zapravdu - že nejde o novodobý nešvar.

Laskavý čtenář Češtiny před kamerou snad odpustí a promine, že to dnešní téma nebude souviset s tím, jak se mluví před kamerou nebo v rozhlasovém studiu. Příklady jsem si tentokrát vzal z novin (nebo jak se dnes říká z tištěných médií, zkráceně taky z printů).

Minulý týden jsem opět odpovídal na dopis diváka z Brna. Byl nespokojený s tím, že užíváme v předpovědi počasí slovo Česko, a to je podle něj nadávka, nikoli název země, v níž žije. Protože se hrubě mýlí, pokusil jsem se mu vysvětlit rozdíl mezi politickým označením naší země (Česká republika) a označením geografickým (Česko). Čtenáři Češtiny před kamerou vědí, že i na tohle téma jsme se tady už hodně bavili a překřikovali, takže se k tomu nebudu vracet. Jen dodávám, že právě ta geografická označení jsou stabilnější v jinak velmi se měnícím politickém světě než ta označení politická. Odpověď visela pak na webu ČT a přišel mi zajímavý dotaz, jestli je možné v této souvislosti začít propagovat i termín Moravsko.

Asi. Určitě. Předkamerová čeština dneska zamíří do výšin neotřele originálního vyjadřování, kdy se na jednoznačnou otázku odpoví zcela nejednoznačně. Nevím, jestli jste si toho všimli vy, jestli si toho třeba všiml Václav Moravec ve svých Otázkách, ale jakýsi trend nám velí být in i tím, že na otázku Budete se k tomu vyjadřovat? se vám dostane odpovědi Asi. Jenže asi co? Asi ano, nebo asi ne? Asi možná ano, asi možná ne? Proč na můj dotaz, jestli dneska večer známí přijdou, mi odpovědí určitě? A já vím zas prd, protože nevím, jestli určitě ano, nebo určitě ne. O to mi jde.

Ve sporu s právníkem Altnerem, který kdovíjak dopadne - míněno ten spor - zazněla věta, že ČSSD \"komunikovala Altnerovi jistou finanční nabídku, která by mohla celou tu tahanici uzavřít\". Pár dnů před tím se mluvilo o tom, že bylo už tehdy třeba rozkomunikovat podstatně líp nabídku gripenů od Švédů.. Protestuji. A spolu se mnou i Čestina před kamerou. Z hlediska vyššího principu mravního protestuji. Tudy ne. A takhle taky ne. Co to je za sdělení, že nám obchodní řetězce komunikují své nabídky a zajímavé akce? Dostává sloveso komunikovat nový význam a novou valenci (vazbu)? To jakože komunikovat + 4. pád (něco). Chápete to?

Tenhle titulek, který jsem si vypůjčil od jednoho rozhlasového redaktora, mě zaujal z několika důvodů. Ten první bych označil jako důvod stylistický. Nebyly totiž není úplně košer, resp. není to právě stylisticky - abych tak řekl - nejčistší. Při záporně formulovaném a užitém větném přísudku, což je náš případ Nebyly, bývají příslovce míry jen, jenom s následným podmětem pro porozumění tak trochu matoucí a nejednoznačná.

Tyhle obraty, které jsem zvolil jako titulek dnešní Češtiny před kamerou, nejsou přímo z televizního vyjadřování. Všiml jsem si jich už tak před dvěma lety, zhruba někdy v té době, když jsem zaregistroval, jak Jiří Paroubek většinu odpovědí na otázky novinářů začíná buď spojením: já myslím nebo podívejte se. Zatímco to druhé je docela poetické, až lyrické; já myslím je podezřelé. Na otázku moderátora Frekvence 1, jestli byl někdy své manželce nevěrný, Paroubek odpovídá: já myslím, že ne. Jak se vám to líbí? Byl, nebo nebyl nevěrný?

Budu mluvit o dabingu. Česko má několik skvělých dabingových herců. Česko má několik skvělých překladatelů (hlavně z angličtiny). Česko má hodně dabingových herců, kteří tuhle práci berou jako spolehlivý zdroj příjmů. Česko má i několik takových dabingových „tlumočníků“. Reklama Go at Snickers by se měla - a doufám nejen podle mě - překládat jako pusť se do Snickers, ochutnej Snickers, ale určitě ne jako to blbé a otrocké Jdi do…