„Pluralismus je živnou půdou veškerého zlepšování,“ říká John Ashcroft

Bývalý ministr spravedlnosti USA John Ashcroft poskytl pro Interview ČT24 z 1. listopadu exkluzivní rozhovor redaktorovi ČT Zdeňku Velíškovi. Ashcroft, vystudovaný právník, se ve vysoké americké politice objevil jako úspěšný guvernér státu Missouri. V roce 1994 byl zvolen do Senátu, kde prosazoval snižování kriminality a ochranu práv obětí zločinu. V roce 2000 jej G. W. Bush jmenoval ministrem spravedlnosti. Po útocích z 11. září Ashcroft ministerstvo zreorganizoval s jediným cílem: zabránit dalším teroristickým útokům. To se mu podařilo a navíc za čtyři roky jeho působení byl počet násilných zločinů na rekordně nízké úrovni a trestných činů způsobených střelnými zbraněmi bylo nejméně v historii. Deník The National Journal Ashcroftův tichý vliv v Bushově vládě hodnotil jako nejvýznamnější. Dnes působí jako předseda The Ashcroft Group, LLC, která poskytuje důvěrné konzultace v oblasti strategie a krizové poradenství mezinárodním korporacím.

Jako ministr spravedlnosti Spojených států jste založil takzvaný Útvar pro boj s korupcí v soukromém podnikání. Co byste doporučil jako nejúčinnější zbraň proti korupci? U nás se ji totiž dosud potlačit nepodařilo.
Především každá země, která si myslí, že se jí korupci podařilo potlačit, se vystavuje nebezpečí, že bude vůči korupci o to bezbrannější. Ve Spojených státech jsme dostali před soud bezpočet případů korupce, protože jsme byli přesvědčeni, že je třeba být neustále ve střehu. V boji s korupcí je důležitá transparentnost, povinnost všechno doložit, poskytnout veškeré informace. Když pak z dokladů vyplyne, že byla v podnikání ohrožena integrita, musí se ihned zavést vyšetřování. A to pokaždé, když je podezření, že firma falšovala informace o výsledcích svého podnikání. Právě soustavné falšování výsledků podnikání vedlo u nás až ke známé krizi vyvolané řadou korupčních skandálů velkých amerických firem.
Dnes jsou Spojené státy přesvědčeny, že by se svět zdráhal realizovat právě u nás své podnikatelské záměry, kdyby Spojené státy neposkytovaly záruku poctivosti a transparentnosti tak, aby zahraniční podnikatel viděl, že to, co dostává, je adekvátní tomu, co vkládá. Když prezident viděl obrovské skandály vzniklé kvůli zmanipulovaným výsledkům podnikání, obrátil se na ministerstvo spravedlnosti s příkazem založit útvar boje proti korupci.

Jak zabránit propojování sféry kapitálu a státní správy, tedy jak zabránit nezákonným vazbám mezi byznysem a vládou?
Ve vládní sféře musíte korupci stíhat soudně právě tak, jako ji stíháte u podnikatelů. Za dobu, co jsem byl na ministerstvu spravedlnosti, jsme měli na stole dobrou tisícovku (ne-li víc) případů soudního stíhání úředníků veřejného sektoru. Úředníků, kteří si přilepšovali úplatky nebo se obohacovali při rozhodování o projektech zadávaných ve veřejném zájmu. Řada lidí z obou stran politického spektra byla pro takovouto činnost odsouzena k mnohaletým trestům vězení. A to proto, že jsme byli odhodláni netrpět podvody, a nejen podvody, ale veškeré korupční jednání, v němž se prostředky určené ku prospěchu veřejnosti zneužívají pro soukromé účely. A to je podstata korupce. Ne nadarmo říkáme korupci daň vybíraná od chudých.

Ve svém projevu na konferenci, která se dnes koná v Praze pod názvem „Dny USA a Evropské unie“, jste měl zajímavou pasáž o právu občanů Spojených států na držení střelných zbraní. Toto právo vyvolává v celém světě velkou pozornost, kvůli častému a tragickému zneužívání legálně držených zbraní. V Čechách prožíváme teprve druhé desetiletí nově získané svobody. Lidé u nás považují držení střelných zbraní za jednu z výsad, jeden z rysů osobní svobody a držení zbraní se rozmáhá. Co byste k tomu řekl? Máme v tom vidět nebezpečí?
Před lety nám začaly dělat velké starosti vysoké počty poranění a úmrtí způsobených zbraněmi v osobním držení a množství případů zneužití legálně držených zbraní k páchání zločinů. Když jsem byl v úřadě ministra spravedlnosti, zvýšil se na federální úrovni výrazně počet případů stíhání osob, které použily zbraň k trestnému činu. Díky větší důslednosti se nám podařilo snížit počet zločinů provedených s použitím zbraně.
Podle našeho názoru jsou přísné tresty tou správnou cestou k odstrašení lidí, kteří by chtěli páchat trestnou činnost legálně drženými střelnými zbraněmi. Pro Američany má navíc zásadní význam, že když se psala ústava Spojených států, byl do ní vepsán článek, jehož účelem bylo stvrdit svobodu občana tím, že je mu přiznáno právo vlastnit střelné zbraně. Tento článek se těší ve Spojených státech velké úctě. Jsou sice lidé, kteří by ho chtěli změnit, ale není jich mnoho.

Jednou z klíčových mezinárodněpolitických otázek dnes je, zda je možné vyhrát válku proti terorismu na bitevním poli - vyhrát ji vojensky. Zatím to k očekávaným výsledkům nevede. To potvrzuje i dopis, který prezidentu Spojených států nedávno adresoval bývalý velitel spojeneckých sil v Iráku, generál Sánchez?
Řeknu jen jedno. Jedna z věcí, které musíme udělat, je zajistit, aby teroristé neměli nikde klidné zázemí. Aby neměli taková útočiště, kde mohou provádět výcvik, kde je někdo může vyzbrojovat, odkud mohou vyrážet k útokům. To byl případ Afghánistánu, a jsem přesvědčen, že je to pravda i v případě Iráku. Tam přišli teroristé z Al-Káidy, splynuli s místním prostředím, a to jim umožnilo útočit. Existují dokonce státy, které terorismus financují. Musíme zbavit teroristy těchto zdrojů a opor, zbavit je schopnosti zaútočit, protože teroristé ohrožují svobodu nás všech. Musíme jednat koordinovaně, chceme-li jim například znemožnit posílání peněz z jedné země do druhé.
Všechna tato opatření jsou proveditelná. Žádné ale nezajistí definitivní likvidaci terorismu. Terorismus nelze zničit v jednom konkrétním státě a mít pokoj. Je to globální nebezpečí, zejména když vezmeme v úvahu ničivou sílu dnešních chemických prostředků a jiných technologií, které dávají i jednotlivci možnost způsobit obrovské škody.

Ovšem vojenský způsob potlačování terorismu, jak ho praktikují Spojené státy, možná nakonec sám vyvolává příliv nových adeptů terorismu, jednotlivců, mladých lidí i takových, kteří atentát z 11. září ještě vnímali s hrůzou a zděšením, ale dnes už sami patří k těm, kdo si připevňují na tělo výbušniny. Nebylo by lepší především odstranit motivaci, která tyto lidi vede k aktům teroru?
Vždycky to bude tak, že ten, kdo dostane ránu, ji bude chtít vrátit. A třeba i získat někoho dalšího, aby zaútočil spolu s ním. Když Spojené státy odpověděly protiútokem na Hitlerovu agresi, mnoho mladých Němců se rozhodlo jít do války proti Spojeným státům. Když se Spojené státy rozhodly odpovědět vojensky na japonskou agresi (útok proti Pearl Harboru), našli se v Japonsku dobrovolníci, kteří si sedli do letadel s výbušninami a obětovali se jako kamikadze. To ale neznamená, že jsme neměli bojovat, protože, kdykoli se bráníte silou, najde se někdo, kdo v tom uvidí motivaci, aby právě silou odolával vaší odvetě.
Nevěřím, že si Spojené státy měly říci, že nepodniknou žádnou ozbrojenou odvetu, protože vojenská odveta bude někoho motivovat, aby se přidal k těm, kdo na nás útočí. Odmítám dělat rozhodnutí na základě úvahy, že rozmnoží řady sebevražedných atentátníků. Chceme se rozhodovat na základě úvahy o tom, co prospěje svobodě a co skutečně odpovídá lidské důstojnosti. A jestliže naše činnost na obranu svobody a lidské důstojnosti bude pro nějakého dalšího nepřítele svobody a lidské důstojnosti motivací, k tomu, aby se opásal výbušninami, pak se prostě musíme vypořádat i s touto situací.

Vedení Evropské unie požádalo víc než před rokem u příležitosti schůzky s prezidentem Spojených států ve Vídni, aby zrušil Guantánamo. Proč to Spojené státy neudělají, když Guantánamo je jednou z příčin, kvůli kterým Amerika ztrácí sympatie, a to nejen u národů, jejichž příslušníci jsou v Guantánamu drženi?
Nemáme potřebu se za to omlouvat. Žádný národ na světě nezvítězil tím, že pouštěl na svobodu lidi, kteří na něj útočili. Když někoho zadržíte na bojišti, máte jen dvě možnosti. Můžete ho zajmout a držet jako válečného zajatce, nebo ho můžete zabít přímo na bojišti. Domníváme se, že udělat z něho zajatce je humánní. Je to mnohem lepší než ho rovnou zastřelit. Nikdo by nebyl tak pošetilý, aby hlásal, že jakmile někoho zajmeme na bojišti, máme ho pustit, vrátit mu zbraň a říct, tak na nás střílej dál. A v Guantánamu držíme právě takové lidi. Lidi, kteří na nás utočili.

Ve svém dnešním projevu jste nehovořil o jedné záležitosti, která je právě tak důležitá pro Čechy jako pro Američany. Mám na mysli radarovou základnu, která má být na českém území. Proč jste se o ní nezmínil?
Protože mě požádali, abych hovořil o jiných záležitostech. Požádali mě, abych hovořil o terorismu a amerických volbách. Takže pozvou-li mě napřesrok, rád pohovořím o obranném systému, který by bránil svobodné národy před možným útokem zbraněmi hromadného ničení.

Můžete to udělat hned teď. Možná víte, že víc než polovina české populace nechápe, proč na našem území má už zase být cizí vojenské zařízení. Nadpoloviční většina Čechů by hlasovala proti tomu. Co byste řekl těmto lidem?
Prostě bych řekl, že tak, jak to chápu, obranný systém potřebujeme. Svět dnes není bezpečný. Jsem dost starý na to, abych si leccos pamatoval. Aspoň to, že tu vždy bývaly síly, které nechtěly národy osvobozovat, ale podrobit si je. Takže i dnes, chceme-li si ubránit svobodu, musíme si dávat pozor. A radar je nástroj pozornosti, bdělosti. Bdělosti vůči nebezpečí, že někdo použije moderní zbraně, aby si podmanil naši část světa, aby zničil naše hodnoty a zbavil naše národy svobody.

Co říkáte ne příliš jasné reakci Evropské unie a dokonce i NATO na záměr americké vlády umístit u nás radar a v Polsku antirakety? Je to známo už téměř dva roky a přesto tu ještě není žádná naprosto jasná odezva se strany Evropské unie ani NATO.
Jsem pouze přesvědčen, že by nebylo v ničím zájmu, kdyby převládlo přesvědčení, že svět je v pohodě a že tedy není proč se starat o obranu. Jen za mého života bylo několik velkých válečných konfliktů včetně světové války. Stálo to miliony životů. A zdaleka to nebyly nějaké místní války mezi zaostalými zeměmi. Válčilo se nesmírně ničivými zbraněmi, včetně jaderných, včetně raket. Spojené státy ztratily ve 2. světové válce 400 tisíc vojáků, ale evropský kontinent přišel o víc než 40 milionů lidí. Takže mít pochopení pro fakt, že svět není příliš bezpečné místo a investovat skromné, ale zato pro obranu naprosto nutné prostředky do jistoty, že nebudeme zasaženi a zůstaneme svobodní, považuji za velmi důležité.

Devadesátá léta byla léty globalizace. Ve světě byla jedna hegemonní supervelmoc a mezinárodní společenství mělo zároveň jednu kolektivní světovou autoritu, Spojené národy. Dnes tomu tak už není a jsme znovu svědky zřetelné polarizace. To dělá starosti politikům, komentátorům a vůbec mnoha lidem. Co říkáte tomuto vývoji? Nevede k nebezpečné budoucnosti? Jak zabránit střetnutím? Už je tu zase napětí mezi Ruskem a Spojenými státy…
Spojené státy ve své historii nikdy nepoužívaly sílu k získání hegemonie. Válčili jsme s Japonskem, ale nevnutili jsme Japonsku svou nadvládu. Japonsko bylo osvobozeno, je svobodné a prosperuje. Stejnou zásadou jsme se řídili za druhé světové války i v Evropě. Nevnutili jsme Evropě svou nadvládu, nezmocnili jsme se žádného území, naopak vrátili jsme Evropě její sílu, její schopnost být tím, čím dokáže být vlastními silami. Stejný princip bychom měli uplatňovat dnes. Můžeme mezi sebou mít rozdílné názory. Bude to tak dokonce lepší, protože dojde ke tříbení názorů. Pluralismus je živnou půdou veškerého zlepšování.

(redakčně kráceno)

Interview ČT24
Vydáno pod