Hostem Petry Krmelové v rubrice Dobrého rána Profil z 29. října byl jeden ze současných předních a výrazných dirigentů Michel Swierczewski. V rámci festivalu Struny podzimu vystoupí v pražském Rudolfinu. Divákům nabídne program nazvaný Nouba, což je interpretační styl, který vznikl v Andalusii ve 14. století a směšuje křesťanskou, židovskou a arabskou kulturu. Michel Swierczewski, nadšenec hudby 20. století, započal svoji dirigentskou dráhu v polovině 70. let. V 80. letech mu spolupráce s takovými operními domy, jako je milánská La Scala nebo pařížská Opera, dodala mezinárodního věhlasu, díky kterému pak působil v největších orchestrech Francie i celého světa.
„Pokouším se motivovat zvědavost publika,“ říká dirigent Michel Swierczewski
Pokolikáté jste v Praze?
Do Prahy jezdím již devět let několik týdnů v roce. Zahájil jsem zde spolupráci s Pražskou komorní filharmonií v červnu 1999, která se potom rozšířila. Českou republiku mám velmi rád, je to moje (řekněme) druhá vlast.
Jaký nejhezčí (i nehudební) zážitek jste si z Prahy odnesl?
Ze dvou projektů, které zde byly provedeny Českou filharmonií a Francouzským institutem v Praze, se mi nejvíce líbilo zahájení sezóny v roce 2005. Jednalo se o provedení Des Canyons aux étoiles od Oliviera Messiaena, to byl projekt, který v průběhu let pokračuje a představujeme v něm současnou hudební tvorbu v Praze.
Jste známý tím, že vystupujete s nápadnými až odvážnými projekty. Proč jsou vám bližší než tradiční koncerty?
Pro mne jde o esenci práce umělce a hudebníka, vlastně jde o to se přesunout do 18. nebo 19. století, kdy neexistovala žádná interpretační tradice a předváděla se jen nová díla. Tak se pokouším motivovat zvědavost publika a představovat jim věci, které se na ně přímo obrací a nutí je k reflexi a otevřenějšímu přístupu.
Inklinoval jste k něčemu podobnému i během svých studií? Které dílo jste poprvé samostatně provedl?
Jako dirigent jsem poprvé dělal Příběh vojáka Igora Stravinského. A jako hudebník jsem začal hodně mladý, takže jsem se věnoval tradičnímu repertoáru jako všichni ostatní mladí interpreti, kteří začnou s muzikou. Hrál jsem Bacha, Mozarta, Beethovena. Dnes jsem dirigentem těchto skladatelů – patří mezi mé oblíbené.
Co to je mladý? Sama jsem začínala ve čtyřech letech. Kdy to bylo u vás?
Stejně jako u vás.
Nouba, křesťansko-židovsko-arabský program. Co vlastně diváci uslyší?
Jedná se o určitou cestu mezi díly tradičního repertoáru (arabsko-andaluská tradice) a klasickými díly třeba Manuela de Falla nebo Maurice Ravela, kteří byli tímto obdobím velmi ovlivněni.
Vybíráte tato díla sám, nebo jste přijal nabídku pořadatelů festivalu Struny podzimu?
Jedná se o spolupráci. Je to již potřetí, co se Strun podzimu účastním, takže velice úzce spolupracuji s ředitelem festivalu Vrabcem. Mám tento festival moc rád, protože jde nad klasickou hudbu, navrhuje nové projekty mimo tradičně zaběhnutý rámec, jedná se tak o určitou výměnu. Měl jsem určitou ideu – projekt, který bych v Praze skutečně rád předvedl.
Jak se taková idea přerodí v konkrétní projekt? Vybíráte sám sólisty, interprety, nebo je to věc spolupráce, dohody?
Pro tento projekt jsem osobně pozval hudebníky i zahraniční sólisty, kteří budou v Praze vystupovat. Již mnohokrát jsem provedl El amor brujo Manuela de Falla s jedním z těchto sólistů. Vím, že je to velice dobrý sólista. A další marocký kolega se účastnil celé řady koncertů. Byl to můj nápad přivést tuto skupinu dohromady.
Program je hodně netradiční. Diváci se o přestávce mohou těšit na občerstvení mátovým čajem a tradičními lahůdkami marocké kuchyně. Jaké to bylo pro vás? Připravoval jste se trochu jinak na program, který je etnicky laděný?
Ne. Je to ta myšlenka za koncertem. Na summitu G7, G8 se hodně hovoří o dialogu mezi severem a jihem. Můj nápad byl prostřednictvím hudby najít duch tolerance Španělska 12. století, kdy vedle sebe existovali Židé, muslimové i křesťané, kteří spolu komunikovali. Myšlenka za programem je ponořit publikum do hudby, která představuje symbolickou cestu, protože ukazuje všechny vlivy. Jde o duch tolerance.
Kolik jste měl času na práci s interprety a orchestrem? Když orchestr diriguje jeho vlastní dirigent nebo krajan, je možností spolupráce a zkoušek asi daleko více. Jak to bylo v tomto případě?
Je to zvláštní, specifický koncert, protože část programu nebude interpretována orchestrem, takže jsem měl dost času cvičit díla de Falla a Messiaena. Maročtí sólisté se mnou již často spolupracovali a měli dost času. Ještě dnes odpoledne budeme opakovat, protože se možná některé hráče z orchestru pokusím integrovat do této tradiční marocké skupiny.
Jak se vám spolupracuje s českými interprety a orchestry? Hodně spolupracujete s Magdalenou Koženou, Pražskou komorní filharmonií a dalšími. Jací jsme v porovnání s ostatními zeměmi?
Orchestry mají mezinárodní styl práce. Celá záležitost je mnohem více mezinárodní od té doby, co jezdím do České republiky, takže mladí muzikanti jako pražští filharmonici se nijak zvlášť neliší od hudebníků ve Francii, Německu nebo Británii, protože studovali na různých zahraničních akademiích. Co se mi zvlášť líbí, je představovat nový repertoár, určitou novou hudební potravu tak, aby se orchestry vyvíjely.
Co budoucnost a Michel Swierczewski? Chystáte nějaké dílo, které jste si vždy přál dirigovat, ale zatím jste se k tomu nedostal? Jaký je váš dirigentský sen?
V Praze bych chtěl opravdu provést (myslím, že to v Praze ještě provedeno nebylo) integraci celého orchestrálního díla Edgara Varèse. To je francouzský hudebník, který strávil určitý čas ve Spojených státech. Je to geniální hudebník, který stojí v postatě za vším, co dnes označujeme jako současnou hudební tvorbu, současnou muziku 20. století.
Mnoho dirigentů se začne během své kariéry věnovat skladbě. Je to i váš případ?
Ne, ne, ne. Nejsem skladatel. Psal jsem určitá aranžmá pro francouzskou televizi, když jsem byl mlád, ale skladatel nejsem. Velice se ale podílím na hudebním vysílání klasické muziky na internetu, protože pro mne to prodlužuje mojí práci dirigenta tak, abychom nabízeli klasickou hudbu co největšímu počtu lidí.
(redakčně kráceno)