Belgie – Belgie nemá ani pět měsíců po volbách vládu. Od června se předáci liberárních a křesťanskodemokratických stran snaží sestavit kabinet, ale rozpory v názorech valonských a vlámských politiků na fungování země způsobily, že každé jednání zatím skončilo neúspěchem. V souvislosti s neshodami se objevily i snahy, především vlámských politiků, o rozdělení země.
Belgie je téměř půl roku po volbách stále bez vlády
Ode dne konání voleb 10. června uběhlo už více než 150 dní. Tím byl překonán dosavadní rekord při sestavování vlády. Její ustanovení trvalo v letech 1987/1988 belgickým politickým představitelům 148 dní. Sestavit vládu se vlámským a valonským stranám dosud nepodařilo kvůli rozporům, které vznikají kvůli vymezení hranic jazykových oblastí, právům francouzsky hovořící menšiny ve Vlámsku a přesunu pravomocí z federální úrovně na jednotlivé země.
Za současné nedořešené povolební situace je stále u moci odcházející kabinet liberála Guye Verhofstadta. Předseda vlámské liberální a demokratické strany (VLD) byl premiérem po dvě volební obdobní od roku 1999. V červnových volbách ale získala VLD pouhých 18 mandátů ze 150. Faktickým vítězem voleb se stali křesťanští demokraté (Křesťanská demokratická a vlámská strana - CD&V NVA) s 30 poslaneckými mandáty. V parlamentu by měli také zasednout poslanci jejich sesterské valonské křesťanskodemokratické strany - Reformního hnutí (MR), které má mnoho přívrženců především v Bruselu, s 23 křesly. Poslanecké mandáty získali také socialisté, kteří tvořili minulou vládní koalici společně s liberálním VLD, valonský Demokratický a humanistický střed a extrémně pravicový Vlámský zájem a několik menších stran.
Žádná formace nemá ale v parlamentu tak silnou pozici, aby mohla vytvořit vládu bez podpory ostatních stran. V úvahu přichází více koaličních variant, za nejpravděpodobnější se považuje spojení křesťanských demokratů s liberály.
Belgický král Albert II. oslovil v patové situaci po volbách politického zprostředkovatele, který měl vést jednání s představiteli jednotlivých formací a napomoci k vytvoření koalice pod vedením vítěze voleb, vlámského křesťanského demokrata Yvese Laterma. O sestavení nové belgické vlády ho král požádal v povolební době dvakrát, podruhé koncem července. Na první jmenování Laterme po pěti týdnech rezignoval, protože se mu nepodařilo kabinet sestavit. Ani při současných vyjednáváních nejsou vlámské a valonské strany schopné vyřešit sporné klíčové otázky, a zemi tak po pěti měsících hrozí hluboká krize.
Pokud by jednání o vládě zkrachovala, bylo by třeba vytvořit další možné alternativy. Uvažuje se například o vytvoření vlády národní jednoty, do které by byly zapojeny i strany, které ve volbách prohrály.
V minulých měsících také zesílily debaty o možném úplném rozdělení země. Belgie je konstituční monarchií, od 60. let také federací, kterou tvoří vlámská část na severu a frankofonní valonská na jihu. Hlavní město Brusel je dvojjazyčné. Přibližně 60 procent Belgičanů se hlásí k vlámské, 40 procent k valonské komunitě. Monarchie je od roku 1993 doplněna strukturou tří společenství a tří regionů, přičemž každý z nich má svůj parlament a vládu.
Separatistické tendence posiluje spíše vlámský sever, kterému se nelíbí, že z jeho daní je dotována chudší valonská část. Nicméně podle průzkumů je většina Belgičanů proti sjednocení. Dosvědčuje to i demonstrace za zachování jednoty země, které se účastnily desetitisíce lidí. 21. listopadu pořádají valonští a vlámští studenti z lovaňské univerzity „mazlivou“ demonstraci proti rozpadu státu. Prostřednictvím projevů vzájemnosti chtějí protestovat proti úvahám o rozdělení Belgie.