Hostem rubriky Dobrého rána Profil z 22. ledna byla Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR a vedoucí Centra buněčné terapie. Právě tam 22. ledna proběhla konference o výzkumu kmenových buněk, na kterém se tato vědecká instituce podílí. K objevu a výzkumu kmenových buněk upínají zraky nejen vědci a lékaři celého světa, ale hlavně těžce nemocní lidé, jimž výsledky bádání mohou zásadně změnit život. Už dnes se hovoří o pozitivních výsledcích při léčbě leukémie, Parkinsonovy choroby a dalších dosud letálních chorob. Navíc poslední výsledky moderní vědy pomalu odstraňují v některých zemích zásadní etický problém získávání kmenových buněk z lidských embryí. Na dosažené úspěchy a perspektivy tohoto výzkumu a léčby se ptala moderátorka Helena Šulcová.
„Objev kmenových buněk je jeden z největších objevů 20. století,“ říká Eva Syková
Jistě máte hodně novinek?
Máme jich celou řadu. Centrum buněčné terapie je pro nás velice významná instituce, protože sdružuje ústavy jak Akademie věd, tak Univerzity Karlovy i resortní ústavy ministerstva zdravotnictví. Na této ploše spolupracujeme na výzkumu i na tom, abychom mohli zavést buněčnou terapii do praxe.
Odkud a jak se kmenové buňky vůbec získávají?
Objevení kmenových buněk je jeden z největších objevů 20. století. Kmenové buňky mají několik zdrojů. Je známo, že se nacházejí v embryích, kdy se musí z prvních buněk vyvinout všechny orgány. Objev 20. století ovšem spočívá také v tom, že se kmenové buňky nacházejí i v dospělých organismech. A to i v takových orgánech, kde jsme to dříve nepředpokládali. Jsou například v mozku, ale i kostní dřeni, protože červené krvinky se nám obnovují po celý život, jsou také v tukové tkáni, v kůži apod.
Využít kmenové buňky pak můžeme jak z embryonální tkáně, což má své etické problémy, tak z dospělých orgánů.
U jakých nemocí využíváte při léčbě kmenové buňky už dnes? Mluvila jste o kostní dřeni, pomáhají kmenové buňky třeba při léčbě leukémie?
Ano, to je terapie, která už je velmi dobře zavedená a která je velice úspěšná. Buněčná terapie je také poměrně úspěšná u pojivových tkání (u náhrady kůže nebo překrytí kožních defektů po popáleninách) a u náhrady chrupavek kostí. Co se týče složitějších onemocnění, tak například v našem centru pracujeme na výzkumu léčby diabetu, onemocnění jater a v neposlední řadě onemocnění mozku a míchy, ať už jde o Parkinsonovu chorobu, roztroušenou sklerózu a další degenerativní choroby nebo o úrazy.
Dá se již Parkinsonova choroba léčit, nebo stále probíhá výzkum?
Výzkum samozřejmě stále pokračuje. Existuje však na světě více než 600 pacientů (zvláště ve Švédsku a USA), kteří byli léčeni pomocí buněčné terapie, a výsledky jsou slibné.
Můžete popsat, jak se Parkinsonova choroba pomocí kmenových buněk léčí?
Zatím to není metoda, která by byla použitelná pro všechny pacienty, protože pro pacienta s Parkinsonovou chorobou musíme používat fetální tkáň (z potracených lidských plodů). Není možné, aby těchto potracených fetů byl dostatek, protože jeden pacient potřebuje asi osm takových plodů. Prakticky je to možné pouze v obrovských nemocnicích třeba na Floridě nebo ve zmíněném Švédsku.
Rozhodně nejde o terapii budoucnosti. Avšak miliony kmenových buněk, které je možné vypěstovat z jedné fetální buňky, by vedly k tomu (a dnes už se začínají používat), že bychom mohli takovouto metodou léčit všechny pacienty.
Mluvila jste o tom, že probíhá výzkum, jak využít kmenové buňky při léčbě diabetu. Kdy je budete moci využít k léčbě tohoto onemocnění?
Jde o přechod mezi transplantacemi a využitím buněčné terapie. V případě transplantace transplantujeme celý orgán, případně jeho část. Orgánů je ale nedostatek a dalším (hlavním) problém je přijetí orgánu pacientem.
V případě nové léčby jde o něco podobného s tím rozdílem, že transplantujeme pouze část orgánu, několik buněk, které mohou také produkovat inzulín. A právě na tom pracujeme v našem centru. Experimentální výsledky jsou zatím slibné a zdá se, že tato terapie by mohla být uvedena do klinické praxe poměrně brzy.
Poměrně brzy znamená ve vašem případě kdy?
Každá terapie musí projít klinickým zkoušením. Tyto zkoušky trvají třeba pět let, ale jsou v nich už zahrnuti první pacienti. Pokud se ukáže, že klinická zkouška byla nastavena dobře nebo měla výsledky, které jsme očekávali, není důvod něco měnit a je možné přistoupit k většímu počtu pacientů.
Které země jsou nejdál ve výzkumu kmenových buněk? Jak jsou na tom ve srovnání se světem Češi?
Pochopitelně jde o země, které do toho vkládají nejvíce peněz: Spojené státy, Japonsko, jsou to i země, jako je Čína, kde s tím ale nejsme tak spokojeni, protože jejich výsledky nejsou interpretovány vědecky správně, o tento výzkum se také snaží Evropská unie. Třeba my jsme v několika projektech Unie, které se výzkumem kmenových buněk zabývají.
Dostal se váš ústav už do konfliktu s katolickou církví, které se nelíbí, že využíváte lidské zárodky?
Nemohu říci, že bychom se dostali do konfliktu; byly tady nějaké diskuze. Upřímně řečeno nám se to také nelíbí. Zrovna teď je ale doba, kdy bude pravděpodobně odstraněna i tato překážka, protože jsou i jiné způsoby, jak získávat embryonální buňky. Přesto musíme s embryi trochu pracovat, protože se potřebujeme dozvědět o těchto buňkách, jaké mají vlastnosti. Netýká se to jen buněčné terapie, ale i zdravého vývoje dětí a lidského plodu.
Takže výzkum embryonálních buněk je v Česku povolen, pracujeme na něm, ale konflikt, který tady je, vnímám také a rozhodně si nepředstavuji, že buněčná terapie povede k tomu, že zničíme nějaké množství embryí.
Přísná pravidla pro takovýto druh výzkumu tedy být musí?
Určitě musí, protože by mohlo dojít k jeho zneužití, takže zákon je nastaven správně. Navíc ve světle nejnovějších výsledků, které ukazují, že bychom mohli vytvořit embryonální buňky, aniž bychom ničili embrya, to vypadá, že celý konflikt mezi etikou a vědou v tomto případě skončí. Jde přitom o konflikt, který rozhodně není v zájmu pacientů.
U dvanáctiletého Filipa Němce z Cizkrajova, který se před čtyřmi lety málem utopil a který je od té doby ve stavu bdělého bezvědomí, se uvažovalo o transplantaci kmenových buněk do mozku. Mluvilo se o zákroku, který měl podstoupit v Dominikánské republice. Tehdy jste tuto cestu nedoporučovali. Proč?
Protože nedoporučujeme žádné neověřené terapie. Sama s tím mám velké zkušenosti, protože jsem mluvila s celou řadou pacientů, kteří byli terapií v Dominikánské republice naopak poškozeni. Navíc na všech světových kongresech, na kterých jsem byla přítomná, nebylo o této terapii referováno, neexistují ani žádná publikovaná data. Tato záležitost je přinejmenším velmi podezřelá. Nechci přímo říci, že je podvodná. Nemohu ji proto nikomu doporučit a myslím si, že je to velmi nebezpečné.
Ve Filipově případě zatím nedokážeme pomoci z několika důvodů. Pro kmenové buňky je rozsáhlé poškození mozku nejtěžší z hlediska jejich možnosti použití v budoucnosti. Ke všemu je to velmi starý případ, protože čtyři roky jsou pro nás v takovémto případě velmi dlouhá doba. Takováto terapie by možná v budoucnosti měla být v takovýchto případech nasazena těsně potom, co se takováto záležitost stane. Jde však o nejtěžší případ a pacientů, kteří se na nás s podobným problémem obrací, je velmi mnoho. Zatím jim pomocí buněčné terapie nemůžeme nic nabídnout.
(redakčně kráceno)