Kotor - První únorový den roku se připomíná vzpoura námořníků v černohorské boce Kotorské (dnešní Kotorský záliv). Událost byla v minulosti interpretována různě. První republika ji měla za akci slovanských námořníků proti útlaku Rakouska-Uherska. Po komunistickém převratu byla zase zdůrazňovalo, že námořníky k činu inspirovala ruská bolševická revoluce z roku 1917. Ve skutečnosti chtěli námořníci jen lepší podmínky k životu na lodích.
Slovanští námořníci se vzbouřili v Kotorském zálivu
Vzpoury se účastnilo asi 6000 zejména slovanských námořníků z několika desítek lodí v zálivu, kde byl velký přístav rakousko-uherského válečného loďstva. Vedení armády ale vzpouru kvůli nerozhodnosti vzbouřenců brzo potlačilo. Čtyři vůdci vzpoury - přerovský rodák František Raš a tři Jihoslované - byli 11. února 1918 popraveni. Rašova pamětní deska se nalézá u kotorského soudu.
Povstání rakousko-uherského válečného námořnictva v lednu a únoru 1918 na Jadranu v Boce Kotorské bylo jedním z činů protirakouského odboje. V Boce byl velký přístav válečného loďstva. Největší z lodí byla admirálská loď pancéřový křižník „St. Georg“ o výtlaku 7300 tun a s posádkou 608 námořníků; z toho bylo 67 Čechů. Na lodích byla velmi přísná morálka a námořníci měli velmi špatné podmínky. Proto se v lednu začalo připravovat povstání. Dnem „D“ byl právě na 1. února 1918.
Povstání bylo zahájeno na St. Georg v době oběda, výstřelem z lodního děla. Rada námořníků vypracovala seznam požadavků a do čela byli zvoleni Gustaw Stomawski, František Rasch, Sanger a Dvořák. Požadavky námořníků byly, aby z Rakouska-Uherska byl vytvořen demokratický stát, byla uznána práva námořníků na sebeurčení a aby proběhla úplná demobilizace a vznikly milice.