Praha - Třetí kolo druhé volby hlavu státu dopadlo vítězně pro Václava Klause. V prezidentském křesle tak stráví druhé funkční období. Na rozdíl od minulé prezidentské volby, kdy Klausovo zvolení bylo spíše překvapením, bylo jeho postavení tentokrát silnější a často byl označován za favorita prezidentského klání. Ve třetím kole druhé volby získal Klaus celkem 141 hlasů. Hlasovalo pro něj 93 poslanců a 48 senátorů. Pro Jana Švejnara hlasovalo 111 volitelů.
Václav Klaus stráví na Pražském hradě ještě jedno funkční období
Václav Klaus se narodil 19. června 1941 v Praze. Vystudoval VŠE, obor zahraniční obchod. Postgraduální studia absolvoval na konci 60. let v Itálii a v USA. Před rokem 1989 pracoval v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd, ve Státní bance československé a v Prognostickém ústavu ČSAV jako vedoucí vědecký pracovník. V prosinci 1989 byl v Čalfově federální vládě jmenován ministrem financí, od roku 1990 byl z titulu této funkce i guvernérem Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj. Ve stejném roce se stal předsedou Občanského fóra a o rok později byl jedním ze zakladatelů Občanské demokratické strany, v jejímž čele stál téměř jedenáct let.
V říjnu 1991 se stal místopředsedou vlády ČSFR, v následujícím roce pak předsedou vlády ČR. Demisi podal v listopadu 1997 v souvislosti s několika skandály ohledně sponzorování strany neexistujícími podnikateli. V této souvislosti dal k dispozici svou funkci předsedy ODS. Na mimořádném kongresu ODS ale funkci obhájil. Z vedení strany odešel až v prosinci 2002 v souvislosti s prezidentskou kandidaturou; zůstal ale jejím čestným předsedou.
Konec devadesátých let strávil v opozici, v letech 1998 - 2002 byl předsedou Poslanecké sněmovny. Za svůj největší neúspěch v politice považuje špatně vytvořený státní rozpočet v roce 1997 - kvůli zhoršující se ekonomické situaci byla přijata řada drastických rozpočtových škrtů, označovaných jako úsporné balíčky.
Prezidentem republiky byl zvolen až ve třetím kole třetí volby 28. února 2003, kdy získal více hlasů než tehdejší kandidát lidovců Petr Pithart. Jako hlava státu zažil Klaus čtyři premiéry (Špidlu, Grosse, Paroubka a Topolánka) a pět vlád (dvě Topolánkovy). Jeho zasahování do komplikovaných povolebních jednání se setkalo s nevolí části politického spektra zejména, když po krachu jednání o stabilní vládě a předčasných volbách jmenoval do čela vlády podruhé právě předsedu ODS Mirka Topolánka.
Jako prezident se dostal do sporu se senátory ohledně navrhování kandidátů na ústavní soudce. Do povědomí veřejnosti se také dostal jeho konflikt s předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou, která nesouhlasila s tím, že ji Klaus odvolal. Kritice byl vystaven i poté, co odmítl jmenovat soudní čekatele kvůli jejich nízkému věku.
Přesto, že deklaroval, že nehodlá vytvářet vlastní zahraniční politiku, vyjadřoval veřejně rezervovaný postoj k EU a odmítl evropskou ústavu. S despektem zhodnotil i novou reformní smlouva EU, dojednanou loni v říjnu v Lisabonu, která je podle něj pouze přejmenovanou euroústavou.
Další rozporuplné reakce vzbudila jeho kniha Modrá, nikoli zelená planeta, kde zpochybňuje vliv člověka na globální oteplování. V souvislosti se svými názory na klimatické změny kritizoval také udělení Nobelovy ceny za mír bývalému americkému viceprezidentovi Alu Goreovi za jeho boj proti globálnímu oteplování. Negativně se vymezuje proti výstavbě, resp. vítěznému návrhu nové budovy Národní knihovny na Letné z dílny architekta Jana Kaplického.
Václav Klaus je ženatý, má dva syny, Václava (ředitel pražského gymnázia PORG) a Jana (vystudoval finance na VŠE). Jeho manželka Livia Klausová je ekonomkou. Je autorem mnoha článků a publikací, nositelem řady ocenění, ať domácí, či zahraniční provenience.