O malířově původu se ale dodnes vedou spory. Historikové spekulují o tom, že jeho skutečným otcem byl Charles-Maurice de Talleyrand, slavný francouzský politik a diplomat, který po napoleonských válkách úspěšně hájil francouzské zájmy na Vídeňském kongrese (1814-1815). Otcovství nasvědčuje nápadná podobnost i zájem, který Talleyrand mladému Delacroixovi věnoval např. uváděním do francouzských společenských salónů.
V roce 1815 začal Eugen studovat malbu u Pierra-Narcisse Guerina, místo doporučovaných statických klasicistních malířů se ale inspiroval v tvorbě Rubense, Géricaulta a renesančních benátských mistrů. Díky těmto vlivům vykazuje Delacroixova tvorba dynamičnost, barevnost i výraz. Náměty pro svá díla čerpal nejen ze současnosti a historie, ale i z literatury, prvním úspěšným obrazem bylo ztvárnění Danta a Vergilia v pekle. Výrazně jej ovlivnila i cesta do severní Afriky v roce 1832, kdy se stal členem francouzského poselstva k marockému sultánovi. Delacroixe zaujala především kultura, zvyky a móda oblasti Maghrebu.
Mezi nejznámější díla tohoto francouzského romantického malíře patří již zmíněný Dante a Vergilius v pekle, portrét skladatele Fryderyka Chopina, Sardanapalova smrt. Do dějin se Delacroix zapsal obrazem Svoboda vede lid na barikády z roku 1830 zobrazující polonahou Francouzku s vlajkou na barikádě jako symbol svobody. Obraz se stal jedním ze symbolů Francouzské revoluce.
Eugen Delacroix byl velmi populární, rychle si získal obdiv a patřil mezi významné hosty uměleckých seancí. Přátelil s mnoha francouzskými umělci, blízko měl mimo jiné k Alexandru Dumasovi. Zemřel 13. srpna 1863 ve svém pařížském domě a byl pochován na hřbitově Pere Lachaise.
