Sv. Mořic (Francie) - Největší postavou světového malířství v první polovině 19. století je bezesporu Francouz Eugene Delacroix, hlavní představitel hnutí romantismu ve výtvarném umění. Světovou proslulost si získal hlavně obrazem Svoboda vede lid na barikády, který je považován za jeden ze symbolů Francouzské revoluce. Ferdinand Viktor Eugene Delacroix se narodil 26. dubna 1798 v měšťanské usedlosti v Charenton-Saint-Maurice nedaleko Paříže do rodiny Charlese Delacroixe, člena revoluční vlády.
Narodil se francouzský romantický malíř Eugen Delacroix
O malířově původu se ale dodnes vedou spory. Historikové spekulují o tom, že jeho skutečným otcem byl Charles-Maurice de Talleyrand, slavný francouzský politik a diplomat, který po napoleonských válkách úspěšně hájil francouzské zájmy na Vídeňském kongrese (1814-1815). Otcovství nasvědčuje nápadná podobnost i zájem, který Talleyrand mladému Delacroixovi věnoval např. uváděním do francouzských společenských salónů.
V roce 1815 začal Eugen studovat malbu u Pierra-Narcisse Guerina, místo doporučovaných statických klasicistních malířů se ale inspiroval v tvorbě Rubense, Géricaulta a renesančních benátských mistrů. Díky těmto vlivům vykazuje Delacroixova tvorba dynamičnost, barevnost i výraz. Náměty pro svá díla čerpal nejen ze současnosti a historie, ale i z literatury, prvním úspěšným obrazem bylo ztvárnění Danta a Vergilia v pekle. Výrazně jej ovlivnila i cesta do severní Afriky v roce 1832, kdy se stal členem francouzského poselstva k marockému sultánovi. Delacroixe zaujala především kultura, zvyky a móda oblasti Maghrebu.
Mezi nejznámější díla tohoto francouzského romantického malíře patří již zmíněný Dante a Vergilius v pekle, portrét skladatele Fryderyka Chopina, Sardanapalova smrt. Do dějin se Delacroix zapsal obrazem Svoboda vede lid na barikády z roku 1830 zobrazující polonahou Francouzku s vlajkou na barikádě jako symbol svobody. Obraz se stal jedním ze symbolů Francouzské revoluce.
Eugen Delacroix byl velmi populární, rychle si získal obdiv a patřil mezi významné hosty uměleckých seancí. Přátelil s mnoha francouzskými umělci, blízko měl mimo jiné k Alexandru Dumasovi. Zemřel 13. srpna 1863 ve svém pařížském domě a byl pochován na hřbitově Pere Lachaise.