Rumburk - Jedním z největších protiválečných vystoupení vojáků na českém území během první světové války se stala vojenská vzpoura v Rumburku, ke které došlo v úterý 21. května 1918 časně ráno. V čele povstalců stáli bývalí zajatci z Ruska, kteří byli po návratu ze zajetí opět zařazeni do armády. Jejich cílem bylo získat posádky v České Lípě a Novém Boru a společně táhnout na Prahu. Zde by pak provedli revoluční převrat a ukončili válku.
V Rumburku vypukla vojenská vzpoura
Vzpoura byla plánovaná na polovinu června, vypukla však o několik týdnů dříve, tedy 21. května 1918. Vojáci pod vedením Františka Nohy, Vojtěcha Koláře a Stanka Vodičky obsadili kasárna a město, a poté zamířili na Českou Lípu. Vzpoura však byla téhož dne navečer u Nového Boru zmobilizovanými jednotkami generála Madera z Litoměřic potlačena.
O osm dní později, 29. května 1918, bylo podle rozsudku stanného soudu deset hlavních členů vzpoury popraveno. Ostatní účastníci byli v Terezíně odsouzeni k vězení. Dne 28. října 1918 však byli propuštěni.