František Lutonský přivítal prostřednictvím telemostu z Bruselu v Interview ČT24 z 27. května exkluzivního hosta, předsedu Evropského parlamentu Hans-Gert Pötteringa. Hlavními tématy rozhovoru bylo blížící se české předsednictví Evropské unii a proces schvalování a význam Lisabonské smlouvy. Pöttering předsedá Evropskému parlamentu od roku 2007, jeho stálým členem je však již od roku 1979. Pötteringovou poltickou platformou je pak německá CDU, v Evropském parlamentu předsedal v letech 1999 až 2007 frakci Evropské lidové straně a Evropským demokratům.
„Potřebujeme Evropu rozmanitosti,“ říká Hans-Gert Pöttering
Česko, Francie a Švédsko se dnes shodly na společném programu pro předsednictví Evropské unii. Mezi jeho prioritami budou energetika, energetická bezpečnost a klima. Znáte základní teze tohoto osmnáctiměsíčního programu?
Ne, ještě je neznám. Nikdo mi to zatím nesdělil, ale budu to sledovat s velkým zájmem. Evropský parlament se k tomu samozřejmě také vyjádří. Třeba energetická bezpečnost je však určitě důležité téma.
Je něco, co by tam mělo vyloženě být ze základních tezí - energetická bezpečnost, energetika a klima?
Tyto tři otázky samozřejmě navzájem souvisí. Nacházíme se v situaci, kdy je klima velmi ohrožené. Pokud nebudeme aktivní v rámci Evropské unie a světa, situace na Zemi se zhorší, protože k oteplování klimatu dochází na celém světě. Musíme proto udělat všechno, abychom snížili emise CO2 a dalších plynů, abychom zabránili dalšímu oteplování Země. A pokud se Česká republika bude v rámci předsednictví zabývat tímto tématem, bude to velmi významné pro další rozvoj a Evropský parlament to bude podporovat.
Česká republika a Švédsko by se měly připravovat na předsednictví Evropské unii se dvěma scénáři: s Lisabonskou smlouvou nebo bez ní. Berete předsednictví těchto zemí jako společné nebo by se měla každá země nějak profilovat?
Vždy je dobré, když země, které mají předsednictví, zastávají stejný názor. Evropský parlament bude české předsednictví podporovat ve všech ohledech. Chceme mít silnou Evropu, ale zároveň chceme, aby si jednotlivé národy zachovaly svoji identitu. Potřebujeme Evropu rozmanitosti, která však také musí být schopna jednotně jednat, pokud jde o velké otázky, jako je ochrana klimatu nebo zahraniční politika.
Jestliže totiž opravdu chceme mít jako Evropská unie váhu, musíme jednat společně. Doufáme proto, že 1. ledna 2009, kdy začne Česká republika s předsednictvím, bude již reformní smlouva v platnosti, abychom mohli pracovat společně s českou vládou.
Lisabonskou smlouvu zatím přijala čtrnáctka zemí. Česká republika nechává smlouvu posoudit Ústavním soudem. K něčemu podobnému se chystá i Německo. V Irsku se bude smlouva schvalovat za dva týdny referendem. Jeví se vám z tohoto úhlu pohledu nějaká země jako problematická?
V politice je všechno jisté, až když je to opravdu jisté. Doufám však, že všichni vidí velkou zodpovědnost, protože potřebujeme silnou Evropu a silnou Evropskou unii. Nejsme-li silní, soudí nás potom jiní. A my jako Evropanky a Evropané bychom se měli starat sami o vlastní budoucnost. K tomu potřebujeme demokracii, akceschopnost a rozhodnost, abychom mohli jednat společně.
Reformní smlouva je toho důležitým prostředkem. Proto čekávám a doufám, že všechny uvedené země, ale i ty, které ještě smlouvu neratifikovaly, smlouvu schválí. Pokud bude Lisabonská smlouva ratifikována, máme dobrý právní základ pro silnou Evropskou unii v 21. století.
Jak se díváte na možnost posouzení Ústavním soudem? Je to legitimní prvek demokracie, který posiluje demokracii a porozumění mezi státy v Evropské unii? Nebo je to problém a umělé prodlužování schvalování, jak o tom hovoří někteří kritici?
Každá země má vlastní právní řád, což musíme respektovat. Každá země v Evropě má vlastní kulturu, právo, tradice. Samozřejmě doufám, že se i při zachování různých kultur a právních řádů budeme schopni navzájem dorozumívat a hledat společnou cestu. A právě touto cestou se chceme vydat na základě Lisabonské smlouvy. Jsou v ní totiž popsány také hodnoty jako lidská důstojnost, veškerá práva, v oblasti solidarity a subsidiarity se tam také mluví o sociálně tržním hospodářství. A to jsou všechno zásady, které nás spojují.
Česká velvyslankyně při Evropské unii Milena Vicenová před časem odhadovala, že reformní smlouva bude schválena až někdy na jaře roku 2009. Co by tato kolize v případě českého předsednictví znamenala?
Těžko říct. Doporučuji, abychom udělali všechno pro to, aby smlouva vstoupila v platnost k 1. lednu 2009. Pak to bude podstatně jednodušší, než kdyby smlouva vstoupila v platnost později. A to je mimochodem i společná vůle všech hlav států členských zemí, Evropské komise a Evropského parlamentu.
Podle reformní smlouvy bychom v Evropské unii měli mít předsedu Evropské rady. Máte nějaký tajný typ, kdo by jím měl být?
Nemluvíme o osobách. Máme spoustu kvalifikovaných osobností. Důležité je, aby předseda Evropské rady pracoval v dobrém týmu, aby měl dobré pracovní vztahy s předsedou Komise a dalšími spolupracovníky. Také by to mohla být předsedkyně. Rovněž Evropský parlament v tom hraje důležitou úlohu. Takže instituce musí opravdu dobře spolupracovat. Předseda Evropské rady by navíc neměl být primadona.
Dokážete si představit, že by předsedou Evropské rady byl člověk ze země, která není členem schengenského prostoru a Evropské měnové unie?
Samozřejmě by bylo jednodušší, kdyby předsedou Evropské rady byl člověk ze země, která se skutečně spolupodílí na všech oblastech vytváření Unie.
Lehce jsme zmínili pravomoci v souvislosti s reformní Lisabonskou smlouvou. O které pravomoci přicházejí národní parlamenty a které pravomoci získává Evropský parlament?
Již nyní máme situaci, že Rada ministrů (jednotlivé vlády) rozhoduje o mnoha otázkách a parlament rozhoduje v sedmdesáti pěti procentech. Jde o zásadu spolurozhodování. V budoucnosti to bude tak, že v zákonodárných otázkách Unie bude Evropský parlament o zákonech rozhodovat v plné míře. Ovšem spousta otázek samozřejmě zůstane na národních úrovních. Jde například o daňové otázky nebo plnění evropských směrnic.
Národní parlamenty budou posíleny ve své roli tím, že se budou spolupodílet na utváření zákonodárství. Mohou také podat žalobu u Evropského soudního dvoru v Lucemburku. Pokud si národní parlamenty myslí, že se porušuje zásada subsidiarity, a jsou takového názoru ještě před tím, než zákon vstoupí v platnost, mají právo hned dostat veškeré iniciativy. To znamená, že na základě této smlouvy budou posíleny i národní parlamenty.
Na jaře Evropský parlament oslavil padesát let své existence. I po této době ale dle nejrůznějších průzkumů o něm většina Evropanů neví zrovna mnoho. Kde je podle vás chyba?
Dnes stále není o Evropské unii všeobecně a konkrétně o Evropském parlamentu tolik zpráv v národních médiích, jak bychom si přáli. Musíme toto zpravodajství zintenzívnit a náš rozhovor k tomu možná přispěje. Pokud bychom k tomu měli další rozhovory společně se zpravodaji z Bruselu, Lucemburku a Štrasburku, můžeme Evropu lidem přiblížit. Lidé se také musí v Evropské unii scházet. Musí dojít k výměnám třeba mezi školami. Víc lidí pak zažije Evropu na vlastní kůži a najde k ní cestu přes svá srdce.
Příští rok na jaře se bude rozhodovat o novém složení Evropského parlamentu. Očekáváte nějaké velké změny?
To se před volbami nikdy neví. Doporučuji všem politickým stranám, aby se angažovaly. Výsledek ještě neznáme, ale zásadní je, abychom se angažovali pro Evropu, a ne kde se nacházíme na politickém spektru. Evropa žije v míru. Proto si opravdu zaslouží, abychom za ni bojovali. A je potom úplně jedno, do které strany patříme.
Evropa má za sebou tragické dějiny, ale dnes jsme spojeni ve štěstí a míru. Proto je důležité, aby se všechny politické strany angažovaly pro Evropu. K tomu patří také krásná země, Česká republika. Přeji České republice a vládě hodně úspěchů v rámci českého předsednictví v průběhu prvního pololetí příštího roku.
Velkou mediální ránu teď zasadily Evropskému parlamentu úniky z tajné interní zprávy o zneužívání peněz na asistenty. Budou noví evropští poslanci na další volební období lépe kontrolováni? Dočkáme se toho, že bude Evropský parlament sídlit jenom na jedné adrese?
Zaprvé: neexistuje tajná zpráva. Existuje zpráva, jak můžeme zlepšit administrativu. Máme 785 poslanců a jako všude dochází k rozvojům, které by neměly být. Snažíme se, aby všechno probíhalo hladce, aby každý zacházel rozumně a přiměřeně s prostředky Evropského parlamentu. Nemáme ale žádnou zprávu nebo nějakou tajnou službu. To existuje v nacionalismu nebo komunismu. Jsme poslanci svobodné Evropy a tam, kde jsou ještě deficity, je odstraníme.
Co se týká jednoho sídla, to je otázka, o které nerozhoduje Evropský parlament. Vlády však rozhodly, že sídlo parlamentu je Štrasburk a Brusel. Pokud to vlády nezmění jednomyslným rozhodnutím, budeme jako parlament dodržovat práva, jak to předpokládá evropské právo. Určitě však přijde den, kdy budeme mít Evropský parlament na jediném místě.
(redakčně kráceno)