Reykjavík - Počátky osamostatnění Islandu od Dánska jsou spojeny s evropskou buržoazní revolucí v 30. letech 19. století, kdy vznikly první impulzy k národně osvobozeneckému hnutí. Už v roce 1859 byla islandština zrovnoprávněna s dánštinou. V polovině sedmdesátých let devatenáctého století, v roce 1874, bylo rozhodování o vnitřních islandských záležitostech svěřeno Altingu, dánský král si ponechal právo veta. Vyhlášení nezávislosti Norska v roce 1905 dalo nový podnět k aktivizaci národně osvobozeneckého hnutí. Nakonec byla s Dánskem podepsána dohoda o personální unii a Island zároveň proklamoval trvalou neutralitu.
Island vyhlásil nezávislost na Dánsku
Po nacistické okupaci Norska a Dánska obsadily Island v květnu 1940 na základě úmluvy s islandskou vládou o obraně ostrova britské jednotky, které o rok později vystřídaly americké oddíly. Lidové referendum v květnu 1944 rozhodlo ve prospěch okamžitého zrušení dosavadního svazku s Dánskem a 17. 6. 1944 byla na Islandu vyhlášena republika.
Už nezávislý Island rozšířil kvůli rybolovu svoje pásmo výsostných vod, což vedlo ke konfliktům s Velkou Británií, a poté k takzvaným sleďovým válkám a čtyřměsíčnímu přerušení diplomatických styků v letech 1975 a 1976.