Washington - Idea protiraketové obrany se v politice USA objevuje již od konce 50. let. Od počátku vyvolávala kontroverze a potýkala se zejména s technologickými problémy. Nový impuls dostala až se zvolením Ronalda Reagana americkým prezidentem. Reagan chtěl sovětské impérium rozvrátit, chtěl jej zničit, čímž hodlal docílit toho, aby země střední a východní Evropy byly svobodné. Právě proto začal organizovat závody ve zbrojení.
Dnešní protiraketová obrana vychází z Reaganových „hvězdných válek“
Reagan, který aktivně bojoval proti komunismu a označoval Sovětský svaz za „říši zla“, neváhal vystupňovat zbrojní závody mezi Spojenými státy a Sovětským svazem a 23. března 1983 oznámil projekt Strategické obranné iniciativy (SDI), takzvaných „hvězdných válek“. Reagan chtěl sovětské impérium rozvrátit, chtěl jej zničit, čímž hodlal docílit toho, aby země střední a východní Evropy byly svobodné. Právě proto začal organizovat závody ve zbrojení.
I když SDI zůstala nakonec prakticky nerealizována, fakt, že Sověti nebyli schopni tomuto programu Američanů čelit, bývá uváděn jako jedna z příčin pádu komunismu. Nakonec právě hrozba SDI vedla k tomu, že do čela Sovětského svazu se dostal reformátor Michail Gorbačov. Dnešní systém protiraketové obrany využívá právě technologií zkoumaných již v rámci projektu SDI. Ten zastavil v roce 1989 prezident Bush starší.
„Zahajujeme program, který má za úkol čelit strašlivé hrozbě sovětských raket novou obrannou zbraní. Musíme se obrátit k naší silné vědeckotechnické základně, díky níž dosáhl náš průmysl své vysoké úrovně a která nám také zajistila dnešní životní úroveň. Co byste řekli tomu, kdybychom mohli zachycovat balistické střely nepřítele ještě předtím, než dopadnou na naši půdu nebo na půdu našich spojenců?“ prohlásil Reagan v projevu, když oznámil zahájení projektu SDI.
Systém se nelíbil nejen Sovětskému svazu, ale i Evropě
Základem systému, který měl USA chránit před raketami, měly být nové technologie z oblasti počítačové a laserové techniky. Protože SDI byla plánem na vybudování obrany v kosmu, vžilo se označení „hvězdné války“. Projekt se ale brzy stal terčem kritiky jak na mezinárodní, tak i na domácí politické scéně. Sovětský svaz byl zaskočen a protestoval argumentem, že se jedná o porušení smlouvy ABM (Anti-Ballistic Missile) z roku 1972, která omezovala počty systémů protiraketové obrany. Představy Američanů nenašly pochopení ani u evropských spojenců, kteří se domnívali, že v případě nezasažitelnosti vlastního území by USA mohly být v pokušení začít v Evropě omezenou konvenční či jadernou válku.
K prostředkům, které měla SDI zahrnovat, patřily vesmírné i pozemní laserové stanice, jež by vysílaly ničivé paprsky na letící cíle. Základny na družicích a pozemní střely užívající nejaderný ničivý mechanismus měly tvořit zadní sled obrany a soustředit se kolem větších cílů, jako například sil amerických mezikontinentálních balistických střel. Senzory k určení útoku se měly nacházet na zemi, ve vzduchu i v kosmu a měly používat radarový, optický a infračervený detekční systém.
SDI nepřinesla zásadní výsledky
Rojily se zavádějící informace i obvinění z falšování testů - prezident George Bush proto v roce 1989 projekt omezil. Po pádu železné opony výzkum pokračoval, ale například pro Billa Clintona již nebyl prioritní; v roce 1993 program zastavil a nahradil jej jiným, který nebyl zaměřen na rozmístění protiraketové obrany ve vesmíru (BMDO). Rozhodnutí o vývoji „následníka hvězdných válek“ bylo na Georgi W. Bushovi.
Současný prezident v květnu 2001 rozhodl o vybudování systému Národní raketové obrany (NMD), který také nepočítá se zbraněmi v kosmu. Přes ruské protesty Bush v prosinci 2001 jednostranně vypověděl smlouvu ABM, od níž pak USA odstoupily v červnu následujícího roku. Zatímco dříve měla být obrana schopna zničit velké množství raket vypálených ze SSSR či Číny, v posledních letech je prioritou ochrana před balistickými raketami vystřelenými ze zemí typu Íránu či Severní Koreje.
Z tohoto důvodu chtějí nyní USA rozšířit komponenty ochranného deštníku i do střední Evropy. Systém protiraketové obrany, který využívá technologií zkoumaných již v rámci SDI, počítá s tím, že útok může přijít kdykoli a prakticky z jakéhokoli místa ve světě. Součástí ochrany by měl být i pozemní radar, o jehož umístění v Brdech vede české vláda s USA rozhovory, a protiraketová základna v Polsku.