Steyning (Anglie) - Sir Laurence Olivier, jeden z nejslavnějších britských filmových a divadelních herců, ale také režisérů a producentů, se proslavil především jako představitel shakespearovských postav. Během své více jak šedesátileté profesionální dráhy ztvárnil 121 divadelních rolí a výrazné postavy vytvořil také v 58 filmech. Tento držitel několika Oscarů byl v roce 1947 za své divadelní a filmové umění povýšen do rytířského stavu. Laurence Olivier zemřel 11. července 1989 ve věku 82 let ve Steyningu na jihozápadě Anglie.
Laurence Olivier - Shakespearův dvorní herec
Laurence Olivier, původně Laurence Kerr, se narodil 22. května 1907 v městečku Dorking na severovýchodě Anglie. Když bylo Laurencovi sedmnáct, otec prostě rozhodl, že „půjde k divadlu“. Komediantské sklony se totiž u Oliviera projevovaly odmalička, už jako devítiletý zaujal kde jinde než v Shakespearovi - rolí Bruta v dramatu Julius Caesar. V roce 1924 tudíž absolvoval Střední školu kultury řeči a dramatického umění. V roce 1926 získal angažmá v Birminghamu a ke konci 20. let už mělo jméno talentovaného herce v divadelních kruzích slušný zvuk. Svou první významnou roli získal ve hře Soukromé životy v roce 1930. Od roku 1933 pak působil v divadle Old Vic, kde se později stal i ředitelem.
Shakespearův dvorní herec
Olivier se nejvíce uplatnil jako představitel rolí v Shakespearových dramatech a jejich filmových přepisech. „Verše Williama Shakespeara z něj plynuly přirozeně, jako by tak normálně mluvil,“ obdivoval se začínajícímu Olivierovi už v roce 1927 dramatik Charles Bennett. Do povědomí diváků vešel v roce 1935, kdy mu tehdy nejznámější interpret shakespearovských rolí John Gielgud nabídl zvláštní projekt: Nastudují spolu Romea a Merkucia a v rolích se budou střídat. Olivierovo provokující pojetí Romea sice zpočátku opět zůstalo nepochopeno, jeho verzi Merkucia už ale náročné londýnské publikum přijalo.
V letech 1955 až 1961 byl členem Royal Shakespeare Company. V divadle byl Olivier obsazován především do rolí Hamleta, Othella, Macbetha, Richarda II., Coriolana nebo Krále Leara. Z Shakespearovských postav ve filmech, které i sám režíroval, ztvárnil Jindřicha V., Richarda III. a Hamleta. Ale nebyl to jen anglický dramatik, kdo Oliviera proslavil. Úspěchem skončilo i jeho účinkování v Čechovově Strýčku Váňovi nebo v Komikovi od Johna Osbornea.
Olivier ve filmu
Kromě shakespearovských rolí tento významný britský herec ztvárnil také výrazné postavy například ve filmech Pýcha a předsudek, Mrtvá a živá (oba 1940), Spartakus, Komik (oba 1960), Slídil (1972), Maratónec (1976) nebo Hoši z Brazílie (1978). Na svém kontě má ale též pověstný propadák Inchon (1981) a další projekty kolísavé kvality. Od roku 1967 totiž Oliviera trápily zdravotní problémy a aby finančně zajistil rodinu, bral od té doby vše, co mu kdo nabídl ve filmu a v televizi v obavě, že by třeba náhle zemřel.
Od 40 let si mohl psát před jméno titul „sir“ a v roce 1970 se stal lordem, jako první ze své profese. Na formality si ale nepotrpěl, každý mu musel až do smrti říkat „Larry“.
