Londýn - První čtyři ženy se dostaly do britské Sněmovny lordů ve středu 23. července 1958 poté, co je královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu. Mnoho dědičných peerů do té doby pokládalo svou komoru za něco podobného exkluzivnímu pánskému klubu, kam ženy v žádném případě nesmí vstupovat. Soustředěné úsilí za přítomnost žen ve Sněmovně lordů přišlo až po dobytí Dolní sněmovny roku 1919.
V britské Sněmovně lordů zasedly první ženy
První debatu ve Sněmovně lordů za hlasovací práva žen, která by jim otevřela cestu do legislativních institucí, podnítil v roce 1867 John Stuart Mill. Diskuse byla tvrdá a zazněl v ní i argument jednoho člena parlamentu, že dostanou-li volební právo ženy, mohou ho stejně dobře dostat i krávy. Dále rok 1869 byl malým krůčkem vpřed, když v místních volbách směly volit ženy, které platily daně, tedy byly výdělečně činné.
Pak se objevil případ lady Rhonddy, dcery vikomta Rhonddy povýšeného do šlechtického stavu během první světové války. Protože neměl syny, bylo dědičné právo převedeno na jeho dceru, ale byť byla úspěšná obchodnice a výjimečná žena, proniknout mezi lordy se jí nepovedlo.
Po jejím případu následovalo několik legislativních pokusů o uzákonění vstupu žen do Sněmovny lordů. V roce 1918 získaly právo volit ženy nad 30 let a v témže roce byl přijat zákon o možnosti volení žen do Dolní sněmovny. O rok později tam zasedla první žena, Nancy Astorová.
V roce 1957 lordi konečně rozhodli o přijetí žen do svých řad a podle zákona o peerech přijatého v roce 1958 mohl britský panovník jmenovat peery na doživotí, a to jak muže, tak i ženy, kteří byli oprávněni zasedat a volit ve Sněmovně lordů a jejichž šlechtický titul vypršel okamžikem jejich úmrtí.