Samara - Desátého srpna roku 1958 byla spuštěna vodní elektrárna u Kujbyševa (dnešní Samara), svého času nejvýkonnější hydroelektrárna na světě. Zatímco své prvenství ve výkonu již dávno ztratila, dalšími rekordy se stále může pyšnit. Přehrada na řece Volze totiž vytvořila ohromný vodní rezervoár, který je svou rozlohou největší v Evropě a na světě mu patří v tomto směru třetí místo.
Byla spuštěna nejvýkonější vodní elektrárna na světě
Plán gigantické přehradní nádrže, která si vysloužila přezdívku kujbyševské moře, se zrodil v hlavě ruského ekonoma Gleba Kržižanovského již v roce 1910, poté s projektem údajně pomáhal i samotný sovětský vůdce Vladimír Iljič Lenin. Voda několika řek, především potom Volhy a Kamy, začala nádrž naplňovat v roce 1955, napuštěna byla o dva roky později.
S rozlohou 6450 kilometrů čtvereční (asi jako kraj Vysočina) je dílo nejrozlehlejší přehradní nádrží v Evropě a ve světě je větší jen nádrž na jezeře Volta v Ghaně a kanadský Smallwood. Přehrada pojme 58 kubických kilometrů vody, maximální šířka dosahuje v místě soutoku řek Volhy a Kamy 26 kilometrů a délka nádrže je 510 kilometrů. Průměrná hloubka přehrady je devět metrů a v některých místech přesahuje i 30 metrů. Železobetonová přehrada má délku 981 metrů a hliněná hráz je dlouhá tři kilometry.
Sovětský tisk se při spuštění hydroelektrárny chlubil tím, že energie, kterou přehrada vyrábí, je sedmkrát levnější než u tepelných elektráren. Za rok měla ušetřit šest milionů tun uhlí a náklady na gigantickou stavbu se údajně vrátily za šest let. Záhy po napuštění se také stala rájem rybářů a rekreantů.
„Moře dělá elektřinu,“ tak zněl jeden z titulků tehdejšího tisku. Nikita Chruščov při slavnostním uvedení do provozu nezapomněl odsoudit údajnou agresi USA a Británie na Blízkém východě a do mikrofonu hrdě pronesl, že „stavba porazila na hlavu tvrzení buržuazních odborníků, že nelze stavět přehrady na nížinných řekách.“