Režisér a kameraman F. A. Brabec právě uvedl do kin svůj poslední film Máj, který natočil na motivy slavného básnického díla Karla Hynka Máchy. Po zfilmování Kytice Karla Jaromíra Erbena je to jeho již druhý film na motivy české básnické klasiky. F. A. Brabec tak pokračuje v unikátní snaze ztvárnit filmem zdánlivě nezpracovatelné. Jeho Kytici, uvedenou před osmi lety, vidělo na 600.000 diváků. Máj byl zatím podroben pouze odborné kritice, která jej však nepřijala nijak zvlášť příznivě. Kritici filmu vyčítají často kýčovitost a nepřesvědčivé herecké výkony. Rozhodující slovo tak budou mít diváci a jejich zájem. O filmu Máj, způsobu tvorby, ale i tvrdé kritice hovořila s režisérem F. A. Brabcem v pořadu Interview ĆT24 z 22. srpna Daniela Drtinová.
„Když je dílo dokonalé, postrádá lidskost,“ říká režisér a kameraman F. A. Brabec
Premiéru máte za sebou, jaká byla?
Premiéra je nejkrásnější věc, protože všechno skončí. Jsem rád. Pan producent sice moc dobře ví, že jemu to začíná, protože má velkou starost, aby přišli diváci, ale pro tvůrce samotného je to určité vyvrcholení nekonečného období, které filmu věnoval.
Když se mladý člověk, který Máj nikdy nečetl, podívá na váš film, lze říci, že zná Máchovu báseň? Mohl by jít „z fleku“ na zkoušku z této básně do školy?
Výklad je to samozřejmě velice osobitý a asi by se mnoha „Máchovcům“ nelíbil. Je to vyloženě výklad kameramana, režiséra F. A. Brabce. Je proto možné, že někomu můj výklad bude připadat oproti Máchovi úplně scestný. Ovšem základní zápletka (milostný trojúhelník, který přivede k obrovskému neštěstí tři hrdiny této básnické sbírky) tam určitě je.
Klasického díla básnického jste se nechopil poprvé. Vaši Kytici nakonec vidělo asi sedm set tisíc lidí. Věříte, že Máj půjde ve stopách Kytice, pokud jde o divácký zájem?
Potřebuji tvořit svobodně a tak, jak já chci nebo jak mě k tomu vyhecuje můj tým. Nemůžu přemýšlet o tom, kolik přijde lidí a nemohu kalkulovat. Kdybych kalkuloval dopředu (to se bude líbit, to tam dám), byl bych potom jako producent.
Naštěstí mám úžasného producenta Miloše Remeně, který mi dává potřebnou svobodu a volnost. Takže teď mu držím palce, aby mu přišli diváci. Mě to potěší jako tvůrce. Každý tvůrce je rád, když přijdou diváci. Tvořil jsem však zcela svobodně, aby to bylo podle mých představ.
Točil se vám Máj hůř než Kytice?
Podstatně hůř, protože Máj vlastně nemá vůbec žádný příběh ani zápletku. Zápletka je velice jednoduchá „zabil otce neznámého“ a pak čeká na popravu. Víc tam toho obsahově není.
Kytice byla skvělá v tom, že to byly jednoduché krátké, chvílemi velice vtipné, někdy realistické příběhy vyprávěné s hororovým podtextem.
S Májem to bylo velice složité. Nakonec jsme se chytli s Ivanou Novákovou základního trojúhelníku: otec, syn a dívka, která oba dva svede a způsobí celé neštěstí. Takže jsme z jedné dvou vět básně Máj vytvořili celý příběh tří lidí, který je hlavní kostrou celého filmu.
Proč jste se filmem nechtěl podívat právě do nitra vězně na filosofická hloubání o smrti, marnosti, čase v kontrastu s nemilosrdnou, ale naprosto autentickou přírodou? Ta sice zůstala, ale retrospektiva do nitra už ne?
Mám trochu obavu ze smrti. Nevím, co přijde potom. Jsem z generace, kterou vychovali velice materialisticky, jsme malinko nevěřící generace. Režimem nám byla zakazována (a tvrdím, že to bylo největší zvěrstvo) víra, takže z toho mám trošku obavy. Na smrt si budu muset ještě dlouho zvykat, abych o ní mohl hovořit.
Takže by vás strašil vlastní film?
Asi bych ho vůbec nedokázal natočit. Takže jsem radši odbočil k tomu, co je mi milejší, a to je příroda a „byl pozdní večer první máj“. To je pro mně víc než to, že Vilém vlastně truchlí v kobce nad šílenou černou dírou, která zítra ráno nastane.
Je v Máji ve vašem pojetí něco současného, něco aktuálního?
Jsem přesvědčen, že jsme to posadili zaprvé na lásku, která je velice aktuální. Milostný trojúhelník je také velice aktuální…
To ano, ale v dnešní době si z těchto věcí stávající generace nic moc nedělá, už to nejsou tabu…
Proto bych byl rád, kdyby se každý alespoň malinko chytnul za nos a řekl, že tohle se teda tatínkovi nedělá a že to může skončit špatně (smrtí všech tří hrdinů). Takže výčitky svědomí tam jsou určitě také. Výčitky svědomí jsou přitom také věc, která je nadčasová a můžeme říkat, že je i současná.
Kytice je obrazově nádherná, Máj také. Vidíte tyto obrazy, když čtete verše, nebo se vám třeba promítají ve snech? Jak to máte?
Jeden známý režisér před natáčením říkal, že film je hotov, zbývá ho jen natočit. U mě to platí stoprocentně. Představy se potom na place pochopitelně mění. Přijdete, máte v hlavě připravený přesný obraz, jak bude Jarmila sedět u stromu, a najednou je jiné světlo, jiné mraky. Člověk musí reagovat: otočí to do protisměru, jde místo do nadhledu do podhledu. Jsou tam velké rozdíly, ale protože víte, co chcete natočit, je tato operativnost asi úplně běžná a pro mě úplně normální.
Nemáte problém s tím, že to, co vidíte ve fantazii, je pak těžko třeba technicky proveditelné? Nebo jsou dnes možnosti takové, že v podstatě všechno, co vidíte ve fantazii, se dá natočit?
Jsem z generace, která pracuje klasicky. Takže všechno, co vidíte na filmovém na plátně, je z 95 procent tak natočeno. Používali jsme velice málo triků, i když postprodukční studio se snažilo - dodělalo blesky, vymazalo nějaké šňůrky, silnici nebo jiné současné prvky. Film je snímám klasicky. Ještě nedokážu popustit fantazii uzdu natolik, že bych tam tvořil něco, co neexistuje, co je nereálné.
Na serveru Aktuálně.cz vyšla poměrně nepřívětivá kritika: „Brabcův film může sloužit jako učebnicová definice kýče právě tím, že se pod prvoplánově hezkým povrchem nenachází nic hlubšího.“ Pro Mladou frontu DNES jste řekl, že Karel Hynek Mácha taky tak trochu klamal čtenáře, protože hlavní hrdina ve vězení lká o výsostných věcech mezi nebem a zemí, ale pod povrchem tepe šílené milostné drama. Dotepalo ve vašem pojetí toto drama až k divákovi?
To je těžká otázka, to zjistíme. Podle mne ano, jinak bych film asi nedělal. Je jasné, že to byla veškerá naše snaha, aby to dotepalo k divákovi tak, jak to tepe u mě. Navíc málokdo si báseň spojí opravdu s milostným dramatem, které je někde hodně hluboko. A to je to klamání, o kterém jsem asi hovořil: Karel Hynek Mácha mluvil o smrti.
Lidé si pamatuji první čtyřverší, které je o přírodě, o lásce a mají pocit, že Jarmila si hrozně užívá. Dokonce Máchovi vzdávají na Petříně všichni hold, jak opěvoval lásku, básnická sbírka Máj o lásce není.
Možná jsme udělali víc film o lásce, takže je pro někoho příliš sladký a kýčovitý. Osobně si ale myslím, že obrazem vyprávět báseň ošklivě a nehezky by asi bylo trošku proti srsti.
Kritici říkají, že nejste tak talentovaný režisér jako kameraman?
Kritici jsou kritici, tvůrci jsou tvůrci. Na každém tvůrci se něco najde. Pakliže kritikům připadá, že to je moje hodnocení, je to jejich názor a já jim ho nebudu brát.
Je to otázka toho, kolik máte talentu. Pán Bůh, jestli teda je ( i když s ním mám velké problémy), mi asi nadělil víc kameramanského talentu. Režie je potom spíš nějaký vnitřní pocit, který se snažím do své kameramanské tvorby přidat nebo udělat si nějakou nadstavbu.
Když jste viděl finální podobu Máje, řekl jste si, že byste třeba něco udělal jinak?
To je u každého díla. Jsem tvůrce, který o sobě pochybuje, nejsem tak sebejistý, abych řekl, že je to super a bez jediné chybičky. Nad každou věcí, kterou uděláme (ať je to reklama, videoklip, film…) jsou věci, které vás nebetyčně štvou. Ovšem jsou tam naopak věci, o kterých si říkáte, že to bylo štěstí, že jsme je dokázali, že tam bylo něco výjimečného. Takže i Máj bych třeba dělal jinak, ale odstup by musel být delší než dva měsíce od střižny.
Zmínil jste reklamu. Někteří kritici říkají, že film působí svým krásným obrazem jako dokonalá reklama bez hloubky obsahu. Co byste jim řekl?
V každém případě jsem chtěl ilustrovat báseň. Točil jsem film báseň, netočil jsem příběh. Nepotřeboval jsem, aby mi mlynář nosil pytel s moukou, někdo by ho vysypal a nějací umolousaný pacholci přesypávali. Potřeboval jsem mlynáře jen jako postavu, Juraje Kukuru. Jestli to vypadá reklamně… Recituji k mlynáři báseň, neříkám, jak žije, jak žil, co dělá, jakou má profesi atd.
Postavy jsem si používal jenom jako figurky, které jsem chtěl esteticky jako obrazy. Jako když maloval Švabinský dívku na kopečku, také ji namaloval nádhernou, nemaloval, že má špinavé nehty a že zrovna před tím hrabala brambory. Takže jestliže je to pro někoho příliš reklamní, pro mě to je film, který ilustruje báseň.
Ve filmu hrají renomovaní herci, ale také neherci, kterým jste svěřil ústřední role milenců, Matěj Stropnický a Sandra Lehnertová. Proč neherci, nebyl to risk?
Určitě je to risk, ale všechny moje projekty jsou risk. Když si vezmu, že Jarmila nebyla ještě nikdy obdobně spodobněna, chtěl jsem si ji i Viléma udělat své, nové. Nechtěl jsem, aby mi Jarmilu nebo Viléma někdo hrál. Zfilmovaná báseň poprvé za dobu kinematografie by měla mít své originální hrdiny, a to byla moje podmínka.
Ještě jedno hodnocení Aktuálně.cz právě k ústředním hrdinům. „Zelený hezounek Stropnický bohužel s velmi prkennými hereckými schopnostmi a ještě afektovanějším projevem než na republikových radách a sjezdech. A Sandra Lehnertová: její herecké schopnosti jsou založeny hlavně na práci s výstřihem. Za těmi vizuálními zůstávají značně pozadu.“ Oba jsou opravdu krásní, sošní, ale neulpěl jste opravdu příliš jejich krásném obrazu? Nepřecenil jste ho, když si vedle toho postavíte schopnost dobře zahrát roli?
Dělal jsem obrazy na nějaký text, který má svůj obsah, který jsem nechtěl dál a dál měnit. Nechtěl jsem dál prokreslovat postavy. Potřeboval jsem je jen vizualizovat, což mi úplně stačilo. Nepotřeboval jsem, aby mi hráli někde do hloubky. Takových českých filmů vidím třicet do roka, jsou to úžasní režiséři, ať to všichni dělají. Já to dělat nechci.
Chci si dělat obrázky třeba na hudbu, poezii. Nepotřebuji u herců, aby se mi dostávali do nějakých strašných niterných sdělení. To dělají jiní režiséři, Bergman, a takový tady v Čechách není, který by to tak dobře dělal. Tak se mám vyrovnávat komu? Panu Bergmanovi? Neumím to, ani to dělat nechci.
Kdyby se vám naskytl herec nebo herečka, kteří by odpovídali vašim vizuálním představám, ale zároveň hráli perfektně… Nebo podle vás hráli i ti dva úplně perfektně a vyhovovalo vám to?
To jsou pochyby, o kterých jsme mluvili. Nikdy nebudu říkat, že je to stodvacetiprocentní výkon. Ke každému bych měl výhrady, možná i k těm, kteří jsou podle kritiků špičkoví. Každý má své chyby, ale ony i chyby patří do díla. Když je dílo dokonalé, postrádá lidskost.
Pakliže jsme tedy udělali chyby, které nebyly nijak značné, je to v pořádku. Nakonec možná normální divák, co se neživí psaním podivných písmenek, bude třeba potěšen, že Sandra je obyčejná a Matěj Stropnický nemusí pořád vyvádět jako všichni současní mladí herci.
Je to jen parketa, která v současném filmu není používaná. Stejný problém jsem měl i s Kyticí. Vytvořil jsem totiž škatulku, šuplíček, který neexistuje. A Máj je šuplíček, který tady zase osm let nebyl. Takže jestli je dobrý nebo špatný, musí posoudit víc diváci než kritici. Ti totiž našli jednoduchý šuplíček - kýč. Ať se na mě nezlobí, kýč byl vyzdvihován X let a otázka je, jestli to je vůbec škatulka.
Točil jste nakonec Máj v květnu? Někde jsem četla, že nerad točíte na jaře, protože nemáte rád ostrou zelenou barvu.
Ne, točili jsme v červenci a srpnu. Nechtěl jsem točit úplně po srsti. Jenže když by byl první máj, všude by byly rozkvetlé stromy a bylo by to ještě sladší. To už by kritici vůbec nevydrželi, to by byl úplný konec, a nevydržel bych to ani já. Šlo o nějakou zápletku, která k něčemu vyústila. Ta mně vyhovovala v podstatě v jakékoli roční době.
Takže Máj bez května. To je také zajímavé. Místa, kde točíte, si tipujete dopředu?
Člověk určitě má nějakou představu, samozřejmě spolupracujete s týmem spolupracovníků. Pan architekt Goetz vybíral krásné motivy. Potom jsem měl výhradu, že byly příliš klidné a sladké. Proto jsme se uchýlili k drsnější krajině Lounska, kde mě to více obrazově vyhovovalo.
Máj jste jistě četl mnohokrát. Řekl jste si někdy, že je nenatočitelný, že se na to „vykašlete“? Nebo jste za celou dobu nepochyboval?
A je správně. Pochyboval jsem celou dobu. Máj jsem dokonce četl v stejné době, kdy jsem připravoval Kytici. Vlastně jsem se rozhodoval, co budu točit. Tenkrát vyhrála Kytice a Máj byl odložen na neurčito.
O Máj si nakonec svým způsobem řekli diváci, kteří po premiérách Kytice, žádali, jestli bych nezkusil zobrazit jiné básnické dílo. Máj několikrát padl, takže jsme se vrátili k tomu, z čeho jsem kdysi utekl.
Pravda je, že je nefilmovatelný. Od začátku jsme věděli, že je to velice těžké. Verzí scénářů bylo desítky a desítky. Jestli vyhrál úplně ten pravý a správný? Myslím, že ano. Natočili jsme verzi, která se dostala do nejužšího výběru. Byla to ale velice těžká období rozhodování a vzdát jsem to chtěl snad stokrát.
Určitě znáte i skutečný příběh, na jehož motivy Karel Hynek Mácha báseň psal. Jak to bylo?
Byl to podobný příběh, jen se to odehrávalo na chmelnici: tatínka zabil chmelovou tyčí. Jinak to byl zase syn, otec atd., trojúhelník je stejný. Akorát vražda a všechno to okolo bylo pro mě malinko nepoetické (zabil ho chmelovým kolíkem). Nůž a prostěradla mně připadají zajímavější, tak jsem to viděl já nebo scenáristka.
A to je naše převyprávění konkrétního příběhu. Nakonec i Mácha si to převyprávěl po svém, protože on nedělal přesnou kopii příběhu, který sám slyšel vyprávět někde v hospodě.
Nepoetická, nebo méně poetická byla i jedna z posledních scén - popravy lámáním v kole. Jak jste se s tím vyrovnávali z historického hlediska? Nebo jste to úplně pominuli a je i toto vaším ztvárněním?
Ne, ne, naopak, naopak. Velice bedlivě jsme to studovali, protože poprava lámáním v kole „strašného lesů pána“ našeho Viléma byla historicky poslední. Velice bedlivě jsme proto studovali, jak proces probíhal.
Diváci tak uvidí jednu z originálních variant, jak lámání v kole opravdu probíhalo: začalo se lámáním končetin, pak hrudní koš a nakonec je sťata hlava. Až potom tělo vpleteno do kola. Je to jedna z variant, jak poprava probíhala. Zvolili jsme ji, protože jsme chtěli mít Viléma co nejdéle na živu.
Smrti jste se tak ve vašem pojetí nevyhnul. Co budete točit dalšího?Po uvedení Kytice jste mi říkal, že byste chtěl dělat Karafiátovy Broučky. Ti se zatím neobjevili. Budete je dělat?
To bylo období, kdy jsem hodně spolupracoval s Milošem Macourkem, který měl jako surrealista blízko k podobně bláznivým projektům. Mně se s ním hrozně dobře dělalo, protože Krále Ubu psal s velikým nadhledem a pohodou, takže i Broučci by do toho dobře zapadli.
Miloš Macourek bohužel zemřel, což je mi hodně líto. Broučci jsou velice těžká látka, když je děláte jako hraný film. Nemám spolupracovníka, scénáristu surrealistu jako byl třeba Miloš Macourek, který byl skvělý pro Krále Ubu i Kytici, a v tom je asi zakopaný pes.
Takže ještě teď nevíte, co budete dělat dál?
Trochu si odpočinu, kritici budou mít radost, od Brabce si všichni vydechnou. Sám si pak dám do kupy nějakou třetí báseň, kterou si udělám jen tak pro radost.
Po Kytici jste řekl, že jste se cítil jako vodník i umrlec zároveň. Jak se cítíte po premiéře Máje?
Vždycky, když dělám nějaký film, jako jedna z postav se cítit musím. V tomto případě jsem byl obě hlavní postavy: Vilém i mlynář Schiffner. Takže jsem si to užíval za mužskou stránku. A samozřejmě: kdo by nemiloval Jarmilu, která je tak krásná, která je až tak příliš krásná, jak jsme se dozvěděli.
(redakčně kráceno)