Moskva - Negativní reakci Čechů a Slováků na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa bylo možné předvídat, nicméně asi nikdo nepředpokládal, že se v samotném Sovětském svazu najdou tací odvážlivci, kteří se proti okupaci Československa postaví přímo na Rudém náměstí.
Proti okupaci Československa demonstrovalo i „sedm statečných“
Právě 25. srpna 1968 rozvinulo „sedm statečných“ na Rudém náměstí transparenty s hesly „Za vaši i naši svobodu!“, „Ať žije svobodné Československo!“, „Hanba okupantům“, „Svobodu Dubčekovi!“ nebo „Ruce pryč od Československa!“.
Skupinu tvořili lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, anglista Viktor Fajnberg, básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská, fyzik Pavel Litvinov a lingvistka Larisa Bogorazová. Až na náměstí se k nim připojila mladičká Taťjana Bajevová.
Po několika minutách byli demonstranti surově napadeni davem kolemjdoucích a policií v civilu a odvezeni na policejní stanici. Demonstrace, která se konala jen čtyři dny po vpádu vojsk do Československa, nebyla předem připravená a podle výpovědí aktérů vyplynula z momentální situace a nálady.
„Byl to obrovský šok,“ popsal své pocity Litvinov.
Hlavní pocit, který měl ruský disident Pavel Litvinov na moskevském Rudém náměstí při protestu proti okupaci Československa, byl stud nad invazí vojsk Varšavské smlouvy. Zároveň však chtěl veřejně ukázat, že ne všichni Rusové s invazí souhlasí. Svého činu nikdy nelitoval.
Doufal totiž, že uvolnění režimu v Československu by mohlo ovlivnit i Rusko. Svůj nesouhlas s okupací, která začala 21. srpna, se proto rozhodl dát jasně najevo. „Byl to silný pocit, že musíme něco udělat,“ podotkl muž, který tehdy jako akademický pracovník učil fyziku. „Protestovali jsme proti tvrzení, že okupace má celonárodní podporu. I my jsme byli součást toho národa,“ vysvětluje Gorbaněvská.
Demonstranty čekal krutý trest
Zadržení byli odsouzeni k několikaletým trestům žaláře, k pobytu v pracovních lágrech nebo ve vyhnanství. Ale také, jako například Fajnberg a Gorbaněvská, k nucené psychiatrické léčbě. „Veřejnost přijala rozsudek se souhlasem. Nechť je trest vážným poučením pro ty, kdo si snad ještě myslí, že porušení veřejného pořádku jim může projít,“ psal tehdy nadšeně místní tisk, který o demonstrantech psal jako o chuligánech či o přisluhovačích imperialismu.
A ani po propuštění si neměli odsouzení myslet, že jim taková „drzost“ jen tak projde, a proto téměř všichni emigrovali. Gorbaněvská, Fajnberg a Delone do Francie, Litvinov, Dremljuga a Bajevová do USA. V Rusku zůstali Bogorazová a Babickij. Čtyřicátého výročí okupace se dožili pouze tři, na jejich počest připravil Ústav pro studium totalitních režimů výstavu Za vaší a naší svobodu, která se koná v zahradě Strakovy akademie.
Vydáno pod