Trutnov - Klasik českého horolezectví Radovan Kuchař patřil v padesátých a šedesátých letech mezi nejlepší horolezce světa. Tento nejznámější a nejúspěšnější československý horolezec byl také prvním Čechem, který zdolal severní stěnu Matterhornu, Eigeru či Walkerův pilíř na Grandess Jorasses. Výstup na Eiger podrobně popisuje ve své knize „Deset velkých stěn“. Velice krásným způsobem jej také ztvárnil v jedné ze svých povídek Ota Pavel. Kuchař, autor několika knih, který byl v roce 2001 vyhlášen nejlepším českým horolezcem 20. století, slaví 22. října své narozeniny. Konec špičkového horolezectví pro něj znamenal vážný úraz v roce 1965, při tréninku u Mnichova Hradiště se vylomil úchyt a horolezec spadnul. „Dopadnul jsem na pravou nohu a zlomil si talus, což je kost v kotníku,“ vzpomíná Kuchař na osudný okamžik.
Radovan Kuchař - nejlepší český horolezec 20. století
Radovan Kuchař se narodil v roce 1928 v Turnově. Vystudoval obchodní akademii a poté krátce pracoval na ředitelství Škodových závodů v Praze. Následně nastoupil do Tesly Liberec, kde zůstal až do roku 1977. V roce 1978 se opět vrátil do Prahy a až do důchodu pracoval ve výzkumném ústav v Běchovicích.
"Severní stěna Eigeru se nedá přirovnat k ničemu. Je ojedinělá, ohromná, zdrcující. Téměř do dvoukilometrové výše vyrůstá najednou z doliny zeď kolmého černého kamene a ledu. Ponurá, nepřívětivá. Ve zběsilém tanci víří kolem ní mraky a mlhy. Úchvatnou kulisou nepřetržitě otřásá dunění lavin, svištění kamenů a hukot bouří. Severní stěně Eigeru se nic nevyrovná. Přispívá k tomu i její pověst.“
Kuchař již odmala sportoval a měl rád hory. Jeho láska k lezení začala v Českém ráji v pískovcových skalách, později si oblíbil také Vysoké Tatry. V roce 1954 se za horami poprvé vydal do zahraničí, a to do Rumunska, poté do Alp. V roce 1958 pak podnikl horolezeckou expedici na Kavkaz a o sedm let později se účastnil československé výpravy do afghánského pohoří Váchán.
V 70. letech absolvoval Kuchař výstupy v Pamíru či Mongolsku. Jeho sen, zdolání Himalájí, se mu však kvůli následkům složité zlomeniny hlezenní kosti již nesplnil.
Nejzajímavější expedicí byl podle jeho slov Afghánistán, kde zdolávali horské štíty jako vůbec první horolezci. „Dělali jsme prvovýstupy na štíty, o kterých jsme ani nevěděli, jak jsou vysoké. Neměli jsme vůbec prozkoumaný terén, ani mapy nebyly,“ popisuje legendární český horolezec svoji nejsložitější expedici.
1944 - 45 - první výstupy ve Skaláku
1947 - poprvé ve Vysokých Tatrách
1954 - zimní přechod hlavního hřebene Vysokých Tater
1956 - severní stěna Grands Charmoz
1957 - západní stěna Petit Dru, výstupy na Kavkaze
1959 - Poire na Mt. Blanc
severní stěna Grandes Jorasses
prvovýstupy na Nakratau a Donguz Orun
1961 - severní stěna Matterhornu
severní stěna Eigeru
severní stěna Cima Grande
1962 - severní stěna Dych Tau
1965 - expedice Hindúkuš - prvovýstup na Uparisínu
1966 - pád z věže Barberina v Příhrazech, 4 operace nohy
Po úraze v roce 1966 se zdravotním handicapem výjezdy do hor již bez vážných ambicí:
1970 - Vysoké Tatry, Rumunsko
1972 - Pamir
1978 - Mongolsko
1982 - Altaj
2000 - vyhlášen „Horolezcem 20. století ČR“