Vídeň - Ačkoliv spolykala více než pět miliard šilinků a byla krátce před dokončením, nevyrobila rakouská jaderná elektrárna Zwentendorf nikdy ani watt elektřiny. V referendu, které se konalo 5. listopadu 1978, se totiž obyvatelé těsnou většinou vyslovili proti jejímu uvedení do provozu. Odmítavý postoj k energii vyrobené štěpením jader zůstal Rakušanům dodnes.
Rakušané mají bezjaderné Rakousko
Právě referendum zastavilo plány, které od konce 60. let minulého století počítaly s výstavbou atomových elektráren. Postupně měly být zprovozněny tři jaderné zdroje. Místem, kde měla první elektrárna vyrůst, se stala dolnorakouská obec Zwentendorf, ležící na břehu Dunaje asi 40 kilometrů západně od Vídně. Pro realizaci projektu vznikla v roce 1970 společnost Gemeinschaftskernkraftwerk Tullnerfeld, která o dva roky později začala ve Zwentendorfu s výstavbou bloku o výkonu 692 megawattů. Dodavatelem technologie varného reaktoru byla zvolena firma Siemens.
Referendum vyhlásil Bruno Kreisky, který elektrárnu podporoval
Přestože výstavba elektrárny byla již v pokročilém stádiu, podařilo se hnutím, která proti tomuto způsobu výroby energie protestovala, přimět sociálnědemokratického kancléře Bruna Kreiského vypsat referendum. Volební místnosti se otevřely 5. listopadu 1978 a cestu si do nich našly více než tři miliony voličů. Ti byli postaveni před volbu, zda podpoří či zamítnou rozhodnutí parlamentu o mírovém využití jaderné energie v Rakousku. Odmítnutí přitom automaticky znamenalo červenou pro atomovou elektrárnu.
Výsledek hlasování byl velmi těsný. Proti uvedení Zwentendorfu do provozu se vyslovil 1,606.777 Rakušanů, pro bylo o 30.000 voličů méně. Odpůrci jaderné energie tedy těsně zvítězili se ziskem 50,47 procenta platných hlasů.
V souvislosti s referendem zůstává dodnes předmětem sporů, nakolik bylo rozhodnutí voličů vedeno věcnými argumenty proti jaderné energetice, nebo jak moc se na výsledku podepsala touha části Rakušanů vyjádřit svou nespokojenost s kancléřem Kreiskym, jenž výstavbu podporoval.
Lidové odmítnutí zwentendorfské elektrárny, jejíž výstavba vyšla na 5,2 miliardy šilinků, vyvolalo otázku, co s téměř dokončenou stavbou udělat. Betonový monument, jehož zakonzervování a mnohaletá údržba stály Rakušany další miliardy šilinků, nakonec sloužil policii pro výcvik služebních psů a pro exkurze vědců. Část technologického vybavení elektrárny byla prodána jako náhradní díly pro obdobný typ elektráren v Německu.
Vítězství odpůrců atomu znamenalo konec nejenom pro samotnou zwentendorfskou elektrárnu, ale i pro jadernou energetiku v Rakousku jako takovou. Ještě v prosinci 1978 schválil parlament zákon zakazující využití jaderného štěpení pro výrobu energie a v srpnu 1999 přijal zákon o bezjaderném Rakousku.