V posledních týdnech a měsících narůstají aktivity neonacistických skupin a extremistických politických stran. Jsou pořádány pochody, demonstrace a "pietní akce", při kterých často dochází k porušování zákona. Častým terčem extremistů jsou především Romové a romská problematika. Právě o tom ví své Ivan Veselý, předseda sdružení Dženo, který se dlouhodobě věnuje romskému problému. Jak na tom dnes Romové jsou? Jaká je cesta ven ze zdánlivě neřešitelné situace? Jakou roli v tom hraje stát a samotní Romové? Dočkáme se romského prezidenta? Na to se v pořadu Před půlnocí ze 14. listopadu ptal Petr Žantovský.
„Za dnešní situaci může český stát,“ říká o romské problematice Ivan Veselý
V Litvínově je ohlášen pochod extremistů sídlištěm Janov. Protiextremistickou demonstraci ovšem radnice nepovolila, protože kolidovala právě s dříve schváleným pochodem radikálů?
Janov je sídliště obydlené Romy i Čechy, je tam vysoká nezaměstnanost, je tam také drobná kriminalita jako všude jinde ve velkých sídlištích. Panové z Dělnické strany nebo z podobných neonacistických hnutí se rozhodli, že tam vtrhnou a udělají tam pořádek. Tím se nastartoval celý problém.
Oni říkají, že jádrem problému jsou právě Romové, protože jsou sociálně neadaptovaní, nevzdělaní, což je i důvod jejich vysoké nezaměstnanosti, a zneužívající sociální dávky?
Nepopírám, že tyto argumenty mají určitou míru pravdivosti. Chci ale zdůraznit, že v České republice platí zákon, ústava a nikdo nemá právo dublovat činnost státní správy nebo bezpečnostních složek státu.
Za druhé je fakt, že konkrétně na sídlišti Janov je úroveň integrace Romů vysoká. Navíc v Janově pracovních příležitostí skutečně není mnoho, vždyť jsou to severní Čechy. Dodnes tam neprobíhala spolupráce se starostou a romskými sdruženími. Přitom Romové se snažili řešit, že tam děcka dělají drobnou kriminalitu a dělají prostě bordel. Chtěli je zapojit do různých aktivit během jejich volného času, kontaktovali nás a konzultovali s námi jejich možnosti.
Takže vina je i na laxním přístupu zastupitelstev, starostů, kteří se nestarají o své občany v obci.
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
Namítl bych, že zdrojem tohoto neklidu je fakt, že se Romové často sdružují z úředního popudu nebo i sami dobrovolně do enkláv, skupin, kdy vytvářejí jakási malá ghetta. Tím pádem se sami izolují?
Některá ghetta jsme zdědili, protože to byly všechno bývalé dělnické kolonie, a něco jsme si vytvořili po roce 1989. Romové nechtějí žít v ghettech, v izolaci, ale transformace ekonomiky, vysoká nevzdělanost a nezaměstnanost a z toho vyplývající platební neschopnost je do těchto ghett dovedly.
Tato ghetta si vytvořily radnice. (Upozorňujeme na to už do roku 1996, kdy ODS začala stavět první holobyty pro neplatiče.) Nezafungovala tady sociální síť, sociální pracovníci s těmito lidmi nepracovali. Ti pak neplatili nájem a bydleli v lukrativních nemovitostech v centru. Radnice se proto těchto lidí zbavovala a nemovitosti zhodnotila.
A jak se dostat z ghetta? Sami se z něj jeho obyvatelé nedostanou, pokud jim nepomůžeme. Nemůžeme ale pomáhat všem a ani nechceme. Chceme pomoci jen těm, kteří si umí nechat pomoci.
Další z výhrad je, že mnozí Romové spoléhají na systém sociálních dávek. Jejich kritici říkají, že je pro ně někdy pohodlnější žít na dávkách, než se shánět po zaměstnání?
Tuto výtku od většinové společnosti neberu. Za tuto situaci může český stát. Průběžně jsme od roku 1996 upozorňovali ministerstvo sociálních věcí i premiéra. První takové jednání bylo s ministrem Vodičkou, tam všechna romská sdružení volala po tom, aby jim sebrali „sociálky“, udělali rekvalifikační programy a poslali Romy do práce.
Jenže soudruzi z ODS nás neposlouchali. Dělali politiku sociálního smíru a báli se horníků z Ostravska a lidí, které propouštěli z těžkého průmyslu. Už tehdy jsme jim říkali, že degenerují romský národ v České republice.
Faktem pak je, že v současnosti tito lidé nejsou schopní pracovat, protože nemají pracovní návyky. Zkrátka tady vyrůstá druhá generace lidí, kteří žijí nějakým způsobem ze „sociálky“.
Vždy jsem schvaloval a schvaluji, že sociální pomoc má být až poslední řešení, kdy člověk už nemůže. Zdravý chlap, ať už je to Čech nebo Rom, má jít do práce, protože jinak degeneruje na těle i na duchu.
17. listopadu se chystá v Litvínově další neonacistická akce z dílny Dělnické strany. Nebojíte se, že se Romové pustí do boje, tentokrát však už ne jen obrazně?
Tuto možnost nelze nikdy vyloučit. Bude-li tam tisíc lidí, nejste schopni je uhlídat. Pan Grundza a Romské křesťanské sdružení vyzývalo veřejnost a Romy k tomu, aby se nenechali vyprovokovat k násilí. Snaží se tak i dodržet odkaz 17. listopadu a upozornit na to, že se nechtějí prát a provokovat násilí.
Co znamená 17. listopad pro vás jako romskou enklávu, hnutí, národnost?
Pro mě to znamenalo naději, že se mi bude lépe dýchat, že společnost nebude vůči mně tak předpojatá. To je moje osobní zkušenost.
Romské hnutí potom očekávalo jakýsi rozvoj romského národa v České republice. Neočekávalo jen „sociálky“, ale očekávalo hlavně národnostně-kulturní rozvoj Romů v této zemi.
Když se na to dnes po devatenácti letech od „cinkání klíči“ podívám, jsou v současné době ztráty ze 17. listopadu vyšší než zisky. Přišli jsme o mnoho „výdobytků“ v oblasti naplňování kulturních práv Romů. Vidím to jako start politiky asimilace, ale trošku zprava.
Například Charta 77 kritizovala režim a snažila se legitimizovat své chování tím, že popisovala situaci Romů v Československu. Body, které tehdy zmiňovala, však platí dodnes. Je to v oblasti kulturních a národnostních práv. To je to, co bychom jako menšina měli dostávat navíc a co máme zaručeno ústavou. Nemluvím o jakémsi sociálnu, protože sociální politika je stejná pro všechny občany České republiky.
Nechystáte se to, co požadujete, prosazovat aktivní politikou? Měli jste řadu politických, nepolitických a polopolitických organizací, měli jste několik lidí v parlamentu. Nikdy jste ale neměli vlastní politickou stranu, nikdy jste nevyhlásili jednoznačný program.
Potřeba politicky se angažovat a prosazovat zájmy romské menšiny v České republice tady je. Skutečně přichází čas, abychom začali politicky pracovat. Něco připravujeme, ale zatím o tom nebudu hovořit.
Chystá se založení nějakého politického subjektu? Jestliže proti vám stojí Dělnická strana, měli byste proti ní vystoupit politickým způsobem.
Nechci reagovat nějakou protiakcí na nějakou Dělnickou stranu nebo Národní stranu či nějaké sbory, gardy. Deset let jsem sloužil v armádě, vím, co je to taktika, strategie, teorie her, a umím si věci spočítat.
Proč máme reagovat? Že se tady zbláznilo pár idiotů a začalo něco „tvořit“? Platíme daně, tak od čeho máme policii? Tito lidé jednoznačně porušují zákon.
Když jsme působili v politice - romské hnutí bylo aktivní, nikdy jsme neporušili zákon. Oni jej porušují a je velmi zajímavé pozorovat, jak se na to tváří policie, někteří soudruzi v parlamentu a ve vládě. Je to velice zajímavý pohled.
Říkám schválně soudruzi, protože dělají to samé, co se dělalo před rokem 1989. Jen je to teď zprava.
Na obranu této vlády je třeba říci, že je to první polistopadová vláda, která má ve svém středu ministryni Stehlíkovou, která má na starost právě národnostní menšiny. Pociťujete jako přínos pro vaši situaci, že je takto jasně deklarován zájem vlády o tyto otázky?
Víte, kolik deklarací jsem za svůj život zažil? Víte, kolik jich bylo naplněno? No tak fajn, máme svého ministra, který se o něco svým způsobem snaží. Někdo může říkat, že se snaží málo, někdo zase, že se snaží hodně. To je politika.
Romská agenda je jen jedna z agend, kterou ministryně Stehlíková má. A jak vidím, není romská agenda pro současnou vládu ani pro Stranu zelených prioritou. Oni upřednostňují gaye, životní prostředí a nevím co dalšího, ale ne národnostní menšiny.
Není to tedy nějaký radikální posun, příklon k romské problematice?
Nic zásadního se nezměnilo. Vznikl tady jakýsi odbor pro sociální začleňování, kterému veřejnost a novináři říkají „romská agentura“. Tento odbor má v současné době problémy, protože nemůže naplňovat své cíle, které v regionech a obcích, sliboval. Někdo to prostě manažersky nezvládnul. Nevím, kdo to byl, protože jsem nebyl jako místopředseda rady ještě seznámen s auditem.
Vznik nějakého odboru však skutečně není nic radikálního a zásadního v řešení romských problémů.
V nedávných amerických prezidentských volbách poprvé v historii zvítězil občan tmavé barvy pleti, afroameričan. Tedy člověk pro předchozí generace amerických voličů naprosto nemyslitelný. Očekáváte, že i naše společnost překročí určité předsudky? Myslíte, že budete v budoucnu nominovat i svého kandidáta?
Až schválí přímou volbu prezidenta, určitě někoho nominujeme. Otázka je, jestli bude zvolen, akceptován většinou voličů.
Nastínil jste, že chystáte nějaké politické hnutí, stranu. Opírat se jen o hlasy lidí z vaší komunity je málo. Musíte získat důvěru většinové společnosti?
Souhlasím. Při nově vznikajícím politickém uskupení chceme oslovit i české spoluobčany. Vidíme totiž, že velké strany dělají spoustu deklarací, ale na obyčejného člověka nakonec vždy zapomenou. Znají ho jen před volbami. Náš volební program, rétorika může být pro některé Čechy zajímavá. Ve vládě si to tady vyzkoušeli už všichni, jen Romové ne.
(redakčně kráceno)