Rima Salahová: „Dobrým tradicím musí UNICEF naslouchat, ty špatné změnit.“

Při příležitosti 60. výročí založení UNICEF do České republiky zavítala Vykonná zástupkyně ředitele Dětského fondu Rima Salahová. V Praze se chce sejít se zástupci českého výboru i s některými politiky. Chtěla by docílit toho, aby česká vláda více přispívala na aktivity fondu, zaměřené zejména na prevenci AIDS a zlepšení životních podmínek malých dětí.

Řekněte nám, co Vás přivádí do České republiky, co konkrétně máte v plánu?
Jsem velice ráda, že jsem tady v České republice a že s vámi mohu hovořit. Jsem také velmi ráda, že můžu vaší vládě poděkovat za to, co dělají pro pomoc dětem na celém světě. Kromě toho slavíme 60. výročí a jak asi víte, Česká republika hrála velmi významnou úlohu při vybudování UNICEF. Tento fond byl vytvořen po 2. světové válce, aby pomáhal dětem na celém světě. A krátce po skončení války tady u Vás vznikla jedna tradice, která se uchovala dodnes. Jedna malá holčička, bylo jí 7 let a jmenovala se Jitka, nakreslila obrázek, který poslala do UNICEF, aby poděkovala za obnovu vesnice, která byla zničená válkou. A tento obrázek se pak objevil na blahopřáních, která tiskne fond dodnes a z jejich prodeje financuje různé charitativní projekty.
Myslím si, že je velmi důležité také zmínit, že i výbor UNICEF tady v České republice hrál důležitou úlohou při získávání peněz pro děti na celém světě. Zejména pro země, jako je Libérie, Siera Leone nebo Afghánistán a další země ovlivněné válkou. Já jsem byla v Afghánistánu minulý rok a stále tam mnoho dětí trpí dopady války, nemohou chodit do školy a potřebují zvláštní ochranu. Velmi důležitá je také obnova zdravotnických služeb. Mám v plánu také setkání s vládními představiteli a chci s nimi diskutovat o tom, jakým způsobem by mohli zvýšit své příspěvky našemu fondu. Abych vám uvedla jeden příklad, tak výbor UNICEF získal za poslední tři roky více než 80 tisíc korun, ale vláda z toho přispěla pouze 20 tisíci, takže věřím, že se ty příspěvky vlády mohou zvýšit. Aby děti netrpěli hladem, chorobami, aby měli přístup ke vzdělání

Česká pobočka fondu přispívá hlavně na projekty v africké Rwandě, už se podařilo u dvou základních škol vybudovat studny s pitnou vodou. Je to obvyklé, že si pobočka vybere jednu konkrétní zemi a právě tam směřují vybrané peníze?
Ano, je to běžné, lidé i výbor si mohou vybrat, v jaké zemi chtějí pracovat, a také si zvolí programy. Ať už je to třeba Rwanda - tam asi 70 procent obyvatel nemá přístup k mobilním zdrojům pitné vody, která je velmi důležitá zejména pro malé děti. Proto velmi vítáme příspěvky směřované do těchto zemí, které neustále potřebují pomoc UNICEF.

Vy patříte mezi přední světové odborníky v kulturní antropologii a sociologii, působila jste na New Yorské univerzitě, jak jste se dostala k práci pro ohrožené děti, co Vám dala vaše předchozí kariéra?
Velmi mnoho zkušeností, jako antropoložka jsem se naučila akceptovat rozdílné kultury a tradice, naučila jsem se pracovat s lidmi a snažila jsem se i o zlepšování. Někdy může mít tradice i pozitivní přínos, a proto se snažíme s tradicemi spolupracovat. Jindy ale mohou mít tradice negativní dopad, například se v některých zemích setkáváme s tím, že jsou tam ženy nuceny k obřízce nebo třeba sňatku v deseti letech. Veškeré toto zázemí, které jsem získala jako antropoložka, mi pomáhá porozumět jednotlivých společenstvím a rodinám. Naučila jsem se lépe jim porozumět, protože kdybychom nestavěli mosty mezi kulturami, tak by se nám nepodařilo dosáhnout pozitivních změn. Musíme měnit negativní tradice, ovšem pokud jim neporozumíme a nebudeme s lidmi diskutovat, tak se nám nepodaří dosáhnout pokroku. Vidíme, že některé menšiny jsou zcela odstraněny z vlivu na chod státu, já se domnívám, že chudoba znamená izolaci od informací. Proto se díky své kariéře snažím hovořit s lidmi, kteří jsou izolováni, aby se stali součástí vývoje. Protože jestli jsme někde zaspali ve vývoji, tak je to proto, že jsme neporozuměli lidem jako takovým.

V loňském roce jste zveřejnili zprávu, která se jmenuje „Stav dětí ve světě”. Jaký je tedy jejich stav, v čem se jejich stav zlepšil a kde stále ještě vidíte problémy?
Stav dětí ve světě se pochopitelně zlepšil, my slavíme 60. výročí UNICEF a za tu dobu jsme se setkali s velkými změnami. Na choroby umírá méně dětí, protože mají lepší přístup ke zdravotnickým službám, mají přístup k očkování. Česká vláda má například takový program: když si někdo koupí panenku za dvacet dolarů, tak tím přispěje na jednu očkovací vakcínu. Tím pomáhá k tomu, že se děti dožívají dospělosti, umírá méně dětí mladších pěti let, kromě toho je více dětí očkováno proti neštovicím a dalším chorobám. Děti mají přístup k pitné vodě, k hygienickým zařízením a také ke vzdělání. Ovšem stále tady zůstává 40 milionů lidí, kteří nemají přístup ke vzdělání.
Kromě toho se musíme zaměřovat na ochranu dětí. 11. října jsme publikovali studii o násilí na dětech a tam jsme se dozvěděli, že se všechny země potýkají s ochranou dětí. To znamená, že žádná země na světě nemůže tvrdit, že zde tento problém neexistuje. Máme tady domácí násilí, násilí ve škole a společenské násilí. Mnoho dětí je také sexuálně zneužíváno nebo pašováno. Pokud někde vypukne válečný konflikt, tak se dětem ještě zhorší jejich životní podmínky, nemají přístup ke službám a nemohou chodit do školy, často jsou verbovány do armády. To znamená, že před sebou máme stále hodně práce.

Velkým problémem je také stále rostoucí počet dětí nakažených virem HIV, podle statistik zemře každou minutu na AIDS jedno dítě mladší 15 let a další se nakazí. Je i tento problém prioritou pro UNICEF? Pokud vím, tak v loňském roce odstartovala pětiletá kampaň právě na podporu dětí nakažených virem HIV. Kolik peněz už se podařilo vybrat, váš cíl je získat miliardu dolarů.
Tato kampaň je také velmi důležitá. Děti jsou cílová skupina, která je nakažená a dlouhá léta se o nich vůbec neuvažovalo jako o možných obětech. Je důležité si uvědomit, že i děti jsou nakaženy, a to často už v prenatálním stádiu, to znamená, že se na ně virus HIV přenese z matky. A my chceme skončit s tímto problémem. Máme celou řadu programu, kde mají nakažené děti přístup k pediatrické péči, to je velmi důležité. A máme i další programy, zaměřené na prevenci této pandemie AIDS. Důležitá je také osvěta ve škole a v rodině. Na světě je asi 14 milionů dětí, jejichž rodiče zemřeli v důsledku této nemoci. O ty se musíme postarat. Zatím jsme získali asi třetinu prostředků, které potřebujeme, ráda bych se proto obrátila na lidi, aby přispívali i nadále.

Jste známá tím, že se zasazujete o to, aby se vzdělání dostalo i mladým dívkám. Proč je podle Vás tak důležité? Jaký to bude mít význam třeba pro jejich rodinu, pro jejich budoucnost?
My jsme měli nedávno setkáni na téma AIDS v Torontu a tam se hovořilo o spojitosti této nemoci s mladými dívkami a také o vztahu násilí ve válce na ženách. Já si myslím, že speciálně u mladých dívek je důležitá prevence a vzdělání. Všechny by měly mít možnost chodit do školy a tam by měly být speciálně upraveny osnovy. My potřebujeme už ve škole zavádět tzv. dovednosti pro život, aby se například dívky naučili říkat ne a tím se nestaly obětmi AIDS.

A co říkáte rodičům, pokud si myslí, že vzdělání není pro jejich děti důležité, že to třeba naruší jejich kulturu?
V těchto případech je důležité vzdělávat také rodiče a tady mi právě pomohly zkušenosti antropoložky, abych rodičům ukázala, že je vzdělání důležité a že to pomůže jejich dětem. Samozřejmě to nejde změnit ze dne na den, ale v tomto úsilí musíme vytrvat. Kromě vzdělání také musí být příhodná komunita a určité pravomoci musí mít také učitelé nebo náboženští vůdci. Ti totiž mohou ovlivnit názory rodičů, proto s nimi spolupracujeme.

Vy jste působila ve střední a západní Africe, ve Vietnamu i Pákistánu. Co konkrétně jste měla na starosti, na co jste nejvíce pyšná, co se vám doposud podařilo?
Když sem v těchto zemích působila, tak sem tam zastupovala UNICEF, vedla sem tamní pobočky a také jsem byla ředitelkou pro střední a západní Afriku. Jsem pyšná na to, že mám dobré vazby s vládními přestaviteli. Snažím se je upozorňovat na situaci tamních dětí a také na to, jak je rozvoj dětí a mladých lidí důležitý. Snažím se jim ukázat, jak by se do tohoto rozvoje mohli zapojit. Také jsem pyšná na programy, které byly zahájeny v oblasti vzdělávání mladých dívek. Kromě toho se také angažuji v zemích, které jsou zasaženy ozbrojenými konflikty. A člověka potěší, když vidí, že děti odkládají zbraně a vrací se zpátky do škol.

Děkuji Vám za rozhovor.

(Připravila Vendula Krejčová)