Londýn - Snad neslavnější autorka detektivních románů Agatha Christie zemřela právě 12. ledna 1976. Dožila se úctyhodných 86 let. Vlastní životopis, jenž vyšel rok po její smrti, končila slovy: „Chovám obdiv k Eskymákům. Jednoho krásného dne se milované babičce uvaří něco dobrého a ona po ledu odejde pryč a už se nevrátí. Ve skutečnosti tu budu do třiadevadesáti a své blízké budu uvádět v šílenství.“ Ale spletla se v obém. Odešla o sedm let dříve a skoro až do konce života tvořila mistrné šarády. Přezdívku První dáma zločinu si zasloužila obrovským počtem příběhů tajemných vražd. Tato laskavá paní z dobré rodiny však vraždila sice jen na papíře, ale snad nejpoutavěji v historii žánru. A také nejzábavněji. Díky tomu se její knihy staly nejprodávanější na světě. Hned za Biblí a Shakespearem. Za svůj život povila celkem 70 románů a 32 souborů povídek, kterých se již prodalo přes dvě miliardy. Snad každý zná postavy inteligentního detektiva Hercule Poirota či všetečné stařenky slečny Marplové.
Agatha Christie - královna detektivek
Vraždy se nakonec překvapivě, leč logicky vyřeší zpravidla až v závěrečné scéně. A nejmilejším vraždícím prostředkem je jed: „Jed má v sobě něco fascinujícího. Postrádá příkrou brutalitu kulky z revolveru nebo bodné zbraně,“ prohlásila Christie. Přesné popisy příznaků jedovatých substancí pramenily z jejích zkušeností z nemocničních lékáren, kde pracovala v obou světových válkách. Nejvíce ji vzrušovaly baňky s jedem, se „silami, schopnými vzkřísit mrtvé“. Arzen, morfium, chlor, strychnin či thalium. Nejvíc si oblíbila kyselinu kyanovodíkovou.
Narodila se 15. září 1890 jako Agatha May Clarissa Millerová do viktoriánského světa v jihoanglickém Torquay. Byla plachým uzavřeným dítětem, jež před skutečnými kamarády dávalo přednost vymyšleným „kittens“. V Paříži studovala klavír a zpěv, ale plachost ji vrátila domů, aby již navždy zůstala osobou stranící se davů a jakékoliv publicity. V předvečer 1. světové války se seznámila se stíhacím pilotem Archibaldem Christiem, kterého si zanedlouho vzala. Tento vztah jí přinesl dceru Rosalindu. Po rozchodu s manželem se vydala na cesty na Blízký východ, kde se zamilovala jednak do města Ur a také do o 15 let mladšího archeologa Maxe Mallowana, kterého si později také vzala.
V roce 1971 ocenila Alžběta II. dílo královny detektivek titulem „Dáma britského impéria“.