Praha - Když byl Václav Vojtěch v roce 1922 služebně v Paříži, uviděl náhodou film o tragické výpravě Roberta Scotta k jižnímu pólu. Touha po objevování nových krajů jej zasáhla natolik, že se vrhl na budování kariéry polárníka. Díky své vytrvalosti se doslova vnutil do výpravy amerického admirála Richarda Evelyna Byrda a stal se tak prvním Čechem, který stanul na území šestého kontinentu - Antarktidy. Stalo se tak 27. ledna 1929, na břehu Velrybího zálivu Rossova moře.
Václav Vojtěch jako první Čech stanul na území Antarktidy
Cesta k naplnění snu o výpravě do krajů věčného sněhu a ledu nebyla vůbec jednoduchá. Rodák ze Skřivan u Nového Bydžova vystudoval zeměpis a dějepis a do Paříže byl poslán Českým zemským archivem, aby pátral po tamních stopách Čechů z první světové války. Svůj sen si začal plnit poté, co roku 1927 obhájil doktorát z historie a nastoupil jako redaktor tiskové kanceláře. Peníze na výpravu získával psaním pro několik časopisů, finančně jej podpořili i prezident T. G. Masaryk a Tomáš Baťa.
Vojtěchovým prvním cílem byla účast v norské výpravě, známého polárníka Fridtjofa Nansena však nepřesvědčil. Poté se zaměřil na chystanou Byrdovu výpravu. Byrd o nezkušeného nadšence původně rovněž nestál, po sérii dopisů jej nakonec pozval na Nový Zéland, což mělo Vojtěcha odradit. Protože snílek z Čech se schůzkou u protinožců souhlasil, Byrd ji odvolal. To však již Vojtěcha nezlomilo, na Nový Zéland dorazil ještě dřív než Byrdova výprava. Po několikerém odmítnutí admirál nakonec podlehl a tvrdohlavého historika zařadil do výpravy - jako topiče na zásobovací lodi Eleanor Bolling. Loď vyplula 1. prosince 1928, tři dny po Vojtěchových sedmadvacetinách.
Ačkoli na dobrodružnou výpravu vyrazil s touhou po vědecké práci, spokojil se s vysilující dřinou v kotelně, kterou později vyměnil za místo stewarda. Při vykládání zásob 27. ledna 1929 konečně stanul jako první Čech na území Antarktidy. V únoru 1929 byl poslán do výcvikového tábora psovodů v novozélandských Alpách. Do Antarktidy se pak znovu dostal až počátkem následujícího roku. Po zamrzlém moři vozil na saních náklady ze zásobovací lodi do základny Malá Amerika. Naposledy pobyl v Antarktidě tři dny v únoru 1930, kdy odvážel poslední obyvatele Malé Ameriky na loď.
Po návratu do Československa Vojtěch studoval, trénoval a snažil se sehnat prostředky na vlastní polární výpravu. Dokonce si pořídil i letadlo a právě se chystal s profesorem Alešem Hrdličkou studovat polární klima a geologii na Aljašce. Osud však rozhodl jinak - při projížďce kánoí na Labi u Sadské se v srpnu 1932 Vojtěch převrhl a po úderu do hlavy utonul. V témže roce vyšla jeho kniha Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem, která se stala bestsellerem.
- Antarktida zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2942/294150.jpg
- Antarktida zdroj: www.wikipedie.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/638/63758.jpg
Vojtěch byl mnohdy považován za umanutého amatéra s přezdívkou „donkichot vědy“, dostalo se mu však i řady poct. Za prokázané služby byli na Byrdův návrh všichni členové expedice vyznamenáni Zlatou medailí Kongresu USA. Tato medaile, která je nejvyšším americkým civilním vyznamenáním, se uděluje od roku 1776 a Vojtěch je jediným Čechem (v roce 2003 byl obdobným způsobem, avšak jinou formou oceněn bývalý český prezident Václav Havel) a jedním z několika málo cizinců, kteří jí byli oceněni.
V září 2001 mu v rodných Skřivanech odhalili bustu, o několik let dříve dostala jeho jméno česká soukromá polární stanice na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy. A nakonec se vytrvalý nadšenec dostal i do kosmu - v roce 1999 po něm astronomové pojmenovali planetku číslo 5425. „Byl výborným typem muže a prokázal vlastnosti, jimiž vynikal v naší výpravě. Byl chloubou své vlasti,“ prohlásil po jeho smrti Byrd.