Architekt Karel Tuza získal se svými spolupracovníky již šestkrát ocenění Stavba roku. Stavby projektované jeho domovským ateliérem A PLUS patří k takzvanému high-stylu, výrazovému prostředku, který využívá surové konstrukce jako výtvarného prvku. K úspěšným a zásadním stavbám tohoto týmu patří například nová budova Moravského zemského archivu, Stavba roku 2008. O oceněných stavbách, high-tech stylu, ale i památkářích a vnímání moderní architektury v historickém kontextu hovořil Karel Tuza v pořadu Před půlnocí ze 17. února. V brněnském studiu ho přivítala Nora Janečková.
„Město není skanzen, ale živý organismus,“ říká architekt Karel Tuza
Za kterou stavbu jste získal poprvé ocenění Stavba roku?
Byla to pro nás průlomová a převratná stavba, protože jsme pronikli do širšího povědomí. Šlo o bankovní dům v Brně na České tehdy pro Agrobanku. Dodnes jsem na tuto stavbu pyšný, přestože budova banky už není v takovém stavu, jako když ji provozovala Agrobanka.
Jaký to byl pocit, když jste se o ocenění dozvěděli?
Pocit to byl ohromný, bylo to zadostiučinění a potvrzení správnosti naší cesty. Rád bych ale hned na začátek vysvětlil, proč říkám „naší“. Není to plurál majestaticus. Jen pokládám za naprosto fér mluvit o všech stavbách i za mé zcela zásadní spoluautory Jaromíra Černého a Petra Uhlíře.
Když jste získávali tato ocenění, měli jste tušení, že skutečně vyhrajete?
Ocenění Stavba roku jsme dostali celkem šestkrát. U většiny staveb, za kterými jsme si stáli myšlenkově, výrobou atd., jsme si byli dost jisti, i když to zní suverénně. Samozřejmě byly i takové stavby, které v této soutěži neuspěly.
Víte, proč některé vaše stavby neuspěly?
To vím jednoznačně. Prostě tam byly lepší stavby.
Hlásíte se ke stylu high-tech. Můžete vysvětlit, co je to high-tech?
Odpověď není tak jednoduchá. Jedna z definic je, že se jedná o strojovou estetiku. High-tech je jeden ze stylů moderní architektury. Nicméně základní vysvětlení tohoto stylu je, že pracuje s obnaženou nosnou konstrukcí, kterou svým tvarováním a detaily povyšuje na estetickou funkci. High-tech obnažuje konstrukce, přiznává všechny stavební díly (nosnou konstrukci, technické vybavení). Je to nejčistší forma stavění. Kdybych to měl hodně zjednodušit, u domu se nakreslí jen průběh sil (tahy, tlaky, ohyby) a obalí se materiálem.
Samozřejmě k tomu, aby se stavba mohla nazývat high-tech, musí splňovat další kritéria. Musí využívat nejmodernější materiály i strojové postupy.
Je v současné době high-tech stále tím hlavním stylem architektury?
Nikdy nebyl. High-tech, jako ho známe dnes, se datuje od 70. let minulého století a vznikl jako reakce na fádnost internacionálního stylu. Internacionální styl jsou hladké skleněné hmoty. A na to se tedy rozhodli reagovat pánové v uskupení Team 4 v Anglii cestou high-tech. (Uskupení je reprezentováno takovými jmény jako Norman Foster, Richard Rogers, Renzo Piano, Nicholas Grimshaw, Jean Nouvel.)
Takový typický příklad high-tech architektury výše zmiňovaných pánů je třeba Centre Pompidou v Paříži nebo Lloydova pojišťovna v Londýně. Londýn je vůbec meka high-tech.
Jaký je váš rukopis? Co je pro váš styl typické?
Je to snahadokonalosti, z které pak vyplývá snaha po naprosto dokonalém řešení detailu. Detail se v našich stavbách stává významným výtvarným prvkem. Někdy je na detailu vystavěna celá koncepce, výtvarný názor. Pracujeme s kovem, ocelí, ale i tradičními materiály, jako je keramika a někdy i beton, které některé stavby doplňují. V zásadě ale využíváme zvláštní vlastnosti oceli, že ji můžeme použít jako tahový materiál. To jsou některé naše zavěšené konstrukce.
Můžete charakterizovat některé vaše stavby? Jednou z oceněných staveb je budova Jihomoravské plynárenské, co je pro ni typické?
Je to jasné přihlášení se ke geniu loci, kdy se jasně říká, že tam byla plynárna a skladoval se plyn. Z jiného soudku je stavba České zemědělské a potravinářské inspekce v Brně v Pisárkách, noblesní čtvrti, která utrpěla několik brutálních stavebních zásahů. V tomto případě jsme potřebovali velkou hmotu zformovat tak, aby z ulice vypadala jako funkcionalistická vila. Nakonec tato budova ve stylu high-tech genius loci Pisárek neporušila.
Charakteristickým výtvarným prvkem u této budovy je sklobeton, skleněné tvárnice. To je materiál, který byl natolik zvulgarizovaný, že ho slušný projektant už ani nechtěl použít. Přitom je to materiál, který funkcionalisté uměli používat s neobvyklou noblesou.
Jak pracujete s původním zázemím, kde má budova vzniknout? Jak pracujete s okolní krajinou?
To je otázka kontextu. Kontext je třeba pochopit, je třeba se zamýšlet nad geniem loci. Musíme myslet na to, čeho chceme dosáhnout, co chceme stavbou dále docílit. Pak záleží, jak s kontextem naložíme. Dá se s ním bojovat nebo se mu dá vyhovět. Neexistuje obecná poučka, co je lepší. My jako A PLUS ovšem nejsme rádi krotcí vůči kontextu.
Třeba u Moravského zemského archivu vznikla jedna záležitost, která je téměř mystická. Archiv je součástí širšího univerzitního kampusu v Brně Bohunicích, jde o území asi 35 hektarů. Při archeologickém průzkumu se zjistilo, že na budoucím místě archivu jsou pozůstatky nejstaršího zemědělského osídlení brněnské kotliny. Je to asi 5000 až 4900 let před naším letopočtem, kdy tam hospodařili první rolníci. Potvrzují to nálezy zbytků pecí na chleba, kůlových domů o rozměrech až 35 krát 6 metrů, různé sekeromlaty atd.
Základní kámen Moravského zemského archivu jsme připravili v high-tech stylu. Je to skleněný kvádr, ve kterém je pomocí nějaké moderní technologie napsáno: ad fontes moraviae. A na tento high-tech skleněný kámen se klepalo sekeromlatem z mladší doby kamenné. Mystičnost té chvíle tam zachvátila dost lidí, kteří pro to měli buňky.
Jaká je pro vás architekty spolupráce s památkovými ústavy?
To je problém, který nelze vyřešit, ale který se musí stále řešit. Jsou památkáři, kteří by nejraději konzervovali. To je konzervátorský přístup. A jsou památkáři, kteří připouštějí volnější tvorbu.
Nelze generalizovat. Všechny přístupy jsou přirozené, relevantní, je to neustálý boj. Památkáři mají svou nezpochybnitelnou roli, protože kdyby se to úplně pustilo z řetězu, mohlo by dojít k opravdu vážným škodám. Na druhé straně jako výkonný projektant někdy nechápu, proč jsou některé věci chráněny s větší či menší vehemencí.
Ovšem rozumím tomu, respektuji to, musí to tak být. Výsledný efekt musí vyjít z odborné diskuze. A památkáři jsou většinou kunsthistorici, kteří toho vědí tisíckrát více než my, kteří umíme domy jenom nakreslit a postavit.
Jak se díváte na kombinaci různých slohových prvků? Jak vnímáte moderní budovu postavenou uprostřed historického města? Jak vnímáte tento „střet“? Je to něco kontroverzního?
Kdybych řekl, že je to kontroverzní, popřel bych celé naše směřování. Dokonce bych řekl, že budova musí vyjadřovat dobu, ve které vznikla. Jsem ortodoxně proti historizujícím tendencím a proti přizpůsobování se kontextu.
Problém je, že moderní architektura, která musí doplňovat všechno, co v místě vzniklo, musí být dobrá. Mezi veřejností i řadou památkářů je zakódována řada průšvihů, a aby nedošlo k prohloubení těchto průšvihů jsou a priori proti moderní architektuře. Ne všichni, ne všude.
Nesmíme se dívat na město jako na skanzen, ale jako na živý organismus. Budovy nebyly stavěny, aby přetrvaly věky, ale aby sloužily. A jestliže si doba vyžaduje něco jiného, musím tomu vyhovět. Umíte si představit, že by byl konzervátorský památkářský přístup uplatněn proti Santinimu, takže by nemohl dostavět gotické stavby v barokním slohu. To nejde.
Přímo v centru Brna byla postavena moderní budova obchodního domu OMEGA. Jak vnímáte tento architektonický záměr?
Oba autory, majitele firmy Kuba - Pilař, velmi uznávám (například za knihovnu na filozofické fakultě v Brně), jsou to mimořádně schopní lidé. Nicméně zrovna Omeze vyčítám, že na první pohled nepoznám, co to je. Také vím, že ze stran odborné veřejnosti jsou na tento obchodní dům velmi rozporuplné, kladné i záporné, názory. Ukáže až čas.
Autorskou licenci na název domu má můj přítel Svaťa Žampa. Ten Omeze říká maximální kolumbárium. Prostě v okýnkách budovy ty urny vidí. Ale to říkám přátelsky.
Jak vnímáte architektonický „počin“ na brněnském náměstí Svobody?
Asi máte na mysli dlažbu atd. I přes svou mimořádnou smířlivost, která přišla s věkem, bych řekl, že je to extrémně ztracená příležitost. Troufám si dokonce tvrdit, že je to pro město Brno ztracená příležitost na několik desítek let. Platí-li, že se město má rozvíjet od středu, musí ve středu města dojít k nějakému silnému impulsu. Vydláždění náměstí Svobody naprosto nevhodným formátem z mrákotínské žuly, navíc kamenicky špatně, pokládám za ztracenou příležitost. Každý den na cestě z práce nebo do práce si to uvědomuji.
Měli jsme vizi, že se náměstí Svobody musí řešit velkoryse. Všechny domy budou potřebovat zásobování. Tak by se uprostřed náměstí vytvořilo něco jako pyramida v Louvru a pod ní podzemí. Uprostřed náměstí by tak byl jasný bod, který by říkal: tady jsem já, konec 20. století zcela sebevědomého města Brna. Také by tím zmizely z náměstí zásobovací auta.
Jaký styl máte nejraději, kloníte se k funkcionalismu?
V Brně se nejde neklonit k funkcionalismu. To je štěstí a současně prokletí všech, co znají Brno, protože málokdo se dokáže z postupů a dokonalosti funkcionalismu vymanit.
Osobně funkcionalismus velmi prožívám, jakkoliv po roce 1948 došlo k obrovské vulgarizaci principů funkcionalismu. Takže jedna nebo dvě generace mají funkcionalismus spojený s rovnými plochami.
Lidé už stavěli z hlíny, betonu, kamene, skla atd. Je možné, že se objeví, nový převratný materiál? Nebo zůstaneme věrni klasice?
Jestli nový nebo převratný nevím. Vím ale, že se experimentuje s domy ze slámy. Nepochybně půjde také o umělé hmoty, lamináty. Třeba ve Future Systems používali umělé hmoty úplně běžně na obálky svých budov.
Zmínil jste Future Systems. Myslíte, že je ještě možné postavit knihovnu podle návrhu Jana Kaplického?
Pouštím se na tenký led. Jednak si myslím, že to nejde. Nemám k tomu žádné informace, přímé důkazy, ale všechny indicie naznačují to, že projekt není hotový. A bez Jana Kaplického to nejspíše není možné, ani kdyby se peníze sehnaly. Další věc je, že se z návrhu na novou Národní knihovnu stalo politikum. Všichni jsme přestali uvažovat k věci. K této otázce už není možné diskutovat věcně.