Praha - Jan Otčenášek, významný český prozaik a autor novel a románů z doby okupace a Února 1948, filmový a televizní scenárista, autor rozhlasových her, jeden z výrazných tvůrců poválečné prózy, zemřel v Praze 24. února 1979 v nedožitých pětapadesáti letech.
Zemřel spisovatel a scenárista Jan Otčenášek
Otčenášek se narodil roku 1924 v Praze v rodině truhláře. Studoval na obchodní akademii, kde roku 1943 maturoval. V roce 1944 byl totálně nasazen do továrny na letecké motory Avia v Čakovicích. Koncem války se Otčenášek zapojil do ilegálního hnutí mládeže ve skupině Předvoj. Po skončení války začal studovat estetiku u J. Mukařovské na pražské filozofické fakultě. Studia po necelém roce z rodinných důvodů zanechal. V letech 1947 až 1952 pracoval jako účetní ve spolku pro chemickou a hutní výrobu. Od roku 1952 působil ve Svazu československých spisovatelů.
V šestatřiceti letech se stal spisovatelem
Až rok 1960 znamenal obrat v jeho kariéře, kdy se rozhodl pro svobodnou dráhu spisovatele z povolání. Po třinácti letech, v roce 1973, opustil nejistotu umělce na volné noze a začal pracovat jako dramaturg filmového studia Barrandov.
Jan Otčenášek publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Plamenu, Rudém právu aj. Je autorem řady filmových a televizních scénářů (např. Byl jednou jeden dům). Debutoval budovatelským románem Plným krokem (o boji dělnického kolektivu za splnění dvouletky). Osvědčil se v něm hned napoprvé smysl pro konkrétnost uměleckého obrazu a pro živě cítěnou a napsanou postavu. Tento román se tak zařazuje k nejlepším prózám budovatelského žánru.
Otčenášek významně zasáhl do rozvoje poválečné prózy románem Občan Brych (1955 - zfilmováno). Autor do středu dění položil téma osobního rozhodování váhajícího hrdiny zda přijmout či odmítnout současné politické uspořádání. Závěr vyzněl jako souhlas s novým režimem. Tato próza obohacovala současnou literaturu o prvek psychologické povahokresby postihující vnitřní postoje mladého intelektuála.
Boj perem proti okupaci a nelidskosti fašismu
Další Otčenáškova próza nese název Romeo, Julie a tma (1958). Je to ztvárnění křehkého komorního příběhu studenta Pavla a židovské dívky Ester, kde se autorovi podařilo adekvátně postihnout nelidskost fašismu. Příběhem, charaktery postav i konfliktem proniká Otčenášek hluboko do totalitní doby. K protektorátu se Otčenášek vrací románem Kulhavý Orfeus (1964). Vyjadřuje v něm dobu v níž dozrávala jeho generace, klade a zodpovídá otázky svobody, činu, světonázorové orientace.
Doba okupace je jakýmsi katalyzátorem hodnoty lidských povah. Prózy Občan Brych, Romeo, Julie a tma a Kulhavý Orfeus spolu vzájemně souvisí problematikou mládeže na sklonku války a v prvních poválečných letech. Některé postavy skutečně přecházejí z jednoho díla do druhého (např. Pavel z novely Romeo, Julie a tma se objevuje i v Kulhavém Orfeovi) jiné si vzájemně korespondují jako společenské typy a vytvářejí tím kontinuitu Otčenáškovy tvorby.
Na přelomu 60. a 70. let Otčenášek tematicky vychází ze současnosti . V satirické novele Mladík z povolání ironizuje přemíru erotické problematiky. V románu Když v ráji pršelo, i v některých televizních inscenacích, usiluje o podání obrazu spojením milostného motivu s činorodou prací. Otčenášek pokračuje v linii klasické socialistické prózy, osobitě ji rozvíjí, vytváří svou tvorbou základní ideově-umělecké hodnoty v oblasti prózy v poválečné literatuře.