V sobotu 4. dubna kolem páté hodiny odpoledne dosedne na ruzyňskou ranvej Air Force One amerického prezidenta Baracka Obamy. Státnická návštěva takového formátu obnáší přísná a pečlivá bezpečnostní opatření a žádá si nejpřesnější organizaci. Za Pražský hrad tento nelehký úkol řeší ředitel odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky Jindřich Forejt. Na úskalí protokolu, průběh uvítacího ceremoniálu a samozřejmě na samotný program amerického prezidenta se v pořadu Před půlnocí z 2. dubna ptal Jiří Václavek.
„Obamova návštěva přináší větší nároky,“ říká hradní ceremoniář Jindřich Forejt
Je pro vás návštěva amerického prezidenta stres, nespíte, nebo jste ve svém živlu?
Mám to výjimečné štěstí, že dělám práci, která mne baví, kterou dělám nejen s pečlivostí, ale i rád. Pochopitelně každá návštěva hlavy státu s sebou nese určité nároky. Návštěva prezidenta Spojených států amerických pak přináší nároky „trochu“ větší než u jiných prezidentů nebo u korunovaných hlav. Takže poslední dny a vlastně i hodiny, než jsem sem přišel, jsem trávil nad psacím stolem a dával jsem dohromady poslední detaily k návštěvě, která začne v sobotu 4. dubna pozdě odpoledne.
Jaké detaily to byly?
Než jsem přišel sem, řešil jsem detaily týkající se příletu prezidenta Obamy a jeho doprovodu, týkající se letiště, týkající se prvního kontaktu s představiteli České republiky, tedy panem prezidentem a jeho manželkou.
Před půlnocí (zdroj: ČT24)
V čem je jiná návštěva amerického prezidenta než návštěvy ostatních hlav států? Ve větších bezpečnostních opatřeních, větších nárocích americké strany?
Každé hlavě státu se dostává stejného přivítání. Každý nejvyšší představitel jakékoliv země je považován za hosta státu. Tudíž určité aspekty jsou vždy totožné - uvítací ceremoniál, procedura, s kterou zacházíme s tím nebo jiným bodem programu.
U amerického prezidenta jsou odlišnosti v bezpečnosti, v logistice. Je zde o trochu větší tým, než běžně přijíždí, což klade nároky na přepravu a pohyb těchto osob. A pochopitelně jsou tady detaily, které se jindy neřeší, které jindy nehrají takovou roli.
Můžete být klidně konkrétnější. Jaké detaily?
Třeba pozornost médií. I to, že jste mě sem dnes pozvali, koneckonců odráží zájem novinářů o návštěvu prezidenta Obamy. A vaše pozornost, která je zároveň pozorností veřejnosti, se bude týkat opravdu každého kroku, který prezident Obama, jeho manželka i členové doprovodu v České republice učiní.
Kolik lidí připravuje na Pražském hradě tuto návštěvu? Je to větší počet lidí, než je běžné?
Dnes jsme měli od rána dvě koordinační schůzky. Jedna se týkala programu prezidenta Obamy a druhá se týkala programu jeho manželky. Na každé z těchto schůzek se sešlo poměrně mnoho osob. Procházeli jsme každý detail z hlediska protokolární, tiskové služby, z hlediska hradní policie, bezpečnosti. Pokoušeli jsme se vzpomenout si na veškeré drobnosti, aby vše zaznělo a nic nezůstalo v pozadí. Neodvážím se ale říci přesný počet lidí. Určitě to ale je několik desítek osob.
Jaký bude program manželky prezidenta Spojených států Michelle Obamové a první dámy Česka Livie Klausové? Budou se pohybovat jen na Pražském hradě, nebo, jak uvedla ČTK, je pravda, že Michelle Obamová chce navštívit židovskou čtvrť?
Program Michelle Obamové bude oficiálně vyhlášen zítra dopoledne. Nerad bych to ohlašoval předem, protože se to může ještě upravit, lehce pozměnit. Nebude snad ale vadit, když prozradím, že paní Klausová chce v rámci dopoledního nedělního hradního programu ukázat paní Obamové něco z historie a tradic Pražského hradu.
Jak je finančně náročné zabezpečení takovéto návštěvy?
Aspektů je několik. Rozpočet na návštěvu schvaluje vláda, respektive je hrazen z příslušného rozpočtu ministerstva zahraničí. Jsou to náklady spojené s ubytováním, s transportem, s bezpečností. Nedokáži teď vyčíslit všechny náklady, které se týkají pořádkových, bezpečnostních nebo dopravních sil, zabezpečení parkování, letecké zóny. Předpokládané náklady se od reálných nakonec liší a byla by to spíše otázka na kolegy z Ředitelství ochranné služby, kteří s tím mají větší zkušenosti.
Opravdu hodně obecně řečeno: je to částka, která odpovídá významu návštěvy. Nicméně konkrétní sumu bych nerad uváděl.
Prezident Obama má přistát na Ruzyni v 16:30 v sobotu, přivítá ho prezidentský pár i předseda vlády v demisi Topolánek. Není to úplně běžné složení. Například když přiletěl prezident Bush, vítal ho ministr zahraničí, kancléř prezidenta a velvyslanec USA v České republice. Proč je to tentokrát jinak?
Prezident Václav Klaus přivítá Baracka Obamu, který přilétá do České republiky na návštěvu, která je částečně bilaterální a částečně multilaterální. To znamená, že v neděli dopoledne se setká s premiérem a prezidentem a odpoledne se zúčastní summitu Spojené státy americké - Evropská unie. Tudíž jde právě o jiný druh návštěvy, než jakou před dvěma lety vykonal George Bush ml.
Doufám, že přítomnost pana prezidenta na letišti v letošním roce diváci ještě jednou zažijí při návštěvě papeže. Není to až tak ojedinělé. Známe tento model, kdy prezident republiky jede přivítat svůj protějšek jako první občan této země, a projevit mu tím úctu.
V dnešní době je téměř vše o rychlosti a platí to i o protokolu, ceremoniálu. První kontakt hlavy státu proto většinou bývá právě s velvyslancem, reprezentantem Kanceláře prezidenta republiky a náměstkem ministra zahraničí. Většina hlav států potom odjíždí z letiště rovnou na Pražský hrad, kde se v rámci uvítacího ceremoniálu potká i s prezidentem. Tentokrát to tak nebude.
V sobotu večer čeká Baracka Obamu soukromý program. Už jste vybrali restauraci, kde americký prezident stráví večer? Mluvilo se o restauraci s pěknou vyhlídkou na Prahu.
Určitě nikdo nečeká, že vyndám z kapsy listinu, kde bude několik tipů. Mohu jen konstatovat, že si prezident Obama a jeho žena přejí strávit soukromý večer po velmi náročném programu v Londýně i po náročné cestě do Evropy, aby byli připraveni na velice náročný nedělní program.
Oficiální program začne časně ráno v neděli. Přibližte, co se bude dít na Pražském hradě?
Začínáme v půl deváté. Prvním bodem programu je „uvítací ceremoniál s vojenskými poctami“. To je víceméně státní akt, kdy ozbrojené síly, zvláštní ozbrojená jednotka a Hradní stráž prokazují hostu nejvyšší pocty. Vše za přítomnosti prezidenta republiky, první dámy a členů delegací na obou stranách. To jsou zástupci vlády, velvyslanci a představitelé prezidentské kanceláře. Následuje soukromé setkání prezidentských párů, setkání s předsedou vlády a jednání delegací.
Víte jako hradní ceremoniář, o čem se bude mluvit?
Mým úkolem je zajistit formu. Toto je otázka na obsah.
Zmínil jste uvítací ceremoniál, který budete zítra nacvičovat. Kdo bude na tomto „tréninku“ zastupovat prezidenty?
Nácvik je velmi důležitý pro všechny, kteří se pak zúčastní skutečného ceremoniálu. Je to pro jejich pocit, kdy jasně vědí, jak ceremoniál probíhá, co následuje po čem, kde se kdo pohybuje, kde kdo stojí, kam kdo přichází. Z tohoto důvodu se to dělá s vojenskou přesností.
Této zkoušky se zúčastní jednotka Hradní stráže, zástupci kanceláře prezidenta. A úkol představovat pro tu chvíli toho, komu se podává hlášení a kdo vykonává přehlídku čestné jednotky, připadne mně nebo jednomu ze zástupců náčelníka vojenské kanceláře.
Víte už, jaké bude občerstvení na Pražském hradě v neděli ráno?
Čas programu pro Pražský hrad je rozdělen mezi setkání a delegační jednání, tudíž tam není společenský podnik. Občerstvení tam samozřejmě bude. Bude standardní občerstvení, které se při pracovních jednáních podává.
Standardní také je předání daru prezidenta republiky. Co má Václav Klaus nachystáno?
To je otázka na pana prezidenta. Pan prezident a jeho paní věnují výběru daru velkou pozornost. Je to jedno ze soukromých tajemství. Ale ty, kteří hledají odpověď na tuto otázku, bych mohl navést - při výměně darů při státních aktech paní Klausová i pan prezident vybírají dary, které reprezentují klasické české výrobky.
Liší se takovýto ceremoniál země od země. Je v Německu, v Česku, ve Francii pokaždé jiný? Nebo existují nějaké svorníky - mezinárodní pravidla?
Národní pravidla bezpochyby existují. Pak tam jsou dílčí národní specifika, na které jsou hosté, respektive jejich týmy upozorňováni. Jedná se o zdvořilost, o projevení úcty k národnímu symbolu, což může být v každé zemi jinak.
Skutečně jednotným prvkem je, že všem hlavám států bez rozdílu z jak velké nebo důležité země přicházejí, se dostává stejného druhu přivítání. Dává se jim najevo, že jsou si všichni rovni.
Jak se vyvíjel ceremoniál přímo na Pražském hradě? Je rozdíl mezi tím, jak byly přijímány hlavy států za prezidenta Masaryka a dnes?
Těch devadesát let, které má za sebou republika, má za sebou i hradní ceremoniál, který vznikl pár týdnů poté, co se na mapě světa objevilo Československo. Prvním ceremoniářem byl Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, což je asi všeobecně známo. Není až tak známo, že ve své funkci pobyl poměrně krátkou dobu a že jeho odchod způsobily spory s prezidentem Masarykem právě o charakter hradního ceremoniálu. Mně je sympatičtější jeho postoj k tvorbě ceremoniálu v době, kdy byl protokol (ceremoniál, etiketa) spojován spíše s dobou před rokem 1918. Dnes se na to můžeme dívat s úsměvem.
Ceremoniál se vyvíjí. Hlavy států byly přijímány jinak za první republiky a jsou přijímány jinak dnes. Je tam ovšem spousta prvků, které jsou stejné, které se vyvinuly v roce 1919 a které navazují třeba i na starší tradici.
Co je takový typický tradiční prvek, který se ve vítacím ceremoniálu zachoval do dnešních dnů?
Je to v rámci vojenského přivítání, přítomnosti Hradní stráže, což bylo sepsáno už za prezidenta Masaryka. Jde o pozdrav vojáků. Během první republiky byli hosté žádáni, aby vojáky pozdravili slavným českým: „Vojáci, nazdar!“. Poté byla doba, kdy se tento pozdrav neužíval. Během posledních let hosté opět takto vojáky zdraví a vojáci odpovídají. Hosty samozřejmě nenecháváme na pochybách, co říkají, takže pozdrav se tlumočí, aby host přesně věděl, jak vojáky pozdravit. Je to velice milé gesto, které odráží kus naší tradice.
Barack Obama prošel v Anglii speciálním školením, jak se chovat ke královně. Prochází podobným školením, co se hradního ceremoniálu týče?
Hlava cizího státu je během těchto ceremoniálů v rukách hlavy státu domácího. Oba dva v té chvíli kooperují. Hostitel ukazuje hostu, kam jít, kde zastavit, jaké gesto učinit. My druhou stranu přesně informujeme, jak bude ceremoniál probíhat, protože je to důležitý státní akt, kde není místo pro improvizace.
Pokud se během ceremoniálu něco nepodaří, je v dnešní době především důležité, jestli si toho všimla nebo nevšimla média. Sám si na žádné pochybení z minulosti nevzpomínám.
S sebou máte takzvaný „minutovník“. Je takováto návštěva skutečně popsána minutu po minutě?
Po žádném člověku nikdonemůže chtít, aby pracoval jako stroj. Minutovník je spíše pomocník, průvodce dny, které nás čekají. Faktem je, že minutovník slouží spíše ke koordinaci větší skupiny lidí. Aby věděli, co se bude kde odehrávat, kdo se čeho účastní, kde kdo má být, v kterém autě se sedí, jak dlouho trvá přejezd z místa A do místa B. Je to prostě pomocník, kterého se vyplatí mít v kapse.
Do jaké míry se daří držet takový minutový plán?
Minutovník je výsledek diskuze. Výsledek toho, co nabízíme a co druhá strana přijímá, co žádá nebo preferuje a v čem jí můžeme vyhovět. Takže je v zájmu obou stran, aby minutovník dodržely. Je to reálný plán, který pomáhá organizovat čas.
Není to nakonec tak, že stojíte za hlavami států a naznačujete, že už je čas?
Oblíbený vtip někdejšího bulharského ministerského předsedy Simeona Sakskoburggotskiho byl: Jaký je rozdíl mezi teroristou a ceremoniářem? S teroristou můžete vyjednávat.
Naším úkolem skutečně je, a každý to ví a chápe, aby se to plánu přiblížilo co nejvíce. Pochopitelně s tím, že respektujeme všechno, co se může během návštěvy stát. Koneckonců jsme lidé, a kdyby všechno klapalo strojově, jak se to napíše, nikdo by u toho ani být nemusel.
Michelle Obamová při návštěvě anglické královny královnu objala. Podle médií to bylo faux pas?
Vždy záleží na rozumné míře zvyklostí, které si přinášíte z vlastní země, při konfrontaci se zvyklostmi země, kterou navštěvujete. Pokud přicházíte ze země, kde je tělesný kontakt odrazem vaší důvěry, náklonnosti, projevem přátelského gesta, je to v pořádku. Platí to ovšem do chvíle, kdy se potkáte s někým v prostředí, kde podobné gesto vyvolává spíše rozpaky.
Tím nechci říci, že je to šité na míru situaci, kterou jste zmínil. K tomu mohu pouze poznamenat, že to paní Obamová určitě udělala v dobré vůli. Určitě to nebylo úplně standardní, ani v médiích se to často nevidí, a proto to upoutalo pozornost.
Dovede si podobné faux pas představit na Pražském hradě?
Kdybych se měl děsit všeho, co může nastat, svou profesi bych dělat nemohl.