Praha - Ministr financí Miroslav Kalousek sice vydržel na seznamu kandidátů do nové překlenovací vlády jen pár hodin, ale jako zkušený intrikán už rozehrává další dějství svého politického dramatu. Ve své kariéře sice rezignoval již čtyřikrát, přesto v politice slaví úspěch. Nyní přemýšlí o své budoucnosti a bude o ní přemýšlet až do konce května, kdy budou mít lidovci volební sjezd. Až po něm hodlá Kalousek oznámit své politické plány. Dnes by se zdálo, že Kalousek patří k nejschopnějším politikům Česka, ale jeho politickou kariéru za posledních 16 let lemují i sebevražedné pády. Nicméně vždy se dokázal vzchopit a vrátit zpět na politické výsluní.
Kalousek má jedinečnou schopnost - cokoliv přežít
Miroslav Kalousek se veřejnosti představuje v roce 1993 jako ekonomický náměstek ministra obrany Antonína Baudyše. V křesle náměstka vydrží celých pět let. „Tehdy se říkal takový vtip, že na ministerstvu obrany se střídají lidovečtí ministři, ale Kalousek že zůstává,“ komentuje Kalouskův pobyt na ministerstvu Jiří Payne (ODS), který s ním v letech 1996-1997 spolupracoval také jako náměstek ministra obrany.
Kalousek měl na ministerstvu na starosti rozpočet a akvizice, s čímž souvisí i spekulace o jeho roli při nákupu nefunkčních padáků či při údajných machinacích okolo Štábního informačního systému. Nesrovnalosti se na veřejnost dostaly i ohledně výměny stíhaček za vrtulníky nebo v případě plánu prodat tanky do Alžírska. Kalousek přes všechna podezření nakonec zůstává čistý, jeho odpovědnost prokázána nebyla. „Vnímám to jako období, kdy jsem velmi tvrdě čelil tomu, aby neměla navrch ta či ona průmyslová lobby, ty či ony průmyslové zájmy,“ komentuje své působení na obraně Kalousek. Jiří Payne se domnívá, že toto období nebylo úplně v pořádku: „Kdybych měl zhodnotit celé to období, řekl bych, že to je období, kde veřejné zakázky nepodléhaly pravidlům, která by člověk mohl nazvat férovou soutěží.“
Z obyčejného poslance KDU-ČSL klíčová osobnost české politiky
Do vysoké politiky se Kalousek vyšvihl v roce 1998 coby lidovecký poslanec. Postupně se dostává na výsluní a nakonec v listopadu 2003 nahradí v křesle předsedy strany Cyrila Svobodu. O dva roky později, v roce 2005, se dokonce podílel na odstranění samotného premiéra Stanislava Grosse. „I když na jednu misku vah vedle své vlastní osoby položíte i účetní hodnotu nevěstince paní Barkové, pořád nemáte takovou hodnotu! A není prostě fér brát osud České republiky jako rukojmí svých osobních problémů, protože pokud to uděláte, zůstane tady jenom opravdu ten bordel!“ Tak Kalousek vystoupil 1. dubna 2005 při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse.
Jindřich Šídlo, komentátor
„On do té politiky přicházel jako trochu poškozené zboží… Mám takovou teorii, že to má cosi společného se změnou image. On předtím byl takový vousatý chlapík se starým modelem brýlí. A pak se z něj stal uhlazený, oholený elegán s manažerskými brýlemi a bylo jasné, že míří hodně vysoko v KDU-ČSL.“
„Miroslav Kalousek má jedinečnou schopnost cokoliv přežít. Vždycky v situaci, která vypadá úplně bezvýchodně a která vypadá, že v té politice bude muset úplně skončit, tak z ní většinou vychází silnější, než byl předtím.“
Za Grossův byt ale zaplatil i sám. Vyšlo najevo, že podivnými okolnostmi je opředen i byt jeho manželky. V hlavní roli byla směnka na 6,5 milionu korun, díky které Kalouskova žena získala byt po smrti bratra vlastně zdarma. A za bytem stál úplně na počátku Kalouskův kamarád, zbrojař Háva. Trochu moc náhod najednou, které Kalousek vysvětluje jediným - bylo to dědictví.
A nakonec - vůbec nejslabší moment Kalouskovy politické dráhy
Povolební vyjednávání s ČSSD o vládě, která by se opírala o hlasy komunistů, mu zlomilo vaz coby předsedovi lidovců. Přesto, že ještě v dubnu 2005 odmítal jakoukoliv spolupráci s KSČM, stačilo, aby volby v červnu 2006 skončily patem, a Kalousek náhle přistoupil na jednání se sociálními demokraty o vládě s komunisty v zádech. Sám Kalousek tento okamžik hodnotí jako jeden z nejtěžších: „Ano, nejtěžší okamžik byl tento. Protože to bylo nesmírně těžké a ta cena byla obrovská. I když samozřejmě ten výsledek, který jsem si od toho sliboval, ten vyšel.“
Kalousek tak tehdy po volbách překazil vládu v režii ODS a ČSSD a zaplatil za to daň - v srpnu 2006 rezignoval. Vzápětí je ale zpátky, a znovu ještě mocnější než předtím. Premiér Topolánek si jej vezme na ministerstvo financí a Kalousek to dotáhne až k titulu nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských ekonomik roku 2008.
GALERIE
Jiří Payne