Paříž - Dlouhá staletí se jídlo na delší čas uchovávalo pomocí nasolování, uzení, máčení v alkoholu či octu nebo jinými metodami. Žádná z nich ale potraviny nezachovala dlouhodobě čerstvé. Popud k objevení způsobu, jak uchovat jídlo delší čas čerstvé, vyšel z armády: v roce 1795 vypsal pozdější francouzský císař Napoleon Bonaparte odměnu tomu, kdo to dokáže. A to se 15. května 1809 povedlo francouzskému vynálezci Nicolasi Appertovi, který vyvinul metodu konzervace potravin na základě kombinace jejich uskladnění v hermeticky uzavřené nádobě a tepelné sterilizace. První konzervy ale nebyly plechové, ale ze skla.
První konzerva otevřela jídlu nové obzory
Konzervy se staly nezbytnou součástí vybavení mnoha profesí
Od té doby si tento revoluční vynález rychle razil cestu světem. Konzervy se staly nezbytnou součástí vybavení cestovatelů, vojáků či mořeplavců, snadno pronikly i do obyčejných domácností. Na úspěch konzerv pak navázaly tlakové nádoby na spreje a plechovky s nápoji. S nástupem umělých hmot, mrazniček i nových konzervačních postupů sice konzerva postupně ztratila své výjimečné postavení, ve své době ale otevřela jídlu nové obzory. Podle Apperta se nazývá proces appertizace čili tepelné sterilizace potravin uzavřených v neprodyšných obalech.
Plechová konzerva se ukázala býti lepší než skleněná
Klasickou „plechovou“ konzervu vymyslel ještě v roce 1810 Francouz Petr Durand (též známý podle svého francouzského jména Pierre Durand), který žil v Anglii. Králi Jiřímu III. předložil k posouzení místo sklenice pocínovanou železnou konzervu. Ukázalo se to jako dobrá volba: plech byl odolnější, snáze se s ním pracovalo při výrobě a přitom šlo plechové konzervy utěsnit stejně dobře jako lahve, ne-li lépe. Před korozí chránila plechovky vrstva cínu. Durand ovšem sám konzervy nevyráběl. Výroby se v roce 1812 ujali John Hall a Bryan Donkin, kteří si otevřeli první komerční továrnu na konzervy.