Praha - K nejtragičtějšímu požáru v historii Československa i České republiky pravděpodobně došlo 1. listopadu 1984. V hořícím Ústavu sociální péče v Měděnci na Chomutovsku tehdy zahynulo 26 mladých žen, vesměs bezmocných mentálně postižených klientek zařízení. Požár založila jedna z dívek umístěných v ústavu. O tragédii se však lidé nic moc nedozvěděli - například Rudé právo mu věnovalo pouze několik řádek v rubrice z černé kroniky. A mnoho se o něm neví ani dnes, dostupné informace jsou často protichůdné. Současný pohled na událost je také silně ovlivněn úspěšným filmem Filipa Renče Requiem pro panenku, který se však událostí pouze inspiroval.
Nejtragičtější požár v Česku inspiroval Filipa Renče
Podle dostupných informací byla bezprostřední pohnutkou tehdy šestnáctileté (podle některých zdrojů čtrnáctileté) Evy, která požár založila podpálením skříní, bezvýchodnost její situace. Dívka z romské rodiny zažila kruté dětství včetně fyzického týrání a znásilnění vlastním otcem a stala se „problémovou“ a nezvladatelnou. Sociální pracovníci z Chomutova ji tehdy nesprávně umístili do ústavu mezi mentálně postižené dívky, které většinou nezvládaly ani základní úkony.
Podle jedné verze zde dívka čelila nelidskému zacházení a byla „zklidňována“ pomocí léků. Zažila zde i lesbický vztah s jednou z pečovatelek. Podle jiné verze bylo nad síly personálu ji zvládnout, neboť ústav nebyl zařízen na péči o mladistvé delikventy, mezi něž Eva údajně patřila – podle některých informací měla být rváčka a útěkářka, která s oblibou sama týrala postižené dívky.
Liší se i líčení samotného průběhu požáru. Nyní dospělá Eva, která ovšem prodělala změnu pohlaví a žije v psychiatrické léčebně jako muž René, v červnu 2009 v rozhovoru pro Magazín Mladé fronty Dnes řekla, že po založení požáru běžela varovat personál, který jí však neuvěřil. Podle některých svědků události však před založením požárů zamkla své spolubydlící na pokojích.
Z hrůzných následků požárů bývají občas viněni hasiči, kteří však podle dostupných informací neměli příliš šancí. Dřevěná budova vzplála rychle, proti úspěšnému zásahu hrála i odlehlost místa. Navíc v ústavu prý nebyl nouzový východ ani hasicí přístroje. Při požáru prý nejvíce pomohl číšník z nedaleké restaurace, který s nasazením vlastního života z domu vynesl asi 15 dívek.
Minulý režim se o požáru příliš nešířil, za viníky soud označil Evu a několik osob z personálu. Komentátoři se nyní shodují, že největší podíl viny nesou ti, kteří Evu do ústavu umístili. Dívka totiž evidentně patřila do jiného druhu zařízení, nebo se měla léčit. Kromě drsných zážitků z dětství se na jejím chování zřejmě podepsala i transsexualita, která podle odborníků bývá příčinou nezvladatelných depresí, úzkostí i agresivity.