Imre Kertész: Člověk bez osudu - o chlapci, který přežil koncentrák

Budapešť - Dlouhá desetiletí jej nikdo neznal ani v rodném Maďarsku. Když Imre Kertész v roce 1975 publikoval částečně autobiografický román Člověk bez osudu, prošlo to téměř bez povšimnutí. A pak mu v roce 2002 udělili Nobelovu cenu za literaturu, hlavně za tuto knihu, která je křehkým vyprávěním chlapce, který prošel Osvětimí a Buchenwaldem. Tak jako Kertész - spisovatel, překladatel a znalec dějin světového myšlení, který se narodil 9. listopadu 1929.

Kertész: V koncentračním táboře jsem zažil nejsilnější pocit štěstí

„Osvětim je ztělesněním nového pojmu v evropské historii - totalitní diktatury. Totalitářské režimy Evropy 20. století stvořily úplně nový typ lidské bytosti. Přinutily člověka k dosud nepoznané volbě: stát se buď obětí, nebo pachatelem. Dokonce i přežití zahrnovalo kolaboraci, kompromisy, které jste museli dělat, pokud jste chtěli získat větší kousek chleba pro svou rodinu. Tato volba zdeformovala miliony Evropanů,“ říká Kertész.

Pobyt v Osvětimi byl prý pro něj přínosný: „V koncentračním táboře jsem zažil nejsilnější pocit štěstí. Neumíte si představit, jaké to je ležet v táborové nemocnici nebo zažít desetiminutovou pauzu během nepopsatelné práce. Být velmi blízko smrti je také druh štěstí. A pouhé přežití představuje největší myslitelnou svobodu.“

Jeho knihy v četných překladech obletěly svět

Českému publiku je Kertész znám díky románu Kaddiš za nenarozené dítě v překladu Dany Gálové. Autor jej osobně představil v listopadu 1998 v Maďarském kulturním středisku v Praze. Na téma židovské literatury tehdy uvedl, že její odlišnost vnímá v „určitých jemnostech, v pocitu nebezpečí, který pochází z židovského původu“.

Klíčový román Člověk bez osudu je vyprávění židovského chlapce Gyuriho, postavené na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného vyprávění dospívajícího teenagera. Po návratu Gyuri zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám, spíš než pochopení a empatie jej provází lhostejnost až nepřátelství. Podle tohoto románu byl v roce 2005 natočen maďarský velkofilm.

Kromě tohoto díla napsal Kertész další romány, povídky, eseje, hry, překládal literární a filozofické texty Friedricha Nietzscheho, Sigmunda Freuda, Eliase Canettiho, Ludwiga Wittgensteina a dalších.

Narodil se 9. listopadu 1929 v Budapešti. Ve čtrnácti letech jej deportovali do Osvětimi a potom do Buchenwaldu, odkud se vrátil v roce 1945. Po válce dokončil střední školu a po maturitě nastoupil v redakci deníku Világosság jako novinář. Odtud ho v roce 1950 vyhodili, protože deník převzali komunisté. Živil se psaním zábavných divadelních her a muzikálů, později i překládáním z němčiny. Po celou dobu psal a píše své romány, novely, eseje.

Vydáno pod