Český plastický chirurg Bohdan Pomahač má na svém kontě další úspěch. Pod jeho vedením provedli lékaři z bostonské nemocnice první úplnou transplantaci obličeje ve Spojených státech. Je to druhá celková transplantace obličeje na světě. Operovaným byl 25letý stavební dělník Dallas Wiens, kterému před dvěma lety obličej zdeformoval zásah elektrického proudu. S Bohdanem Pomahačem hovořil prostřednictvím telefonického spojení Jiří Václavek ve Studiu ČT24 z 23. března.
„Transplantace obličeje nezpůsobuje záměnu s původním dárcem,“ říká Bohdan Pomahač
Není to poprvé, co máte za sebou úplnou transplantaci obličeje. Jaký je váš pocit z každého takového zákroku? Můžete říct, že i při tak složité operaci získáváte stále větší jistotu?
Ten pocit je kombinace zadostiučinění, štěstí a zároveň obrovské únavy a úlevy. Při každé další operaci získáváme určité zkušenosti a zejména sebejistotu, že jsme schopni takovou proceduru provést. Ale každá ta operace je samozřejmě jiná a má své výzvy.
Kdybyste měl blížeji naznačit, v čem jste díky této transplantaci o krok dál, co by to bylo?
Lépe rozumíme zejména pooperačním problémům pacientů, které se v tomto případě dostaly v podstatě do stavu rutiny. Samotná operace a logistika je ale stále poměrně komplikovaná a specifická.
Rozhovor s Bohdanem Pomahačem (zdroj: ČT24)
Pooperační problémy jsou psychického rázu nebo jde spíše o imunitní reakci organismu na transplantovanou tvář?
Jsou to čistě zdravotní problémy. Psychologické problémy jsme naštěstí u pacientů nikdy neviděli. Zdravotní problémy se vyskytují v souvislosti s operací samotnou a napojením velmi malých cév a také později v souvislosti s potenciální infekcí a rejekcí tkáně.
Mimochodem, jak se teď vede vašemu pacientovi?
Daří se mu výborně. Před pár dny byl převezen z jednotky intenzivní péče na obyčejný pokoj. Prochází se a v podstatě dělá, co potřebuje. My se akorát snažíme dostat jeho léky do patřičných mezí, než ho budeme moci propustit do domácí léčby.
Média přinesla celou řadu informací o samotném zákroku. Co tomuto zákroku předcházelo? Jaká byla příprava?
Začalo to selekcí pacienta. Dallas k nám byl poslán poté, co byl rekonstruován velice základní technikou, která je bohužel standardní při tak rozsáhlém poškození obličeje. V podstatě neměl nic než obnažené kosti potažené kůží od ucha k uchu a od temene až po krk. Náš problém tak od začátku byl v tom, jakým způsobem celou operaci naplánovat, abychom dosáhli nejen estetického, ale i funkčního vzhledu. U některých drobných nervů nebylo jasné, zda jsou vůbec obsažené ve zbývající a poškozené tkáni. Od tohoto bodu jsme museli projít řadu kroků – od přípravy pacienta včetně složitých radiologických a jiných vyšetření až po bod, kdy mohl být postaven na čekací listinu na transplantaci. Tomu se tak stalo v říjnu minulého roku. Takže čekal zhruba pět měsíců, než se našel správný dárce.
Váš pacient každopádně nebude ani po této transplantaci vidět. Je to pro vás zklamání, anebo to byla varianta, se kterou jste před zákrokem počítali?
Počítali jsme s tím, protože návrat zraku momentálně ještě není možný. Tato operace však ponechala možnost rekonstrukce zraku, pokud nějaké techniky budou v budoucnosti možné. Není ale zdaleka jasné, kdy k tomu dojde. Nicméně bude mít víčka a bude schopen potenciálně nové oči chránit, budou mu fungovat.
Padají s každou další transplantací etické výhrady proti tomuto zákroku? Mířím tím k tomu, že pacienti s transplantovaným obličejem údajně ztrácejí svoji identitu.
Myslím, že tyto obavy jsou přehnané. Naše operace je čtrnáctá na světě, i když jen druhá, co se týče celkové transplantace obličeje. Nicméně ze všech operací je jasné, že nový vzhled pacienta v žádném případě nezpůsobuje záměnu s původním dárcem. Pro pacienta, který nemá obličej a nemá prakticky nic, je podoba, i když ne úplně ideální, nebo funkce, i když ne úplně normální, nesmírně moc.
(redakčně kráceno)