Praha – Okupační jednotky sovětské armády odešly z českého území před dvaceti lety, stopy po jejich pobytu jsou však na řadě míst stále dobře patrné. Kontaminovanou půdu i vodní zdroje bude ministerstvo životního prostředí čistit až do roku 2016. Odhadnout celkovou výši škod zatím není možné.
Z pobytu vojsk se Česko dosud nevzpamatovalo
Ačkoli se historici okupací z let 1968 až 1991 dosud příliš nezabývali, jsou lidé, kteří se jí zabývají na vlastní pěst. Aleš Kuneš z Milovic, kde sídlila hlavní správa cizí armády, po odchodu vojsk sbíral pohozené tajné dokumenty. Zaměřil se především na to, jak se sovětská armáda dostala k budovám, které používala. Některé z nich jsou podle Aleše Kuneše postaveny pod cenou, jiné dostali Sověti darem. Škody jen v Milovicích odhaduje na 200 milionů. „Oficiálním číslům příliš nevěřím, jsou přizpůsobena situaci a pojetí, ke kterému sloužily. Bezpochyby jsou mnohem větší,“ podotkl.
Na počátku 90. let, kdy šlo Čechoslovákům především o to, aby okupační vojska odjela, se obě strany dohodly na nulové variantě, Československo navíc dodalo montované domky za 300 milionů korun.
Reportáž Tomáše Vlacha (zdroj: ČT24)
Kasárna, munice, kontaminovaná voda
Kromě známých „vybydlených“ kasáren po sobě ale Sověti zanechali i další problémy, které se dodnes českému státu nepodařilo vyřešit. I přes práci pyrotechniků zůstávají místa s nevybuchlou municí. Čištění kontaminované půdy potom přijde na půldruhé miliardy a bude trvat ještě minimálně pět let. „Jsou kontaminované podzemní vody, dále je kontaminovaná půda a poškozeny jsou i dřeviny, od střeleb a podobně,“ shrnula mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková.
Kolik Rusů zběhlo?
Incidenty spojené s pobytem vojsk si oficálně na československé straně vyžádaly 277 obětí, 103 na sovětské. Zcela neprobádanou kapitolou však zůstávají sovětští dezertéři. Do roku 1989 se ví jen o třech zbězích, jejich jména jsou ale spojena s vraždami při útěku. Je známo, že další dva vojáci dezertovali po převratu. Oba požádali prezidenta Havla o azyl, jeden ho získal, druhého úřady vrátily zpátky. „Další jeho osud nebyl znám,“ poukázal historik Prokop Tomek. Vracet dezertéry nařizovala dohoda z října 1968, která také stanovila, že příslušníci sovětských vojsk spadají výhradně pod pravomoc vlastních soudů.