Od 14. července běží v českých kinech poslední díl potterovské série Harry Potter a Relikvie smrti – část 2. Po deseti letech se tak uzavírá filmový příběh, jehož literární předloha strhla miliony nejen dětských čtenářů na celém světě. Často se hovoří i o tom, že mnohé děti začaly právě díky Harrry Potterovi číst knihy. V souvislosti s tak masovou popularitou a zároveň koncem příběhu čarodějnického učně se jeho autorka J. K. Rowlingová rozhodla v říjnu rozjet speciální portál Pottermore, který by snad měl utišit truchlení nejzapálenějších fanoušků. Český kabát dali knihám i filmům o Harry Potterovi bratři Medkovi, první dva díly a díl čtvrtý přeložil Vladimír, zbytek Pavel Medek. A ten byl také hostem Petra Fischera v pořadu Před půlnocí z 13. července.
„Žádné pokračování Harryho Pottera nebude,“ doufá Pavel Medek
Do překládání Harryho Pottera jste naskočil až od třetího dílu, ale pak to šlo jeden za druhým. Když jste vzal poprvé tu knihu do ruky a přečetl si ji, čekal jste, že se z toho stane takový fenomén?
Musím přiznat, že nečekal, přestože se mi kniha velice líbila. Albatros tehdy ani neměl konkrétní informace, například že půjde o sedmidílnou sérii. (První díl vyšel v roce 1997, v češtině v roce 2000.) Ani se nevědělo, že to bude pokračovat té podobě, v jaké to pokračovalo.
Co se vám na tom nejvíc líbilo?
Líbilo se mi, a podle mě je to i jeden z důvodů, proč to mělo takový úspěch, že to nádherným způsobem skloubilo kouzelný svět s tím naším mudlovským nekouzelným světem. Autorka krásně plynule přechází z jednoho do druhého, z čehož musí mít děti krásný pocit. A navíc, když děti četly ty první díly jako osmileté, devítileté, říkaly si, no pozor, vždyť ten Harry přišel na to, že je čaroděj až v jedenácti, takže co kdyby… Tohle mě na tom zaujalo asi nejvíc.
Když došlo k zfilmování první knihy Harry Potter a Kámen mudrců, mluvilo se dokonce o tom, že to bude natáčet Steven Spielberg. Autorka ale údajně nechtěla, aby se film točil v Americe, takže to nakonec režíroval Chris Columbus. Když jste ten film viděl, měl jste pocit, že to je přesně ta kniha? Některé recenze hovořily o tom, že to je krásně dětské, ale že v knize je vlastně víc.
To bych neřekl. Ten film byl dokonalou ilustrací k té knize. Pro mě osobně pak měl i další následky. Obdivoval jsem výběr herců, ten casting byl úžasný. A když jsem potom překládal další díly, viděl jsem ty postavy v jejich filmové podobě. Protože kdo jednou viděl profesorku McGonagallovou na plátně, už si ji nikdy nedokáže představit jinak. A stejně je tomu u Robbie Coltranea jakožto Hagrida.
- Harry Potter a Relikvie smrti 1. část zdroj: Warner Bros. http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2093/209259.jpg
- Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 zdroj: Warner Bros http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2711/271031.jpg
Jediná postava, která se vám nelíbila, byla, pokud vím, postava Brumbála, respektive ne obsazení, ale herecké pojetí?
Strašně se mi jako Brumbál líbil Richard Harris. A myslím si, že Michaelovi Gambonovi, který ho nahradil od třetího dílu, trvalo hodně dlouho, vlastně až do posledního dílu, než se s postavou sžil a než ji vystihl.
Vesměs se mluví o tom, že ve filmové sérii došlo ke zlomu ve filmovém pojetí ve třetím dílu Harry Potter a vězeň z Azkabanu, který natočil Alfonso Cuarón. Tam se dostala taková trochu hororová, děsivá atmosféra. Je to tak i v knize, že začíná být ten příběh trošičku jinak postavený, mířený k děsům dospělosti?
V knihách to jde plynuleji, díl od dílu se trošičku přidává a je to směrováno na trošičku starší čtenáře. Kdežto u toho filmu s třetím dílem skutečně přišel velký zlom. První dva filmy byly pohodové ilustrace ke knihám, kdežto třetí díl chtěl Cuarón vzít do ruky a vtisknout mu svou tvářnost. A bylo to dobré. Na každém tom filmu vidím něco dobrého, líbily se mi opravdu všechny.
Nepřečetl jsem všechny knihy Harryho Pottera, pouze několik z nich. U některých jsem měl ale velký problém s jejich čtením. Měl jsem pocit, že v mnoha částech jsou nastavované popisy, jako by autorka potřebovala více stránek. Měl jste také takový pocit?
Kdyby se zejména v pátém díluHarry Potter a Fénixův řád ubralo sto, sto padesát stránek, velice by mu to prospělo. Jenomže problém byl asi v tom, že v té době už byla paní Rowlingová natolik slavná, že nikdo z kritiků a redaktorů si jí nedovolil říct, pozor, tohle bych proškrtal. Takže určitě. Na druhou stranu ty filmy to z toho odstranily a šly jenom po příběhu samotném a tím tomu prospěly.
Když se teď příběh v sedmém díle uzavřel, měl jste někdy pocit, když jste podíval zpátky, že je v tom více literárního marketingu než samotného vyprávění? Neměl jste třeba pochybnost o tom, že to mělo skončit dřív?
To bych neřekl. Vyučování v Bradavicích je sedmileté, proto máme sedm dílů, kdy je každý díl věnován jednomu ročníku studia. I když tedy ten sedmý, jak všichni vědí, se v Bradavicích už neodehrává. Takže to měla perfektně rozvržené, akorát že možná některé z těch posledních dílů zbytečně nafukovala. Tam by někdy bylo méně více.
Konzultoval jste váš překlad s autorkou? Jak dlouho vlastně trvá přeložení jednoho dílu?
S paní Rowlingovou jsem překlad rozhodně nekonzultoval, ona je dost nepřístupná nejenom překladatelům, ale i novinářům. Každé její interview je velikou senzací a událostí, protože ona si nenechá moc sahat do soukromí. Takže jsem neměl možnost, ale v podstatě ani potřebu to s ní konzultovat.
Doba překladu by se pak spíš měla vyjadřovat na hodiny práce, poněvadž jsem se vždy musel podřídit tomu, dokdy jsem to měl Albatrosu odevzdat. Takže ty pozdější díly, přestože byly velice objemné, jsem děla tři až čtyři měsíce. Během té doby jsem ale skutečně neznal nic jiného, soboty, neděle, byl to opravdu velký záběr.
Některé anglické názvy jste překládal doslovně, například názvy bradavických kolejí, ale některá slova jste musel vymyslet, jako je třeba slovo „viteál“. To bylo asi hodně složité. Jak jste na něj přišel, jak to slovo přiletělo?
Zrovna „viteál“ byl velmi složitý. Anglicky to je „Horcrux“, nic to neznamená, není tam ani žádný odkaz na latinu, aspoň já jsem ho nenašel. Chtěl jsem, aby to mělo něco společného se životem, poněvadž vlastně jde o kus života, duše. Tak jsem vycházel z toho „vita“ a hledal, jak to zaobalit. Nakonec z toho vzniknul „viteál“, což se mi docela líbilo, a myslím, že i čtenáři to nakonec přijali docela dobře.
Jak se vám překládaly filmy o Harry Potterovi? Bylo to trochu jiné, nebo ty anglické verze používají literární předlohu například v dialozích?
U filmů jsem to měl velmi ulehčené. Zejména ty první se držely literární předlohy úplně doslovně. Byly tam dokonce přejaty dialogy přímo z knihy. V dalších dílech už to natolik neplatilo, dokonce si tam režisér vždy vymýšlel nová a tedy nově nazvaná kouzla a tak dále. Takže člověk zase musel něco vymyslet, ale v zásadě to byla práce mnohem snazší.
Mluvili jsme o jistých náznacích latiny, se kterou se v Harry Potterovi pracuje. Neměl jste nutkání překládat i křestní jména? Přece jenom Albus, Severus zní Angličanům přirozeně a znají ten význam.
Asi ano. Ale to už bychom to moc počešťovali. Počáteční laťku nastavil bratr v prvních dvou dílech, já už jsem na to jen navázal, ale plně s ním v tom souhlasím. A také, abychom pak nebyli jediní, kteří by neměli Harryho Pottera, ale měli by Jindru Hrnčíře. Takže jsme vycházeli z toho, že to, co mělo nějaký význam, jsme se snažili převést dětem tak, aby to mělo podobný význam. Ale prostě profesorka McGonagallová je krásné skotské jméno, tak proč s ním hýbat?
Mluvilo se o tom, že Harry Potter naučil děti znovu číst, podobné fráze se v novinách objevovaly velmi často. Máte také ten pocit? Chodil jste třeba na nějaké debaty s dětmi? Opravdu jim ta kniha otevřela dveře ke čtení?
Je to nepochybně pravda. Těch besed jsem absolvoval hodně, často jsem mluvil na školách nebo v knihovnách. A znám také reakce učitelů, rodičů, kteří říkali, že děcko nevzalo do ruky knížku, až přišel Harry Potter a najednou začalo číst.
Sehrála v tom roli ta davová reakce? Že si dítě řeklo, když to čtou všichni ostatní, budu to číst také?
To nepochybně. Koneckonců mezi dětmi odjakživa platilo, že co dělá většina, musím dělat taky. A to se uplatnilo i u čtení Harryho Pottera. Zase to ale jen dokazuje, že ta série má svoje kvality a že to nebyla jenom marketingová masáž.
Myslíte si, že je děj Harryho Pottera definitivně vyčerpán, nebo je zde ještě prostor pro nějaké pokračování?
Upřímně doufám, že je vyčerpán a že žádné pokračování nebude. Každé pokračování je nastavovaná kaše. Jak jsem říkal, paní Rowlingová to měla geniálně rozvržené do sedmi dílů a výsledkem je skvělá série. Začít k tomu teď něco přimýšlet a připisovat by bylo jen na škodu.
Ale s tím, jak otvírá nový portál Pottermore, se dá očekávat, že se tam budou nabízet nějaké nové věci, které se do knihy nedostaly. Není to už taková závislost? Sir Arthur Conan Doyle to vyřešil tak, že svého Sherlocka Holmese zabil, aby už nemusel psát další detektivky, kteří si jeho čtenáři žádali. Paní Rowlingová naopak tvrdí, že dostává stovky dopisů týdně, kde je žádána o nějaké pokračování, a tak vyhází vstříc. Nebylo by lepší udělat to jako sir A. C. Doyle?
Těžko říct. Posoudit to budeme moci, až když uvidíme, jak bude ten server vypadat a co se na něm rozhodne zveřejnit. Těch různých teorií už bylo víc. Jednu dobu se říkalo, že napíše encyklopedii světa Harryho Pottera, pak z toho sešlo. Někde jsem četl, že také uvažovala o tom, že vydá vypuštěné kapitoly, jak to bývá u bonusů na DVD, taky se nad tím zavřela voda. Takže nevím.
Která z postav vám nejvíce přirostla k srdci a proč? Určitě to bude nějaký zloduch.
Ne, ne. Je to Hagrid. Od samého začátku jsem ho měl strašlivě rád. A dokonce když probíhaly zprávy, že se chystá nový díl a nějaká z postav tam zemře, vždy jsem se bál a třásl, aby to nebyl Hagrid. Ten to ale naštěstí vždycky přežil a zůstal mi zachován.
Poslední věty série zní: „Jizva už ho celých devatenáct let nezabolela. A všechno bylo, jak má být.“ Když vycházíme z této věty a podíváme se na to, o čem vlastně to vyprávění je, jak byste odpověděl?
V zásadě je to, jako v každé dětské nebo mládežnické literatuře, o boji dobra se zlem.
V jednom rozhovoru jste se právě o tomto konfliktu vyjádřil v tom smyslu, že vás paní Rowlingová naštvala, jak v některých dílech radikálně zabíjela postavy, které si to nezaslouží. To ale asi k tomu boji dobra se zlem patří, že jsou i oběti? Možná je to to cenné na Harry Potterovi.
Jistě, jsou i oběti. Já ale rozlišuji. Jestliže v posledním díle zemře Doby při úžasném šlechetném činu, člověk to akceptuje. U mě si to ale paní Rowlingová nejvíce rozlila tím, že naprosto zbytečně a nesmyslně zabila sovu Hedviku. Třeba v první části posledního filmu o Harry Potterovi se to snaží trochu napravit. Tam ji Harry vypustí, ona mu letí na pomoc a při tom ji zabijí. I ten režisér si uvědomil, že tak, jak je to v té knize, je to špatně. Tam ji totiž jenom nese v kleci a v té ji tak nějak mimochodem zabijí. To by nemělo být.
Ta jizva na čele, osud vepsaný do těla, s kterým se musí Harry Potter vyrovnávat. To znamená, že truchlí nad smrtí rodičů, ale zároveň je v tom ta predestinace. Už v tom prvním dílu mi vlastně malinko vadilo, že je jakoby narýsováno, že všechno vyhraje. Myslíte, že je toto předurčení také velké téma Harryho Pottera a že mohlo vyrůst právě jenom v protestantské, britské kultuře?
Částečně to tak bude. Predestinace zejména v protestantské kultuře hraje obrovskou roli a svým způsobem se to asi odrazilo i v této sérii.
Říkám to zejména kvůli tomu boji dobra se zlem, že postavy jsou vlastně rozděleny na dobré a zlé už od začátku. Nebo je tam postava, která se od zla přikloní k dobru, postava vývojově nepředurčená?
Určitě by se našla. Konkrétně mě hned napadá Draco Malfoy, který byl do samého začátku synem svých rodičů a dědicem smrtijedského předurčení, přesto se mu v posledním dílu podaří od toho nakonec oprostit. Především se nedokáže přinutit zabít Brumbála a pak vidíme jeho trápení a trýznění, až se nakonec od toho zla odkloní. Ostatně v dovětku k poslednímu dílu čteme, že nadále komunikuje s Potterem a tak dále.
Máte pocit, že se někdy Harry Potter dostal na hranu v boji proti zlu, že mu hrozilo, že se do zla propadne, že boj prohraje? Byla tam vývojově obdobná situace k tomu Draco Malfoyovi?
Myslím, že ne. Spíše tam byly situace, které hrozily tím, že to nezvládne psychicky, že se složí, zhroutí, nebude schopen pokračovat. To je zejména pátý díl. Ale že by ho to zlo vsálo, tomu se celou dobu velice cílevědomě brání. Našly by se tam i scény, kdy se od toho až násilím trhá, přestože mu různé věci připomínají, že s Voldemortem toho má velmi společného, a není to jenom hadí jazyk a tušení společní předci.
V tom je možná ta předurčenost, ta jistota, že zůstanu na správné straně, ať se děje, co se děje, protože jsem předurčen porazit to zlo, neboť nikdo jiný to nedokáže. V tom je i rozdíl oproti Pánu prstenů, kde se Frodo propadá do zla a je jím strháván úplně jinam?
Ano, to je pravda. Nikdy jsem to sice takhle neporovnával, ale to máte pravdu.
Co právě překládáte? Přesedlal jste už na jinou než „dětskou“ literaturu?
Chystám se skočit na takovou „ošklivou“ knihu, jde o sériové vrahy. To je moje druhá specialita. Takže další boj se zlem, další sériový vrah.
Pavel Medek (*1952)
- absolvent VŠE
- jazykový samouk
- fanoušek sci-fi a fantasy literatury
- překladatel z anglicky psané umělecké i odborné literatury
- nejznámější díky překladu čtyř dílů Harry Pottera (3. díl a 5. až 7. díl)
- pro televizi přeložil seriál Kojak nebo Červený trpaslík
(redakčně kráceno)