Plzeň – Provizorní nádraží v plzeňských Skvrňanech se stalo 14. října 1861 místem obzvlášť významné události – do města přijel první vlak. Dorazil od hranic z Bavorskem, dráha do Plzně byla první částí České západní dráhy, která později vedla až do Prahy. Ačkoli jde o jednu z nejstarších železnic v Česku – v době jejího otevření jezdily parní vlaky pouze z Vídně do Brna, Olomouce, Bohumína a Prahy a koněspřežky z Českých Budějovic do Lince a z Prahy do Lán – mohla vzniknout ještě dříve. Myšlenka na propojení Čech a Bavorska, konkrétně Prahy, Plzně, Řezna a Mnichova železnou drahou, byla stará skoro stejně jako železnice samotná. Stavbě ale stály v cestě mnohé překážky.
První vlak přijel do Plzně z Bavorska
Hlavní problém, který stavbu zkomplikoval, byla její finanční náročnost. Trať Praha–Plzeň–Domažlice–Furth im Wald měla být technicky složitá a navíc dlouhá, proto bylo nutné nemalé množství peněz. Po sepsání mezistátních smluv o propojení Čech a Bavorska v 50. letech 19. století získalo koncesi na stavbu uskupení kolem pražského obchodníka Leopolda Lämela. Součástí stavby měly být i další dráhy – kromě odbočných lokálek šlo také o tah Vídeň–České Budějovice–Plzeň–Cheb. Vzápětí vláda snížila slíbený příspěvek z 30 na 20 milionů zlatých, což však způsobilo zásadní změnu v požadavcích na soukromé financování projektu a Lämel se společníky se nakonec ze stavby stáhl. Koncesi potom převzalo uskupení kolem podnikatelů bratří Kleinů a finančníka Vojtěcha Lanny. Tentokrát měla obsáhnout jen výstavbu trati Praha–Furth im Wald a lokálku Chrást–Radnice. Stavba České západní dráhy začala 7. května 1860 od hranic, kam už se tehdy blížila stavba Bavorské východní dráhy od Mnichova.
Na stavbu zhruba 70 kilometrů trati včetně čarokrásného, ale velmi náročného horského úseku potřebovala společnost České západní dráhy necelý rok a půl. Na začátku podzimu už bylo připraveno spojení Plzně a Domažlic i jejich napojení na bavorskou železniční síť. Do příhraničního nádraží Furth im Wald přijel první vlak z vnitrozemí 20. září, první vlak na cestu do Čech se vydal 14. října. Dalšího dne byla zahájena pravidelná doprava.
První plzeňské nádraží vzniklo ve Skvrňanech. Bylo provizorní a jako konečná stanice končilo jen několik měsíců. Stavba totiž po dosažení Plzně čile pokračovala dál. Obešla kopce východně od Plzně, dorazila do Berouna a poté po březích Berounky a Vltavy až na Smíchov. Z Plzně i Bavorska do Prahy začaly vlaky jezdit 14. července 1862. Déle než deset let potom končily na smíchovském nádraží, k cestě do centra Prahy zbývala ještě dlouhá cesta. Po otevření mostu ze Smíchova na Výtoň začaly dále jezdit nejprve nákladní vlaky, osobní spoje ale končily na Smíchově ještě dlouho poté, co se v centru města otevřelo velké nádraží Císaře Františka Josefa. Až v roce 1888 byly osobní vlaky prodlouženy.
Postupem času se dva úseky západní dráhy navzájem značně odcizily. Postupně začaly být dálkové vlaky z Prahy směrovány spíše na Cheb, kam se železnice dostala v 70. letech 19. století. Zatímco na původní trase leží za Plzní pouze menší obce a Domažlice, chebská větev – původně část Dráhy císaře Františka Josefa z Vídně a Českých Budějovic – vede do atraktivní oblasti západočeských lázní. Již za první republiky začala být v jízdních řádech uváděna trať Praha–Plzeň–Cheb, zatímco domažlická větev byla vyčleněna.
Po komunistickém převratu byla dokonce osobní doprava přes přechod Furth im Wald zastavena, do Západního Německa jezdil pouze Západní expres přes Cheb. Až v 70. letech byl provoz obnoven, když začal jezdit nový expres Praha–Mnichov. Současně bylo stále více patrné, že význam domažlické trati upadá. Zatímco chebská trať byla v 60. letech elektrizována, v dalších dvou desetiletích prošla podobnou úpravou také trasa z Prahy do Plzně, dráha Plzeň–Furth im Wald zůstávala takřka v téže podobě jako po svém otevření v 19. století. Nezměnilo se to ani poté, co dálková doprava na ní zesílila a nakonec se právě původní trasa České západní dráhy stala jedinou trasou spojující Prahu s Bavorskem, když tudy v roce 2004 začaly jezdit všechny přímé spoje Praha–Mnichov i Praha–Norimberk.
V posledních pěti letech proběhlo několik úprav, které umožnily zvýšit traťovou rychlost v několika úsecích mezi Plzní a Domažlicemi alespoň na 100 km/h, později začala také rekonstrukce dráhy mezi Plzní a Prahou, která skončí nejdříve na konci desetiletí. Ačkoli české ministerstvo dopravy dlouhodobě hovoří o potřebě zásadní rekonstrukce trati Plzeň–Furth im Wald a podobné hlasy znějí i v Bavorsku, zůstává trať v téže trase jako před 160 lety a jakákoli změna není na pořadu dne.
Domažlická dráha má významné místo také v historii obnovující se soukromé železniční dopravy v Česku. Právě na ní zahájil svůj pravidelný provoz Regiojet, když o prázdninách 2010 zajišťoval na vlastní riziko provoz spěšných vlaků z Plzně. Představoval tak své služby cestujícím a získával první zkušenosti s pravidelným vypravováním vlaků, které později zužitkoval na trase Praha–Ostrava.
VČERA A DNES NA ZÁPADNÍ DRÁZE
Které slavné vlaky přes Furth im Wald jezdily v posledních desetiletích?
- v 70. a 80. letech: expres Praha–Mnichov (tzv. „mnichovák“) – jedno ze dvou železniční spojení Československa a Západního Německa
- v letech 1989–2001: expres (později EC) Albert Einstein Praha–Curych (v některých letech až do Bernu nebo Interlakenu) – obzvlášť komfortní vlak, jediný, na které do Česka zajížděly vozy Švýcarských spolkových drah
- v letech 1992–2001: IC (později expres) Franz Kafka Praha–Mnichov (zprvu do Norimberku) – vlak s pestrou soupravou sestavenou z vozů pěti různých řad
- od roku 2004: obnovený rychlík (později expres) Franz Kafka Praha–Mnichov – jediný vlak ČD, který je seřazen z nejkomfortnějších klimatizovaných vozů řady Bmz a jede po neelektrizované trati