Podkladem společného představení byly spisy Jána Maliarika. Na jejich základě vytvořil Malinovský divadelní scénář, který údajně Plachý použil - po neshodě umělců - ve svých inscenacích. Soud však nebyl stejného názoru.
soudce Miloš Holeček:
„Jako důkazní prostředek sloužily videonahrávky, které předložil Malinovský. Porovnáním těchto záznamů s divadelním scénářem soudním znalcem nelze prokázat, že autorská práva žalobce byla porušena.“
„Nebylo jasně a přesvědčivě prokázáno, že žalovaný při inscenaci užil divadelní scénář, jehož autorem je doktor Malinovský,“ zdůvodnil verdikt soudce Miloš Holeček. „Jako důkazní prostředek sloužily videonahrávky, které předložil Malinovský. Porovnáním těchto záznamů s divadelním scénářem soudním znalcem nelze prokázat, že autorská práva žalobce byla porušena.“
Zdeněk Plachý, kterého u jednání zastupoval advokát, zhodnotil proces jako nesmyslný: „Celá ta pře byla bizarní. Nedovedete si ani představit, jak mě to celých sedmnáct let otravovalo. To, že pan Malinovský dal věc k soudu, mě velice mrzí a považuji to za jeho lidské selhání.“ Luboš Malinovský se k verdiktu soudu vyjádřit nechtěl. Není proto jasné, zda se znovu neobrátí s odvoláním na Vrchní soud v Olomouci.
