„Soudy odvodily neplatnost smlouvy pro nedodržení formálních záležitostí podle tehdy platného zákoníku. Ten u písemné formy vyžadoval podpis dvou oprávněných osob, ale za společnost ji podepsal pouze její tehdejší předseda. S touto argumentací souhlasil jak odvolací, tak i Nejvyšší soud,“ řekl soudce zpravodaj Vojen Güttler.
Podle Ústavního soudu se soudy zachovaly formálně správně, ale vyvodily ústavně nekonformní závěry. Svůj verdikt postavily na úzce formálním nedostatku a nevzaly přitom v potaz, že smlouvu obě strany uzavřely vážně a město její platnost napadlo až po deseti letech, ve kterých se společnost o dům řádně starala, dodal soudce.
Reportáž Michala Šebely
Reportáž Michala Šebely
Petr Poledník právní zástupce Společnosti Katolický dům k rozsudku Ústavního soudu
Ústavní soudce Vojen Güttler odůvodňuje rozhodnutí soudu
Dům se sálem, restaurací a více než stoletou tradicí kulturních akcí zabavili tehdejšímu Společenství katolických tovaryšů po únoru 1948 komunisté. V roce 1991 podepsala Společnost katolického domu s městem Bučovice smlouvu o vrácení budovy. Město později převod zpochybnilo a podalo žalobu na určení vlastnictví, přestože společnost již o dům řádně pečovala a pořádala v něm různé akce.
