Brno - Parní elektrárnu na Vlhké ulici v Brně, která na konci 19. století napájela Mahenovo divadlo, prohlásilo před měsícem ministerstvo kultury za kulturní památku. Ředitel Národního divadla v Brně Daniel Dvořák proto chce bývalou elektrárnu, která nyní slouží jako stolařská dílna, co nejdříve zrekonstruovat a zbudovat v jejích prostorách muzeum.
Edisonova elektrárna se stala kulturní památkou. Národní divadlo v Brně ji chce přestavět na muzeum
„Náš záměr je opravit objekt Edisonovy elektrárny a zpřístupnit ho veřejnosti. Chceme vytvořit malé muzeum slavné elektrifikace Mahenova divadla a dále tam zřídit dokumentační centrum, kde by byl zpřístupněn náš digitální archiv,“ popsal svoje plány Dvořák. Podle ředitele divadla by se mohly v zrekonstruované elektrárně konat také výstavy a malé koncerty.
Peníze na projekt zatím Národní divadlo hledá. Pokud se nepodaří získat dotace z evropských fondů, obrátí se divadlo na svého zřizovatele, město Brno. S rekonstrukcí by ale chtěl Daniel Dvořák začít co nejdříve.
Jitka Nováková, vedoucí oddělení umělecké dokumentace Národního divadla v Brně, o historii budovy (zdroj: ČT24)
„My jsme učinili první pokus. Přes prázdniny byl vypsaný grant, ale bohužel se nakonec týkal jen státních příspěvkových organizací a my jsme městská, proto hledáme další možnosti. Ve chvíli, kdy se objeví reálný zdroj peněz, začneme podnikat další kroky,“ řekl Dvořák.
Evropský primát v Mahenově divadle
V souvislosti s elektrifikací má totiž Brno na kontě jedno významné prvenství - nynější Mahenovo divadlo se před 128 lety stalo díky vynálezu Tomase Alvy Edisona vůbec prvním elektricky osvětleným divadlem v Evropě. Jako jediné tímto způsobem zareagovalo na časté požáry divadel vybavených plynovými lampami. Elektrifikaci budovy tehdy provedli asistenti Tomase Alvy Edisona. Sám vynálezce navštívil Brno i zdejší divadlo o devětadvacet let později.
Na parní elektrárnu na nedaleké Vlhké ulici, která zásobovala tehdejší německé Městské divadlo elektrickým proudem, se ale často zapomíná.
„Od roku 1882 do roku 1898 objekt sloužil jako parní elektrárna pro tehdejší divadlo, poté měl různá využití. Byl rekonstruován po roce 1990 a po skončení druhé světové války, kdy byl zasažen při bombardování,“ popsala historii budovy Jitka Nováková, vedoucí oddělení umělecké dokumentace Národního divadla v Brně.
„Základem byly samozřejmě parní kotle, protože to byla parní elektrárna. Energie z parních kotlů se převáděla přes parní stroj se setrvačníkovým kolem na čtyři Edisonova a tři Grammova dynama, která pak napájela žárovky a obloukové lampy,“ vysvětlila Nováková.
Co do výkonu byla parní elektrárna naddimenzovaná, při běžném provozu nebylo zařízení plně vytíženo – v případě poruchy bylo možné dostatečně zajistit provoz zvýšením výkonu fungujících strojů. Parní elektrárna sloužila německému Městskému divadlu až do roku 1898, poté bylo divadlo přepojeno na centrální síť městské elektrárny.