Cenu města Brna převzalo 13 laureátů. Mezi nimi Uhde a Polívka

Brno - Dnes večer se ve Sněmovním sále Nové radnice předávaly ceny města Brna. K nejznámějším oceněným laureátům patří spisovatel dramatik a politik Milan Uhde, herec a režišér Bolek Polívka nebo historik umění Iloš Crhonek nebo dlouholetý šéf transplantačního centra ve Fakultní nemocnici U svaté Anny Jan Černý.

V oblasti Hospodářský rozvoj byla cena udělena Karlu Raisovi, rektorovi Vysokého učení technického v Brně. Je členem několika vědeckých rad na vysokých školách v České i Slovenské republice a autorem řady monografií, vědeckých a odborných článků a skript. Za přínos v oblasti Přírodní vědy byl navržen chirurg Jan Černý, který se zasloužil o zásadní rozvoj brněnské medicíny v chirurgických a transplantačních oborech, které povznesl na mezinárodně srovnatelnou úroveň.

Historici, architekti, urbanisté, designéři

Ceny města Brna byly uděleny (zdroj: ČT24)

Historik umění Pavel Zatloukal převzal cenu v oblasti Společenské vědy. Jeho práce zásadním způsobem přispěly k poznání vývoje města Brna nejen v oblasti dějin architektury. Další kategorií je Architektura a urbanismus. V ní obdrží cenu historik umění Iloš Crhonek. Vytvořil základ sbírky, která nemá v naší zemi obdoby a vrací české kultuře hodnoty, jež jsou projevem svobodné individuální tvořivosti.

Bývalý ředitel Design centra Karel Kobosil převzal cenu v oblasti Užité umění. Za 16 let, kdy byl jeho ředitelem, díky svým organizačním a odborným kvalitám vybudoval v Brně instituci s vysokou domácí i mezinárodní úrovní a prestiží. Miloš Vlček byl nominován na Cenu města Brna v kategorii Výtvarné umění. Mezi jeho nejznámější práce patří zachráněný gotický oltář v Levoči. Vytvořil také portréty řady významných osobností - např. Jana Skácela, Jana Zahradníčka nebo  Alfonse Muchy.

V oblasti Hudba převzal cenu Jiří Beneš. Za jedenašedesát let své dosavadní veřejné činnosti se do brněnského hudebního života zapsal jako výkonný umělec, hudební publicista, dramaturg, pedagog a moderátor.

Dočkal se i Uhde a Polívka

Dalším oceněným se stal spisovatel, dramatik a politik Milan Uhde, a to za literární činnost. S rodným Brnem je celý život silně spjat a dodnes patří mezi výrazné osobnosti  kulturního a společenského života.

Mim, herec, režisér a dramatik Boleslav Polívka obdržel Cenu města Brna v oblasti Dramatické umění. Jeho herecká činnost, která se vždy vyznačovala vrcholnou profesionalitou, svérázným humorem a často i odvážnou satirou, proslavila Brno a jižní Moravu nejen doma, ale i v zahraničí.

Cenu za celoživotní angažmá v oblasti Sport převzal bývalý československý  hokejový brankář a současný trenér brankářů extraligové Komety Vladimír Nadrchal. Na konci 50. a v  60. letech osmkrát startoval na mistrovství světa a třikrát na olympijských hrách. Celkem si na svoje konto připsal 65 reprezentačních startů.

Nominace byla udělena také v oblasti žurnalistika. Cenu v této kategorii převzala rozhlasová redaktorka Olga Jeřábková. V komentářích, reportážích a rozhovorech po celých 25 let reflektuje a propaguje aktuální kulturní život Brna i jeho historické kořeny.

Držitelem ceny za výchovu a vzdělávání se stal Vladimír Smékal. Patří k zakladatelům moderní české psychologie, o níž pravidelně přednáší na českých vysokých školách a také v zahraničí. Tradičně je na Nové radnici udělována rovněž Cena města Brna v oblasti Mezinárodní spolupráce. Tentokrát se jejím držitelem stal profesor Ladislav Novák. Po roce 1989 nabídl Lékařské fakultě Masarykovy univerzity pomoc při zajišťování spolupráce s medicínskými univerzitními centry v Dallasu a získávání finanční podpory od krajanských spolků v Texasu.

Část dluhů splacena

Brno rozdalo své ceny. Jestli se vloni některým hostům slavnostního ceremoniálu zdálo, že hlavní hvězda předávání je tak skromná, že ji nemůžou přes blesky a fotoaparáty novinářů ani jen zahlédnout, letos podobný problém nečekejme. Spisovatel Milan Kundera si Cenu města Brna osobně nepřevzal, bylo to očekávatelné a vlastně pochopitelné, vezmeme-li v úvahu atentát, který na něj česká média spáchala o pár měsíců dříve v souvislosti s jeho údajnou kolaborací s komunistickou policií. Plaketu tak loňskému vítězi v kategorii „literatura“ přivezl na podzim osobně primátor Roman Onderka. Prý se spřátelili. Vyhlášení v lednu 2011 bude mít jednoho hrdinu, přijde osobně a nikdo si ho s nikým nesplete, jmenuje se totiž Bolek Polívka. Ačkoliv mu někteří vyčítají, že už dávno nedělá divadlo jako dřív, že se obklopuje opulentními akcemi k uspokojení vlastního ego, zkrátka, že už to není „Bolek,“ jakého jsme měli rádi, jedno mu nemůže odpárat nikdo. Polívka je hereckým géniem. Jestli Brno dlužilo někomu cenu v oboru umění, pak to byl nepochybně Polívka. Město, které se ráno nazývá moravskou metropolí, by bez něj nebylo tím, čím je. Trošku ve stínu, ale jen v hlavních zprávách, bude laureát Milan Uhde. S politiky, i s bývalými, je to svízel, dát jim medaili či nedát? Milan Uhde si ovšem cenu zaslouží. Ne snad proto, že byl předsedou sněmovny a ne moc úspěšným ministrem kultury. Uhde je dobrý spisovatel, který nepřestal psát v politice, a to se cení. Polívka a Uhde si cenu zaslouží. Jsou tu ale další jména, na která se nedostalo a mělo by. Dluh má město v osobě režiséra a dramatika Arnošta Goldflama, kterému cenu nejdříve udělilo, a pak ze strachu odňalo, protože se zastupitelé dočetli v seznamech jiného slavné Brňáka, že AG byl agentem komunistické policie. Dnes víme jistě, že Goldflam neudával a nebyl agentem a cena mu náleží, měli by mu ji dát, aspoň ze slušnosti. Možná o ni, což bohužel nelze vyloučit, nestojí. A pak je tu splátka z minulosti, kterou nelze nepřipomínat. Brno nemá silnějšího a důstojnějšího žijícího bojovníka za svobodu v době nesvobody, než jakým je politický filozof Jaroslav Šabata. Byl to on, kdo se nebál riskovat téměř život a odseděl si za aktivity proti komunistické zvůli devět let v kriminále. Že se ho báli pro jeho inteligentní a demokratický levicový světonázor komunisté, a pak lidé z brněnské ODS devadesátých let, to je pochopitelné, ale proč mu neudělí zasloužený diplom primátor, který se hlásí k těm stejným ideálů, to je nepochopitelné. Petr Minařík