Nové ve starém - Zlín

Nové ve starém - Současná architektura a historické město je název dlouhodobé kampaně Národního památkového ústavu, která má zdůraznit hodnoty současné kvalitní architektury v harmonii s památkovými místy a městy. Trošku jinak je to samozřejmě ve Zlíně, i když ani zde to nemají vždy památkáři jednoduché. Jak vyplývá z odpovědí rozhovoru, který jsme vedli s Ing. Věrou Horovou z pracoviště Národního památkového ústavu v Kroměříži. Zlín je tak po Ostravě, Liberci a Ústí nad Labem dalším městem, které je v rámci projektu NPÚ na webu ČT24 představováno.

Zlín je unikátním jevem – výstavba v době expanze Baťova průmyslového gigantu je evropským architektonickým pokladem moderní urbanistiky a architektury. Daří se toto zajímavé a bezesporu kvalitní prostředí dostatečně chránit? Většina domků a vilek z Baťovy éry je doplněna vlastní tvorbou bydlících – nové přístřešky, chlívky, zádveří, ba i přístavby. Jak se k tomuto samovolnému vývoji staví památkáři?

Město Zlín bylo prohlášeno v roce 1990 městskou památkovou zónou, mimo tuto plošnou ochranu jsou jednotlivé architektonicky významné stavby chráněny jako nemovité kulturní památky. Hodnota baťovských typových domků a vilek spočívá především v tom, že vytváří ucelené obytné části jednotného vzhledu a urbanistické struktury a tyto jsou pak funkční součástí unikátního urbanistického konceptu města. Samotné domky trpí malou konstrukční i materiálovou životností a jejich revitalizace není v rozporu se zájmy památkové péče, pokud budou respektovány zmíněné hodnoty území, tzn. architektonický vzhled domů s fasádami z režného zdiva a hmotová skladba zástavby. Tyto podmínky však zmíněné stavební úpravy bizardních tvarů, barevnosti a materiálů nesplňují a památkářům se nelíbí. Většinou se jedná o nepovolené stavební úpravy a porušení stavebního zákona.

V posledních letech dochází k určitým rekonstrukcím a vlastně tím i záchranným pracím přímo v bývalém průmyslovém areálu Baťových závodů. Můžete uvést příklady těch, které podle Vás splňují požadavky kvalitních projekčních i stavebních zásahů?

Hodnota zástavby průmyslového areálu spočívá především v zachování jeho celistvosti a atmosféry a jednotného architektonického výrazu továrních budov. Lze říci, že provedené úpravy dnes využívaných budov jsou ve většině případů z pohledu památkářů akceptovatelné. Nutno vyzdvihnout rekonstrukci správní budovy firmy Baťa č. 21 pro potřeby krajského úřadu, kulturní památky od arch. V. Karfíka. Zmínit lze i rekonstrukci budovy č. 23, která zajímavým a citlivým způsobem reaguje na stavebně-technický stav objektu, chráněné hodnoty území i požadavky investora.

Zlín, tehdy dočasně Gottwaldov, nespal ani v letech šedesátých a sedmdesátých. Vznikaly zajímavé a důležité stavby architektů Řepy, Rozhona či Plesníka. Které stavby z těch let pokládáte za kvalitní a obohacující?

V poválečném období pokračovala výstavba ve východní části města realizací výškových Morýsových a Drofových domů a obytných čtvrtí s velmi kvalitním bydlením v zeleni. Dále v 70. letech minulého století začala vyrůstat nová část města Zlína, sídliště Jižní Svahy od architektů J. Gřegorčíka a Š. Zeliny. V kontextu doby vzniku byla výstavba této městské části ojedinělým počinem z hlediska architektonického i urbanistického. Z architektonicky kvalitních solitérních realizací známých architektů, dnes převážně chráněných jako kulturní památky, lze vyzdvihnout práce architekta Z. Plesníka, např. budovu Fotografie nebo unikátní trojici vil J. Hanzelky, M. Zikmunda a Z. Lišky. Jednou z nejznámějších staveb té doby je „Divadlo pracujících“, dnes Městské divadlo od architektů M. Řepy a F. Rozhona. Hlavní budova je příkladem reprezentativní, bohatě materiálově i umělecky vybavené architektury s rysy bruselského stylu. Nutno říct, že i přes své nesporné kvality znamenala stavba v době vzniku hrubý zásah do historické struktury města spojený s asanací fary a dalších domů.

V posledních dvaceti letech měl Zlín opět štěstí na zajímavé stavby. A to nejen bankovní a správní budovy, jako Metrostav, Koperativa, Volksbank, Československá obchodní banka, Stival v Napajedlích, ale také stavby přímo určené veřejnosti. Některé z nich byly celostátně oceněny – především Zlaté jablko, Robot a práce rodačky Evy Jiřičné. Jak je hodnotíte Vy? Máte pocit, že dobře zapadají do prostředí tzv. starého Zlína či ladí s celkovou atmosférou města?

Možno říct, že nová výstavba 20. století zcela překryla historickou tvář města moderním architektonickým výrazem a zasáhla i do urbanistické struktury starého Zlína. Z historických budov zůstalo pouze několik objektů starší zástavby, kostel a zámek. Zmiňované stavby řešily dlouholeté problémy s prolukami zbylými nebo vytvořenými v 80. letech 20. století, dvě první od architekta S. Sládečka, přímo na historickém náměstí. Novostavby jsou řešeny v soudobém architektonickém pojetí a začleňují se do současného výrazu městského interiéru. Kongresové a univerzitní centrum od architektky Evy Jiřičné stojí na místě zbouraných Masarykových škol v moderním centru Zlína. Jedná se o objekty architektonicky i technicky velmi zajímavé, vymykající se pravoúhlé funkcionalistické tradici baťovské zástavby. Problémem je půdorysné vysunutí objektu kongresového centra v podélné ose směrem do křižovatky a vytvoření pohledové a komunikační bariéry v urbanisticky cenném prostředí tzv. Gahurovy zelené osy.

Vydáno pod