Koncertem Vladimíra Mišíka s foramcí Čunderground pokračovaly o víkendu první Kainarovské dny v Hlučíně. Dnes, v den čtyřicátého výročí jeho smrti, končí v hlučínské kavárně Galerie výstava, která připomíná Kainarův život ve městě. Velký český básník tam chodil ve třicátých letech minulého století do školy.
Kainarovské dny v Hlučíně dnes končí
Kainar maturoval na hlučínském gymnázium roku 1938. Bylo mu dvacet jedna let.Předtím chodil na gymnázium v Olomouci a v Přerově. Hlučínskou školu si vybral z nejasných důvodů v roce 1935, poté, co se jeho rodina přestěhovala do Ostravy. Mladý muž si v Hlučíně našel podnájem v jednom z domů na náměstí.
Festival vymyslel učitel hlučínského gymnázia Petr Martiník. „Myšlenka Kainarovských dnů mne napadla na koncertu Vladimíra Mišíka v době zhruba před pěti lety. Tehdy se naše gymnázium přejmenovalo podle básníka. Našim cílem bylo představit Kainara hlučínské veřejnosti. Z různých anket, které jsme dělali se studenty a dalšími lidmi, vyplývá, že tohoto významného českého básníka neznají,“ uvedl učitel Gymnázia Josefa Kainara Hlučín Martiník.
Kainarovské dny v Hlučíně končí (zdroj: ČT24)
Gymnázium připravilo přednášku, literární večer a také výstavku, která dokumentuje Kainarovo působení v Hlučíně. Z té doby pocházejí také karikatury na studentský život, které gymnázium také vystavilo v Café Galerie.
„Kainarovo studium bylo úspěšné, nakonec, i když ty studujní výsledky nebyly vždy ideální. On byl spíše humanitně zaměřený, třeba matematika mu dělala dost velké problémy,“ líčil učitel a kronikář hlučínského gymnázia Martin Rostek.
Vladimíra Mišíka, jenž v sobotu zahrál v tamním Červeném kostele, provázejí Kainarovy texty celou jeho uměleckou kariéru. Písně slavných desek Kuře v hodinkách a Obelisk jsou na básníkovy texty nebo básně. Také na poslední desce se Mišík ke Kainarovi vrátil.
„Poslední setkání bylo chvilku předtím, než skonal, a to sice, když nám odevzdával texty na desku Kuře v hodinkách. Asi tak dvě noci mu to dalo práce. Měl kruhy pod očima. Říkal, chlapci, já jsem to včera dopsal,“ zavzpomínal Mišík.
„Když jsem na Kainara poprvé narazil, užasnul jsem. Jakoby spadla hvězda, i když trochu rudá,“ dodal Mišík. Kainar mu pootevřel cestu k zhudebňování poezie. „Naznačil mi, že některé texty, už když je člověk čte, tak slyší jejich melodii. Ne všichni básníci mají tento dar, že při čtení jejich věcí slyšíte rytmus, melodie sama naskakuje, takže přímo volají po zhudebnění,“ řekl zpěvák.