Šakvice - Druhé největší železniční neštěstí u nás, ke kterému došlo v Šakvicích na Štědrý den v roce 1953, připomíná pamětní deska. Při tragické havárii tehdy zemřelo 106 lidí a další vyvázli se zraněními. Na budovu nádraží dnes desku umístili zástupci obce i pamětníci, kteří nehodu přežili. Mezi cestujícími byl i dnes sedmaosmdesátiletý Vítězslav Kostrhun, kterému život zachránilo to, že z posledního vagonu v průběhu cesty přešel do prvního.
Měl jsem kliku, vzpomínal účastník tragické nehody z roku 1953
„Pracoval jsem na hlavním nádraží v Brně na spěšninách, a protože před Vánocemi bylo moc zboží, tak jsem zůstal v práci déle a domů jsem jel až posledním vlakem po jedenácté hodině večer. Spěchal jsem a stihl jsem nastoupit jen do posledního naplněného vagónu, odkud jsem potom přešel do prvního vozu. Nakonec jsem měl kliku,“ vzpomínal senior.
K tragédii došlo na Štědrý den krátce po jedné hodině ráno. „Rychlík jedoucí po trase Praha - Bratislava narazil do rozjíždějícího se osobního vlaku 718, ve kterém domů z Brna cestovali především dělníci. Řidič rychlíku nereagoval na výstražná znamení, aby zpomalil nebo zastavil. Do dělnického vlaku narazil v rychlosti přesahující 80 kilometrů,“ popsal iniciátor akce Ladislav Valihrach.
Následky? 106 mrtvých a 104 těžce a lehce zraněných. Zadní vagóny dělnického vlaku byly doslova srolovány, z devíti vagónů zůstaly jen plechy a třísky. U rychlíku se poškodila pouze lokomotiva. „Sám jsem se vyhrabal z vagónu a pak tam už byla sanitka, do které mě naložili. Cestou jsme se stavili k nám domů do Staroviček, abych manželce řekl, že jsem živý,“ popsal Vítězslav Kostrhun.
Vzpomínky účastníka tragické nehody Vítězslava Kostrhuna (zdroj: ČT24)
„Nám tam zemřel tatínek, bylo mu 49 roků. Byly to strašné Vánoce, plné pláče a smutku. Na ty nikdy nezapomeneme,“ zavzpomínaly sestry Marta Prokešová a Božena Hádlíková, kterým bylo tehdy 10 a 16 let.
Na nehodu dodnes vzpomíná i Jarmila Kostrohounová, které pomáhala zraněným. „V obci začala houkat siréna, myslela jsem si, že jde o hasičské cvičení. Když jsme přijeli na šakvické nádraží, všude byl klid. Až když jsme odešly o pár set metrů dál k mezím, našli jsme tu nehodu. Moc tam vidět nebylo, ale nářku a křiku a pláče, všeho. To bylo strašné. Vzali jsme nosítka z auta a začali jsme vynášet ty lidi,“ řekla.
Vzpomínky Jarmily Kostrohounové, která zachraňovala zraněné (zdroj: ČT24)
Strojvedoucí, vlakvedoucí i topič slavili narození syna jednoho z nich
Ke hrozivé nehodě přitom vůbec nemuselo dojít. Svoji roli totiž sehrál alkohol, strojvedoucí, vlakvedoucí i topič byli v osudný den silně opilí. Před cestou se údajně opili červeným vínem a během jízdy usnuli. Proto nikdo na výstražná znamení nereagoval. Slováci byli v roce 1954 za obecné ohrožení odsouzeni ke tříletému, čtyřletému a pětiletém vězení.
„Iniciátorem akce je Ladislav Valihrach, který se svými přáteli oslovil České dráhy s návrhem umístění trvalé připomínky neštěstí v podobě pamětní desky. České dráhy vyšly iniciátorům vstříc a nechaly tuto pamětní desku zhotovit,“ uvedla regionální mluvčí Českých drah Kateřina Šubová.