„Začali jsme stavět bytový dům, který bude sloužit lidem akademické sféry: studentům, pracovníkům instituce CEITEC, lidem z VUT. Teď se blíží jeho dokončení a měl by začít sloužit tomuto účelu. Najednou se ale začalo objevovat příliš mnoho překážek. VUT nemá zájem o tolik bytů, o kolik původně mělo, CEITEC, na jehož zaměstnance projekt také myslel, se zpožďuje a vědci v Brně zatím jaksi nejsou,“ vysvětluje ve svém letošním zářijovém písemném vyjádření Alexej Veselý, projektový manažer společnosti Trikaya.
Na webových stránkách nabízí Trikaya byty, z nichž nejdražší stojí přes šest milionů. Větší část je prodána, včetně tří největších bytů v posledním podlaží, které obklopují luxusní velké terasy. A samotné VUT jich má podle slov kvestora zamluveno zhruba deset. Prodávány jsou bez jakéhokoliv omezení komukoliv, ačkoliv ve smlouvě s VUT jasně stojí, že jsou určeny výhradně pro pobyt akademických pracovníků. Smluvní sankce mezi VUT a Trikayou, podle které při nedodržení smlouvy zaplatí Triakaya Vysokému učení sankci, je tak spíše papírová. A už vůbec neřeší, že komerční prodej bytů jednoznačně porušuje územní plán, podle kterého mají na pozemcích stát veřejně prospěšné objekty. Trikaya, která rezidenci dostavěla a nechala zkolaudovat v listopadu, přitom na celé investici vyinkasuje desítky milionů i při hypotetickém zaplacení kvestorem zmíněných sankcí. VUT přitom ústy svého právníka jasně říká: „My nejsme ti, kdo budou hlídat, zda se smlouva dodržuje“.
Dnes je velká část bytů prodána. O smluvních pokutách, kterými se VUT ohánělo před rokem, není vidu ani slechu. Kdo na tomto kšeftu vydělal, zůstává otevřenou otázkou. A jak se historicky vyvíjel případ a měnila se vyjádření jednotlivých účastníků příběhu, to si prohlédněte na časové ose.
