Osmatřicetiletý barytonista Jakub Kettner zpívá v olomouckém Moravském divadle jedenáct let. Minulý týden se představil v titulní roli Verdiho opery Simon Boccanegra. Právě tato postava bývá považována za jednu z nejtěžších rolí pro baryton. Navíc se kvůli ní učil i šermovat.
Přežehnal se a na práškách odzpíval premiéru
Jak se vám podařila premiéra?
Snažím se nepatřit ke zpěvákům, kteří avizují, že jsou nemocní. Bojuji delší dobu s nějakou infekcí a jsem na antibiotikách, takže to bylo do značné míry ovlivněné mým zdravotním stavem.
V čem?
Víc jsem se soustředil na techniku zpěvu než na jevištní projev. Abych to uzpíval, musel jsem ubrat z hereckého projevu, což mě mrzelo, protože od režiséra Michaela Taranta je to představení vystavěno dost činoherní, se spoustou akcí a aranžmá.
Byly nějaké kritické ohlasy?
Nevím, kritiky jsem nečetl, tomu se nevěnuji. Kritici píšou a zpěváci zpívají, každý má svoji práci. Ale já sám jsem se sebou spokojený nebyl. Kdybych byl zdravý, tak to odevzdám mnohem líp.
Jaký je pro vás rozdíl mezi premiérou a běžným představením?
U premiéry je podstatně větší stres a nervozita, přestože je to nazkoušené a zažité. Je to tím, že publikum něco očekává. Přijedou známí, přijedou kritici. Je to „vypíchlý“ a já jsem víc nervozní. Když se to ale třeba hraje po třech měsících, tak to jsou stejné nervy jako na premiéře.
Máte nějakou pověru nebo rituál?
Před těžkým představením si jdu zaběhat nebo zacvičit do posilovny, abych zaktivizoval všechno svalstvo. Tentokrát jsem to neudělal, protože jsem bral antibiotika. Když jsem hodně zoufalý a nervózní, tak se krátce pomodlím nebo pokřižuju. Přežehnání zvlášť při premiéře člověk potřebuje.
Prý se v divadle nakopáváte?
Když se kolegům dává „zlom vaz“, tak se kope kolenem do zadku nebo do stehna a poplive pro štěstí. V jednom divadle jsem zažil, že si říkají „breptej potvoro, ať tě posere pes“.
Na jevišti zestárnete o 25 let, jaké to je?
Přelíčili mi obličej i vlasy. Po premiéře mi došlo, že bych měl mít zestárlé i ruce, třeba vystouplé žíly. V libretu je sice napsáno, že Boccanegra zestárne o 25 let, ale nikde není přesně dáno, jestli mě v prologu bylo dvacet, nebo čtyřicet. Snažil jsem se omezit veliká energická gesta. Nechtěl jsem být schoulený stařec. I padesátník může být statný.
Proč je podle vás Boccanegra větší role než Nabucco?
Protože Nabucco toho má víc až ve třetím a čtvrtém dějství, kdežto Boccanegra je tam průběžně od začátku. V operním repertoáru je to asi opravdu nejnáročnější postava.