Tycho Brahe měl před sebou díky svému původu šlechtickou kariéru a život po boku dánské královské rodiny. Vybral si však vědu, astronomii a alchymii, a té podmínil celý svůj život, aby se nakonec stal skutečnou vědeckou celebritou své doby. A to ne neoprávněně. Sám vynalezl na svou dobu velmi přesné astronomické přístroje, shromáždil nepřeberná data z astronomických pozorování či koncipoval vlastní alchymistickou teori.
Tycho Brahe – Hvězdy a smrt
O jeho životě, díle i smrti, ale i o astronomii či alchymii hovořili v Historii.cs z 19. prosince astronom Martin Šolc z Matematicko – fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, historik Zdeněk Hojda z Filozofické fakultyUniverzity Karlovy, historik Ivo Purš z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR. Moderovala historička Marie Koldinská.
Kdybyste měli jednou větou říci, kdo to byl Tycho Brahe a čím je pro vás osobně zajímavý?
Šolc: Tycho Brahe byl první přírodovědec v pravém slova smyslu, protože kladl veliký důraz na pečlivá a systematická pozorování s tou nejlepší možnou přesností, jaké šlo dosáhnout. Konstruoval si proto přístroje, což před ním nikdo jiný neudělal.
Hojda: Byla to silná osobnost, která se nebála jít proti konvencím, protože se jako šlechtic dal na vědeckou dráhu, což zdaleka nebylo obvyklé. A důležitou roli také hraje v moderních česko-dánských vztazích. Po roce 1918 se při oficiálních česko-dánských setkáních vždy zdůrazňovalo: spojují nás dva hroby, hrob královny Dagmar v Dánsku a hrob Tychonův v Praze.
Purš: Tycho Brahe byl nejen mimořádně erudovaným astronomem, ale zároveň velice exaktním alchymistou, kterého nezajímala výroba zlata, ale příprava léčiv. A spatřoval velmi silnou analogii mezi astronomickým pozorováním a pozorováním při své práci v alchymické laboratoři. Domníval se totiž, že tyto dvě oblasti spolu souvisejí a že jedna může osvětlit druhou. V tom byl naprosto jedinečnou osobností.
Hovoří novinář a spisovatel Jan Rybář:
Tycho Brahe byl opravdovou hvězdou tehdejší doby. Ve všem, co dělal, dosáhl neobvyklých úspěchů. V Dánsku byl jedním z miláčků tehdejší vědy, člověk velmi blízký dánské královské rodině. A když přišel sem, patřil mezi nejlépe placené vědce na dvoře Rudolfa II. Nadto kolem sebe dokázal shromáždit velké množství následovníků a obdivovatelů. V tomto kontextu to byla osoba nesmírně zajímavá a vlivná, která v mnoha směrech určovala trend.
Pořad natáčíme na zámku v Benátkách nad Jizerou. Co má tento zámek společného s Tychonem Brahem?
Šolc: Když Tycho Brahe vyhověl pozvání Rudolfa II., Rudolf II. mu nabídl tři zámky – Brandýs, Lysou a Benátky nad Jizerou. Všechny musely být v dosahu dopravy po vodních tocích, protože velké přístroje z observatoře v Dánsku čekaly v Magdeburku na lodích na to, kam budou dopraveny.
Proč ho Rudolf II. pozval? Co o něm tenkrát mohl vědět?
Purš: Souvisí to s okolnostmi odchodu Tychona Braha z Dánska. Po nástupu panovníka Kristiána IV. ztratil podporu, kterou ho zaštiťoval předešlý dánský král Frederik II., a rozhodl se odejít z Dánska, takže hledal nového mecenáše.
Patrně již od počátku cílil právě na císaře Rudolfa II. A aby ho získal, rozvinul složitou strategii, jak ho zaujmout a získat jeho pozvání. Vytiskl třeba spis Přístroje obnovené astronomie, kde jsou na nádherných ilustracích dokonale zdokumentovány jeho přístroje, které měl na ostrově Hven na svém Uranienborgu. A zároveň v té knize prezentoval své další vědecké výstupy a výsledky. Svého budoucího zetě Frans Gansneb Tengnagela von Kampa pak pověřil diplomatickými misemi a Tengnag s těmito knihami objížděl nejrůznější osobnosti, které se pak obracely na císaře s doporučením, že by měl Tychona přijmout do svých služeb.
Kromě toho, a to bylo mimořádně důležité, měl Tycho přímo v Praze u císařského dvora tři velké přímluvce. Byl to vicekancléř Rudolf Coraduz, tajný sekretář Rudolfa II. Johannes Barvitius a patrně nejvýznamnější přímluvce, Tadeáš Hájek z Hájku. Tadeáš Hájek z Hájku byl dlouholetý Brahův přítel, jeho korespondent a člověk, který byl jako vědecký poradce Rudolfovi poměrně blízký.
Co víme o jeho dalších českých a bydlištích a působištích?
Hojda: Tycho Brahe byl po svém příchodu do Prahy ubytován v domě Jakuba Kurze ze Senftenavy, což byla vila na Hradčanech, těsně za pražskými hradbami. A tam Tycho Brahe dožil až do nešťastného konce v roce 1601.
Dnes tam stojí Keplerovo gymnázium a je tam společný pomník Keplera a Braha od sochaře Josefa Vajce, který byl odhalen v roce 1984.
Hovoří historik Luděk Beneš z Muzea Mladoboleslavska:
Na konci 16. století získala zámek v Benátkách nad Jizerou císařská koruna. Tycho Brahe si jej pak vybral, protože považoval jeho polohu (zámek stojí na kopci) za nejvýhodnější k pozorování hvězdné oblohy. Zřídil zde posléze několik pozorovatelen a v následujících týdnech přivezl i své původní vybavení a mnoho svých spolupracovníků. Ti pak pro něj ta pozorování vykonávali a zapisovali výsledky. Tycho Brahe se zde pravděpodobně setkal na podzim roku 1599 a možná ještě jednou v zimě nebo na počátku roku 1600 se svým (tehdy ještě ne tolik slavným, ale později proslulým) kolegou Johannesem Keplerem.
Tycho Brahe měl během svého pobytu neustálé problémy s hejtmanem benáteckého panství Kašparem z Milštejna, který měl celkem pochopitelně zájem, aby výdaje na přístroje a přestavbu místností pro Tychonovy potřeby byly co nejnižší. Zatímco Tycho požadoval stále nové prostředky. Jejich spory nakonec zašly tak daleko, že se na jaře roku 1600 Tycho rozhodl přestěhovat zpět do Prahy. Dalším podnětem k tomu přitom bylo i přání Rudolfa II. mít Tychona přímo na císařském dvoře a využívat ho hlavně pro vytváření astrologických tabulek.
Informace o Tychonově pobytu máme zčásti z městského archivu, kde se dochovaly některé listiny a dokumenty z té doby. Ovšem popis místností, ve kterých působil, a zejména observatoří, máme ze vzpomínek Davida Ganse, židovského učence a jednoho z Tychonových žáků. Gans Tychona v Benátkách navštívil a v jedné ze svých knih poměrně podrobně popsal všech dvanáct místností, kde Tycho a jeho žáci pracovali, přístroje, které používali, i způsob práce.
Šolc: Tychnonovy přístroje byly to nejdokonalejší před vynálezem dalekohledu. Tycho Brahe používal systém vizírů (tuto technologii sám vymyslel), kdy mu šlo především o pozorování úhlových vzdáleností mezi hvězdami na obloze nebo mezi významnou hvězdou a Měsícem, případně kometou. Přesnost pozorování těchto úhlových vzdáleností byla přitom asi 20x větší než u všech jeho kolegů a předchůdců. V Benátkách nad Jizerou je model velkého dřevěného kvadrantu. S tímto velice neohrabaným přístrojem muselo pracovat několik lidí najednou a jeho výška byla asi pět metrů.
Další Tychonovy přístroje byly umístěné na Hvenu na observatoři Uranienborg. Ale jelikož byly instalovány na balkonech s dřevěnými sloupy, chodili tam lidé a foukal vítr, přístroje nebyly pevné a kmitaly. Poslední etapou tak byla tvorba přístrojů pro polopodzemní observatoř Stjerneborg, kterou postavil vedle Uranienborgu. Tam byly přístroje zakotveny na pevných kamenných soklech. Přístroje nebyly dřevěné, ale ocelové nebo měděné, a jejich rozměry zmenšil na únosnou velikost.
Kdybychom měli přiblížit Tychonovo působení v Dánsku poté, co vystudoval astronomii a začal se jí profesionálně věnovat?
Hojda: Tycho pocházel z jedné z nejvýznamnějších šlechtických rodin v Dánsku, jeho otec byl tajným radou, čili i jeho kariéra měla původně směřovat úplně jiným směrem. K politické dráze, k tomu, že bude spravovat rodinné statky ve Skane v dnešním jižním Švédsku.
Tycho však už svými studiemi naznačil, že hodlá svou životní dráhu směřovat úplně jinam. Po studiích v Německu se vrátil do Kodaně a v roce 1574 začal přednášet na kodaňské univerzitě. Navíc tehdejší dánský panovník Frederik II. se ukázal jako ideální mecenáš. Nakonec Tychonovi daroval lénem ostrov Hven (uprostřed průlivu Öresund), na kterém Tycho mohl budovat své observatoře a vychovávat své žáky. A také se stát, což je velmi důležité, určitou turistickou atrakcí. Už tehdy byl totiž velice známou osobností vědeckého a humanistického evropského světa. Například tam s ním dva roky pobýval slavný nizozemský kartograf Vilém Janszoon Blaeu. V roce 1590 ho tam navštívil Jakub I. Stuart, skotský král, švagr dánského panovníka Frederika II.
Celé tohle dvacetileté období skončilo nástupem Kristiána IV. v roce 1596. Tycho byl zbaven tohoto léna a v podstatě téměř okamžitě musel Hven opustit. Je nejasné a pravděpodobně se nikdy nevysvětlí, proč k té roztržce došlo. Zřejmě to byly čistě osobní nevraživosti, koluje o tom spousta nepotvrzených legend. Faktem ale je, že Tycho musel poměrně rychle Dánsko opustit, což nesl s poměrně velkou hořkostí. Ostatně o tom v roce 1597 napsal báseň Dania quid merui, quo te mea Patria læsi (Dánsko, co jsem si to zasloužil) a potom odchází do Prahy.
Hovoří novinář a spisovatel Jan Rybář:
Na soše Tychona Brahe je vidět, že má useknutý nos. Není to chyba sochaře. Tycho ve svém bouřlivém mládí o svůj nos skutečně přišel. Tradiční historka říká, že se střetl v souboji po opilecké hádce se svým kamarádem a ten mu usekl špičku nosu. Tycho pak nosil různé protézy.
Někdy se zapomíná na to, že tady leží nejen Tycho Brahe, ale také jeho žena Kirsten. Příběh jejich manželství byl přitom velmi zajímavý a poutavý i ve vztahu k dnešní době: podle dobových záznamů žili jako milujíce se manželé, ale před tváří lidu a církve nebyli nikdy nezdáni. Byla z toho tehdy spousta různých dohadů i trochu zlé krve.
Jak se Tycho Brahe vlastně jmenoval? „Tycho“ je latinizovaná podoba jeho jména?
Hojda: Tycho je latinizovaná podoba dánského jména Tyge, které je podle poměrně složité etymologie odvozeno od jména boha Thora. V české historiografii se někdy objevuje podoba jeho jména s předložkou „de“. To je důsledek přehnané latinizace toho jména. V Dánsku jinak není u šlechtických jmen zvykem dávat jakoukoli předložku před rodovým jménem.
Zmínili jsme Tychonovy přesahy do jiných oblastí, zejména do alchymie. Můžete se u toho zastavit konkrétněji?
Purš: Tychonovo hlavní sídlo na ostrově Hven, Uranienborg, bylo od počátku koncipováno jako velice promyšlená vědecká instituce, která v sobě slučovala astronomický výzkum i bádání v oblasti alchymie.
U Tychona je totiž zcela symptomatický jeden rys – zatímco o astronomii publikoval celou řadu publikací, o alchymii nepublikoval vůbec nic. (Přestože měl na ostrově Hven vlastní papírnu a tiskárnu a knihy si sám vydával.) Mělo to velmi konkrétní důvod. Tycho Brahe byl přesvědčen, že alchymické znalosti se mají utajovat. A mohou být předávány pouze osobně vybraným jedincům, u nichž má člověk záruku, že je využijí k dobrým a prospěšným věcem.
Tycho se také vůbec nezajímal o výrobu zlata. A to nejen proto, že když byl podporován Frederikem II., měl zlata na svoje výzkumy poměrně dost. Brahe výrobu zlata z filozofického hlediska nepovažoval za podstatnou. Vycházel totiž z Paracelsova díla a byl přesvědčen, že alchymie je určena především k výrobě velmi účinných léčiv, která byla na rozdíl od léčiv středověku (rostlinných extraktů a přípravků) založena na kovech a minerálech. To byla skutečně revoluční novinka a v podstatě po celé 16. století se o ni vedly prudké spory mezi hippokratovsky a galenovsky orientovanými lékaři a mezi paracelsiány.
Tycho se i vzhledem ke svému společenskému postavení těchto sporů neúčastnil (koneckonců o alchymii nepublikoval), nicméně k Paracelsově alchymii přistupoval velmi kriticky. Vybudoval si vlastní teorii, kdy kladl důraz na sepětí mezi astronomickými, respektive astrologickými jevy a jeho laboratorní prací. A v souladu s velmi starými teoriemi považoval sedm hlavních kovů uložených v zemi za analogický produkt sedmi planet, které tradiční astronomie spatřovala na nebesích. Z toho si sestavil celou řadu analogií, k nimž přiřadil i tělesné orgány. Slunce souviselo se zlatem a se srdcem, stříbro souviselo s Lunou a s mozkem a tak dále. A v rámci této teorie vyráběl léčiva, která distribuoval zdarma své rodině, přátelům a vysoce postaveným osobnostem. Takže když se chystal do Prahy, jedním z darů, které přivezl císaři Rudolfovi, byl jeho elixír.
Musíme se zastavit ještě u jedné velmi podstatné otázky, a to je Tychonova představa o vesmíru. Tohle už je doba, kdy celá řada astronomů akceptuje Koperníkovu teorii, že Slunce je středem vesmíru a všechny planety obíhají kolem Slunce. Jak to viděl Tycho Brahe? Souhlasil s tímto náhledem?
Šolc: Tycho Koperníkovu práci o obězích samozřejmě znal. Pro výpočty se dokonce hodila lépe než Ptolemaiova soustava. Tycho sám se ovšem domníval, že Země má ústřední postavení a je v zásadě nepohyblivá, kolem ní krouží Měsíc a ve větší vzdálenosti Slunce, okolo kterého krouží všechny planety, které tehdy znali – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn. Je to vlastně kompromis mezi starším náhledem a revolučním Koperníkem. A z filozofického hlediska vyhovoval i katolické církvi, která proto Tychonovu soustavu velice prosazovala.
Ovšem ohledně vzdálenějších oblastí vesmíru byl Tycho velice skoupý v tom, že by je nějak zapisoval nebo publikoval. Například vysvětlení novy, která vzplála v listopadu 1572 a která velice zaujala všechny astronomy, třeba vůbec nepodal. Pouze změřil, že nemá měřitelnou takzvanou denní paralaxu (rozdíl polohy bodu vzhledem k pozadí při pozorování ze dvou různých míst - pozn. red.) a že je tedy mnohem dál než Měsíc, který má měřitelnou paralaxu skoro jeden stupeň a která je známa už od antiky.
Zajímavé je, že i řada dalších astronomů, a bylo jich v Evropě asi deset, nepodlehla pokušení ten jev astrologicky interpretovat. Pouze ho měřili a v korespondenci s Tychonem si vyměňovali názory o tom, jestli je to kometa nebo ne. V té souvislosti si Tycho velice cenil Tadeáše Hájka z Hájku, jehož měření považoval za velmi dobrá a spolehlivá.
My jsme nastínili Brahův život, zastavili jsme se u něj jako u astronoma, jako u alchymisty, ale přece jenom nemůžeme opomenout jeho smrt, o které se vyskytla celá řada teorií včetně toho, že byl otráven. Jak se díváte na tyto teorie?
Hojda: Různé více či méně šílené nápady, proč byl Tycho zbaven života, se objevily již dříve. Byly tam i teorie, že za jeho smrtí stál Kepler, který se toužil dostat k jeho vědeckým výsledkům a podobně.
Ale s novou, „vážnou teorií o Tychonově smrti“ přišel před časem dánský literární historik Jens Andersen, který působí na univerzitě ve Štrasburku. Andersen označil nového „pachatele“ jistého Erika Brahe. (To byl švédský hrabě a stejné jméno Brahe bylo dáno tím, že rod Brahů se už ve 14. století rozvětvil na dánskou a švédskou větev, takže byli skutečně příbuznými, ovšem velmi vzdálenými.) Tento Erik Brahe se objevuje v Praze v roce 1601 jako politický exulant, katolík, který nemohl zůstat ve Švédsku a který hledal na císařském dvoře azyl a uplatnění. V tom byli s Tychonem takříkajíc na jedné lodi. Je doloženo, že se v Praze poznali a že Erik Brahe byl možná i u posledních chvil Tychonova života, u jeho úmrtního lože. Andersen však na základě čtení deníků Erika Brahe vykonstruoval teorii, že právě on by měl být vrahem, kterého najal dánský král Kristián IV.
Jaký zájem by měl dánský král na tom, aby byl Tycho Brahe zavražděn?
Hojda: Samozřejmě žádný. Tomuto příběhu chybí jak motiv, tak i hlavní korunní důkaz, kterým by mělo být právě to, že najatý vrah získá slíbenou odměnu, to znamená ochranu, případně finanční obnos nebo majetek v Dánsku. To se nestalo. Erik Brahe dál bloudí Evropou, v roce 1629 se mimo jiné znovu ocitá v Praze a znovu píše zprávu, jak je ve Švédsku pronásledován.
A ani Kristiánův motiv jakožto zadavatele vraždy není jasný. K tomu by bylo potřeba, aby Tycho Brahe vyvíjel ve svém pražském exilu nějakou politickou činnost, což se také nedělo. Čili podle mého názoru je to hezká představa pro historickou detektivku, ale v realitě to oporu nemá.
Citace ze zpravodajství ze srpna 2010:
Tycho Brahe se v Praze objevil v roce 1599 na pozvání císaře Rudolfa II. Zemřel o dva roky později, podle legendy na protržení močového měchýře. Podle vědců nejspíše kvůli ledvinovým kamenům. Analýza vlasů však ukázala vysokou koncentraci rtuti a spekuluje se, že byl otráven kvůli pletkám s matkou dánského krále.
Purš: Bylo by spíš velkým mystériem, kdyby v tělesných ostatcích Tychona Braha nebyly stopy po rtuti. Má to jednoduchý důvod. Jeho elixír, lék, na kterém si nejvíce zakládal a který věnoval svým nejmocnějším ochráncům, se skládal ze tří složek. První byla založena na rostlinných preparátech. Druhá na rostlinných a částečně minerálních preparátech. A třetí složka byla na bázi rtuti. Rtuť jako léčivo, byť nám to dnes může znít děsivě, byla v 16. století podávána právě pod vlivem paracelsiánské medicíny. Samozřejmě byla chemicky upravená, aby byla poživatelná, a léčila se s ní například syfilis. Nikoli zcela bez výsledků, ovšem vedlejší devastační účinky takové léčby byly mimořádné.
Takže když Tychonova akutní nemoc postupovala a on si aplikoval vlastní lék založený na bázi rtuti, je velice pravděpodobné, že on nebo jeho okolí mohli poněkud přehnat dávkování. Místo pro nějakého tajemného agenta, který by otrávil našeho astronoma rtutí, tam proto opravdu nezůstalo.
Teorie, že na hostině u Petra Voka z Rožmberka Tycho Brahe tak dlouho odkládal odchod od stolu, až došlo k protržení močového měchýře, je dávno vyvrácena. Ale víme něco o jeho nemoci, kterou jste zmiňoval?
Purš: Rozhodně nedošlo k prasknutí močového měchýře. To je anatomicky vyloučeno – zadržováním močení nelze tohoto účinku docílit. Šlo nejspíše o prostatitidu, dysfunkčnost prostaty. Patrně došlo k tomu, že se moč, která nemohla odcházet, dostala až do ledvin. Byla to v podstatě forma uremie, která otrávila Tychonův organismus.
Šolc: Máme o tom velice přesné svědectví od Johannese Keplera, který byl u Tychonova úmrtního lože, protože bydlel se svou rodinou v Kurzově domě s Brahovými. Celou událost sledoval a vlastnoručně zapsal na konec Tychonových pozorovacích deníků.
Je to asi 20 řádků, které začínají tím, že Tycho byl na večerní hostině u Petra Voka s panem z Minkvic, kde poněkud upozadil potřeby svého těla před etiketou. Když pak došel domů, močit už nemohl, protože močová trubice se tím tlakem zřejmě přeložila. Podle Keplera však Tycho na počátku svého desetidenního utrpení neslevil ze svých stravovacích návyků. Jeho stav se zhoršoval, dostal horečku, až skonal 24. října 1601 v přítomnosti rodiny a mnoha dalších oplakávajících osob.
Pohřeb se konal začátkem listopadu, od jeho smrti tak uplynulo asi 14 dní. Brahe byl balzamován, kdy byly ve značném množství naneseny na jeho tělo a obličej červené masti, rumělka, které také obsahují rtuť.
Takže žádná velká záhada.
Hovoří novinář a spisovatel Jan Rybář:
Mnozí lidé se často ptají, zda poslední kolo zkoumání opravdu může odpovědět na otázku, zda byl nebo nebyl zavražděn. Ale ta otázka je špatně postavena. My se například můžeme dozvědět, že zemřel v důsledku jednorázové otravy rtutí. Ale abychom od této chvíle říkali, že byl otráven rtutí, k tomu je opravdu velmi daleko. Vždy bude platit, že nad posledními dny a měsíci tohoto velikána české i evropské vědy se bude vznášet mnoho otazníků, a i díky tomu se o něj lidé budou zajímat i v dalších stoletích.
Zkuste si představit, že by se zde teď objevil, a vy byste mu mohli položit jednu otázku. Na co byste se ho zeptali?
Šolc: Dnes se po Tychonovi jmenuje nepřeberné množství věcí, Tychonova knihovna, Tychonova ulice v Praze, v Dánsku zrovna tak, třeba planetárium v Kodani. Takže já bych se Tychona zeptal: „Pane, tušíte vůbec, co všechno se po vás, který jste se tak snažil o svoji slávu, bude jmenovat po 410 letech?“
Purš: Já bych se ho nejraději zeptal na některé věci týkající se laborace a jeho alchymické činnosti. Nevím však, jestli by mě shledal dostatečně těžkým, a nikoli lehkým na to, aby mi něco sdělil. A pokud bych to v tuto chvíli ještě sdělil televizním divákům, myslím, že bych se nedozvěděl už vůbec nic.
Hojda: Mě zajímá jeho lidský osud. Asi bych se ho zeptal: „Mistře, nestýská se vám po severu? Cítíte ještě křivdu?“
(redakčně kráceno)