Brno - Krajský soud dnes po roce a půl od obžaloby vynesl rozsudek nad dvěma podvodníky, kteří v letech 2002-2004 nabízeli a prodávali reklamu na billboardy, kterou ale nikdy nerealizovali. Uzavřeli přitom smlouvy o reklamních službách s celkem čtyřiatřiceti firmami. Většinu propagačního materiálu však nikdy nikdo neviděl. Klienty, kterým vždy ukázali pouze fotografie upravené v počítačovém programu, připravili podle soudu zhruba o padesát milionů korun. Za podvod dostali pět a půl a pět let vězení.
Za podvod s reklamou, kterou nevyrobili, půjdou do vězení
Jednapadesátiletý Rostislav Kračmar musí do vězení na 5 let a pět měsíců, a navíc nesmí pět let působit ve statutárních orgánech firem. Se stejným zákazem, jen o pět měsíců nižším trestem, odešel dnes od soudu i Kračmarův společník a pokračovatel jeho rafinovaného podnikání Aleš Adámek. Oba jsou totiž podle soudce vinni. Uzavírali smlouvy o obchodní činnosti, na základě kterých se zavázali k výrobě plakátů, billboardů a reklamních bannerů na nejrůznější sportovní a společenské akce. Objednané služby však nikdy neprovedli. Materiály o výrobě a umístění reklamy vytvořili pomocí fotomontáže. Právě z tohoto důvodu se často pozadí mnoha billboardů shodovalo.
Strůjcem celého podvodu se podle žalobce v roce 2002 stal Rostislav Kračmar, který je nyní v invalidním důchodu. Kračmarova společnost Dunga obdržela od patnácti společností téměř třicet milionů za nikdy neuskutečněnou reklamu. V Kračmarově podnikání následně pokračoval Adámek, ten je teď bez zaměstnání. Adámkově nové společnosti Vexstav zaplatilo 19 téměř shodných klientů 16,78 milionů korun. Proces se však opět opakoval. Zakázky Vexstav nikdy neprovedl.
Soudní síň
Objednatelé přitom žili v domnění, že se jejich reklamy na sportovních či kulturních akcí objevují. Pravdu o podvodu zjistili až vyšetřovatelé z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu společně s úředníky finančího úřadu. Těm se zdála dokumentace objednaných zakázek na reklamní služby, které poškozené firmy zavedly do svých nákladů, nevěrohodná. Původně řešili podezření z daňového podvodu. Na něm se přitom mohly podílet i firmy, pro něž se fiktivní reklama měla vyrábět. Žádná se totiž nepřihlásila jako poškozená. Fiktivní instalace reklam mohla být od začátku domluvená všemi stranami kvůli umělému navyšování účetních nákladů firem. Důkazy pro tuto verzi ale chyběly.
Oba obžalovaní u soudu využili svého práva nevypovídat. Podle předchozích výpovědí jednoho z nich ale fotografie přiložené k fakturám sloužily jen jako vzorové. Originály se prý nacházejí na paměťové kartě společné účetní obou obžalovaných. Ta ve věku pouhých 45 let zemřela.