Zakladatele Knihovny Václava Havla a dosavadního předsedu správní rady finančníka Zdeňka Bakalu vystřídal na přímé přání Václava Havla novinář a muzikant Jan Macháček. Knihovnu teď čeká plánovaná expanze, navýšení rozpočtu, i projekt moderní expozice a badatelského centra na Loretánském náměstí. O budoucnosti Knihovny Václava Havla hovořil s Janem Macháčkem v Interview ČT24 z 16. ledna František Lutonský.
„Knihovna Václava Havla bude expandovat,“ říká Jan Macháček
Stal jste se po Zdeňku Bakalovi předsedou správní rady Knihovny Václava Havla. To se asi moc lidem nepodaří vystřídat na podobném postu právě Zdeňka Bakalu. Proč se tak stalo?
Ve správní radě Knihovny Václava Havla už jsem tři roky. A tato změna má asi dva důvody. Jednak souvisí s tím, že se Zdeněk Bakala odstěhoval do Švýcarska, takže se stahuje ze všech exekutivních i poloexekutivních pozic v České republice. Požádal proto bývalého prezidenta Václava Havla, že by rád tuto funkci někomu předal. Bylo to i kvůli tomu, že ty správní rady se dost často odvíjely podle toho, kdy se Zdeněk Bakala objeví.
Druhá věc je ta, že to bylo osobní přání Václava Havla, přestože ve strukturách knihovny nikdy nefiguroval. Asi tři týdny před smrtí mě požádal, zda bych to chtěl dělat. Vysvětluju si to tím, že jsme se z nejrůznějších undergroundových a disidentských aktivit s Václavem Havlem znali už asi od roku 1983. Proto ke mně měl asi nějakou důvěru, jak říkám, znal mě od osmnácti.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Ale Zdeněk Bakala tam zůstává minimálně jako mecenáš?
Každá obecně prospěšná společnost, kterou je i Knihovna Václava Havla, má kromě dozorčí a správní rady a managementu také své zakladatele. A Zdeněk Bakala jako jeden ze zakladatelů knihovny, a zatím její hlavní sponzor, si určitě nějakou spojitost zachová.
Martin Palouš, ředitel Knihovny Václava Havla:
Kromě vydávání knižních titulů půjde především o pořádání přednášek, studentských soutěží, scénických čtení a výstav. Již nyní se před námi rýsují možnosti uspořádání mezinárodních sympozií či spoluúčastí na nejrůznějších uměleckých a akademických projektech, jejichž těžištěm bude život a dílo Václava Havla.
Museli jste kvůli úmrtí prezidenta Václava Havla nějak přeskupovat plány na program knihovny do budoucna?
Ano, samozřejmě. Diskutujeme o tom i v těchto dnech a také už padla nějaká rozhodnutí. Ovšem už s příchodem nového ředitele Martina Palouše bylo rozhodnuto, že se program knihovny, její rozpočet, náplň nějakým způsobem zdvojnásobí. Že knihovna bude velmi expandovat.
Teď bude knihovna samozřejmě reagovat na aktuální situaci. V podobě konferencí mezinárodního formátu, publikačních činností či urychlení archivní a dokumentační činnosti a tak dále. Je toho vlastně spoustu. A zároveň je logické, že končí kancelář prezidenta Havla, která fungovala ještě do začátku ledna. Knihovna Václava Havla pak přebere některé její dobíhající aktivity.
Takže Knihovna Václava Havla jakoby spolkne kancelář Václava Havla?
Takhle jednoduše to říct nejde, ale některé aktivity samozřejmě ano. Dagmar Havlová je teď například zavalena nejrůznějšími žádostmi nejrůznějších městeček a vesniček, že by chtěli něco přejmenovat. Takže požádala knihovnu, jestli by jí nemohla metodicky a odborně vypomáhat. Za normálních okolností by to samozřejmě byla aktivita kanceláře, ale teď se to na nějakou dobu stane aktivitou Knihovny Václava Havla.
To bude o to aktuálnější, že to je asi nejviditelnější debata. Část z ní se týká přejmenování ruzyňského letiště po Václavu Havlovi. Jak se na to díváte, i jako novinář?
Souhlasím s tím. Je běžné, že velká mezinárodní letiště mají jména například po prezidentech, v Americe úplně běžně. Takže to považuju za správnou věc. A úvaha Vladimíra Hanzla, kterého velmi dobře znám a vážím si ho, že Václav Havel nerad létal, je poměrně marginální věc. Sice možná létal nerad, ale když byl prezidentem, létal mnohem častěji než kdokoli.
Myslím, že to je velmi prestižní věc. Mnohem prestižnější, než kdyby se po něm mělo jmenovat nějaké nádraží, jako se před dávnou dobou pojmenovalo Masarykovo nádraží. Tehdy nádraží asi nevypadala tak, jako vypadají dnes. To znamená mnohdy nevábně. Takže z těch cestovních terminálů se letiště samozřejmě nabízí jako vstupní brána do země a jako něco, za co se Praha nemusí stydět. Myslím, že to je v pořádku, a doufám, že to tak i dopadne.
Jsou nějaké potíže s dědickými právy, ochrannými známkami a podobně?
Těmito věcmi se zatím knihovna nezabývá. Hlavním dědicem odkazu i věcí soukromého charakteru je samozřejmě Dagmar Havlová.
Velmi důležité ale je, že knihovna chystá projekt, kterému pracovně říkáme 2013 (možná bychom to tak pojmenovávat neměli, protože se to může opozdit). Jde o to, že na Loretánském náměstí vznikne velká expozice, která bude orientovaná jako muzeum 21. století. To znamená velmi moderní, interaktivní, kterou by měl pochopit obyčejný turista i děti minimálně od věku střední školy. Zároveň tam bude badatelské a archivní centrum pro vědce, kteří se budou zabývat odkazem Václava Havla od divadla po politiku. A samozřejmě tam bude expozice nejrůznějších věcí, které s Václavem Havlem souvisí. Je to vlastně hlavní projekt, který se připravuje.
Nějaké věci potom půjdou do Památníku národního písemnictví, do archivu prezidentské kanceláře včetně zdigitalizovaných textů a podobně?
To je teď všechno v jednání. Knihovna může mít nějaký názor z hlediska metodiky, ale nemůže rozhodovat za rodinu o tom, co bude komu patřit a co se má kam dát. A digitalizace, skenování probíhá pořád a bude probíhat ještě spoustu let, protože těch věcí především z prezidentského období je strašně moc.
(redakčně kráceno)