Od roku 2009 působí jako velvyslankyně Jihoafrické republiky v České republice Celia-Sandra Botha, celoživotní bojovnice za lidská práva ještě z dob apartheidu. V roce 2007 byla jednou z vůdkyň Demokratické Aliance, politické opozice vládnoucímu Africkému národnímu kongresu. Tedy straně, která je neodmyslitelně spjata s Nelsonem Mandelou a která tento rok slaví 100. let od svého založení. S Celia-Sandrou Botha hovořila v Profilu z 2. února Patricie Strouhalová.
„Václav Havel postupoval stejně jako Nelson Mandela,“ říká Celia-Sandra Botha
Měla jste vůbec možnost vybrat si místo, kde budete působit? Možnost vybrat si Českou republiku?
Neměla. Nabídli mi Českou republiku a okamžitě jsem řekla, ano. Vůbec jsem si to nerozmýšlela, přestože to byla země pro mě celkem neznámá. Znala jsem ale její historii i situaci, která mi připadala úžasná. Také to bylo moje první místo v Evropě, dokonce ve střední Evropě, takže jsem si řekla, že bych pak mohla navštívit i sousední země.
Celý život jste byla velmi činná v boji za lidská práva. Před diplomatickou kariérou jste byla aktivní vůdkyní opozice. Odnesla jste si z té životní etapy něco jako krédo, které vám teď pomáhá při práci velvyslankyně?
Nezměnila jsem svůj postoj k lidským právům. Je to můj každodenní zájem, zabývám se jimi kdekoliv ve světě. Šlo mi o lidskou důstojnost, která souvisí se svobodu, s tím, že můžete žít život tak, jak pokládáte za vhodné a správné. Vždy a velmi náruživě budu bojovat za lidská práva. Když zastupuji svou zemi, cítím totéž. Naše ústava zahrnuje práva, za která je třeba bojovat. U nás ta práva byla uznána, jistě to jde i v jiných zemích.
Chystáte se domů na dovolenou. Budete ji kombinovat i s oslavami 100. výročí založení vládnoucího Afrického národního kongresu? V čem spatřujete ten nevýraznější historický význam a milník?
Nebudu to kombinovat s oslavami, protože jde o oslavu politické strany. Je sice fantastické, že už existuje sto let, ale nebylo by vhodné, abych se jako velvyslankyně tak trochu angažovala v politické straně. Já zastupuji zemi, ne jednu politickou stranu. Takže se vrátím domů, navštívím rodinu, podívám se do parlamentu, kde bude začínat sezóna.
Většina lidí si Africký národní kongres spojuje s pozdější fází jeho existence a s bojem proti rasismu Nelsona Mandely. V jaké kondici teď Nelson Mandela je? Letos mu bude 94 let.
Nelson Mandela už nevystupuje na veřejnosti. Všichni mu přejeme klid, aby se na něj nevrhali novináři. Je to člověk, který se hodně zasloužil, strávil léta ve vězení a přišel se smířením bez zatrpklosti. Nelson Mandela je výjimečnou světovou osobností minulého století. A i váš zesnulý prezident Václav Havel postupoval stejně jako Nelson Mandela.
Je v Jihoafrické republice stále živý jeho odkaz a celoživotní snažení a krédo boje proti rasismu?
Neustále se na ně odkazuje a je to také obsaženo v ústavě. Neznamená to ale, že jsme nehybná společnost a že nejsou skupiny, kterým se nelíbí, co všechno v ústavě je. Ale to je přirozené. Nesmíte dospět do stádia, kdy si řeknete, že je všechno v pořádku. Musíte neustále myslet na to, co je správné a jak napomáhat spravedlnosti.
Naštěstí můžeme upevňovat to, čeho Jihoafrická republika dosáhla. Je to ale mladá demokracie, dvacet let je opravdu krátká doba. Vím, že i u vás chtějí lidé okamžitou změnu, ale ono to opravdu potrvá, než dosáhnou toho, co chtějí. Změna se nestane přes noc.
Jak vnímáte postavení žen a jejich zastoupení ve vrcholných funkcích v Jihoafrické republice? Mohla byste to srovnat se situací v České republice?
V první řadě vám musím poblahopřát. Postavení českých žen se za dobu, co jsem tady, velmi zlepšilo. Ale i Jižní Afrika toho od roku 1994 hodně dosáhla. V kabinetu je skoro 58 procent žen, což je fantastické. A ve všech politických stranách jsou ženy zastoupeny ve více než třiceti procentech. Ženy hrají významné role, máme třeba ministryni obrany.
Africké ženy vycházejí z prostředí, kde se musí potýkat s patriarchátem a různými zvyky. Ale když v Jižní Africe nastala změna, ženy se daly dohromady a zajistily, že práva a rovnost žen budou zakotveny ústavě.
Co vedlo vás a vede vaše nástupkyně k politické práci? Je to víra v možnou změnu, která přijde ještě za jejich života?
Ano, tak to určitě bylo. Okamžik změny přináší možnost nových myšlenek, které pak vystoupí v popředí. Objevily se mnohé výjimečné ženy, než nastala demokracie. Existovalo 92 ženských organizací, které se spojily, protože si všechny přály, aby se s ženami zacházelo rovnocenně. Skutečně se to nestane ze dne na den. Musíte bojovat, aby si ženy zachovaly své postavení.
V Jižní Africe to ale nebylo něco, o čem by se dlouho přemýšlelo. Když mě zvolili, abych vedla opozici v parlamentu, vedla ji už jiná žena. Jeden muž tehdy řekl, jedna žena, to ještě jde, ale dvě, to už je příliš. Ovšem toto paradigma se změnilo a muži přijali, že tak dnes funguje svět.
Vy teď nemůžete kombinovat vaše diplomatické poslání s aktivní politickou kariérou?
Ne, to nemůžu. Chybí mi to. Jak se ráno probudím, čtu si všechny politické zprávy, ty mě zajímají především. Co se děje v České republice, u nás, v Evropské unii, obzvlášť zajímavá je teď americká politika, když se chystají volby. Ale nekomentuji to.
Nakolik jsou ženy důležité v politice z hlediska toho, že politiku a politiky kultivují?
Nevím, jestli je to tak velké téma. Myslím, že lidé v moderní společnosti se chovají docela slušně. Koneckonců i ženy se někdy unáhlí nebo různě intrikují. Jenže jakmile jste v politice, reprezentujete myšlenky. Málo žen v politice se zabývá prosazováním žen nebo ženských otázek, ačkoliv si původně myslely, že to bude priorita. Jakmile je člověk politikem nebo političkou zastupuje všechny voliče.
(redakčně kráceno)